Oba rodiče pocházeli z kmene, který žil nedaleko Harie ve Maztalfatu. Matka K’sawa se věnovala bylinkářství, lovu a hlavně využití všeho co mohla příroda nabídnout. Vyráběla hliněné nádoby, ozdoby z kostí a paroží, zpracovával dřevo i kamení. Nic nepřišlo nazmar. Otec Duman byl jeden z mála, který chodil obchodovat s lidmi. Byl to rozený bojovník a nebál se prolévat krev, když bylo potřeba. Další důležitou osobou byla jeho babička Mammae. Věnovala se světu zesnulých a často navštěvovala umírající i daleko za hranicemi jejich území. Měl dva bratry. Byl otrkánek a musel si vytrpět nejednu zlomyslnost. Než odešel, nejstarší bratr zemřel.
Fuetho se narodil do poměrně izolovaného kmene lišek, které nikdy neměli v lásce cizáky a dávali to patřičně najevo. Jeho bratři se chvástali svými schopnostmi v boji a neváhali dokázat svou sílu. Byli odhodlaní vyhnat každého, kdo překročí jejich území a jejich krvavé choutky jim každý viděl v očích. Fuetho měl však úplně jiné zájmy. Hodně času trávil se svou babičkou Mammae, která pokračovala ve šlépějích svých předků a starala se o zesnulé a umírající. Navazovala kontakt s mrtvými a nikdy nezapomínala vzdát jim hold. Malý Fuetho ze začátku přebýval u babičky spíše kvůli bratrům, kteří ho neustále šikanovali, ale postupem času začal Mammae doprovázet na jejích cestách a pomáhal ji. Jeho bratři ho nikdy nešetřili. Občas jejich hra s ostatními zašla daleko a Fuetho si rychle začínal vůči svým sourozencům tvořit odstup. Matka ho neustále opečovávala. Byl její nejmladší syn – děťátko – a nejspíš měla pocit, že bez její péče se Fuetho rozpadne. Nijak jí to nezazlíval, ale její přehnaná péče ho občas doháněla k šílenství. Od babičky znal smrt, která dle jejích slov dávala životu smysl. Bez smrti nic živého nemá důvod jít dál, snažit se a posouvat se. Každý má omezený čas, který musí náležitě využít. Od matky zase nabíral vědomosti z bylinkářství a léčení. Jaká to ironie, že musel ošetřovat rány svých bratrů, kterými tak opovrhoval. Matka však měla jen omezené dovednosti, které stačily k potřebě kmene. Fuetho chtěl vědět víc. Slova o smyslu života a smrti ho dovedla k přesvědčení, že musí opustit kmen, jinak nenajde svůj osud. I přes protesty bratrů a otce se nakonec přidal ke skupině vyrážejíc do Haria kvůli zásobám. Město pak sám pravidelně navštěvoval, aby si kupoval nové suroviny a lidskému apatykáři platil za znalosti. Muž byl ze začátku překvapený, ale nakonec přistoupil jeho požadavku. Netrvalo dlouho a postarší muž jménem Gotwald od mladé lišky peníze odmítal a nechal ho pomáhat, učit se a trénovat. Co si odpracoval, to měl. Fuetho s ním ze začátku nemluvil a neustále ho po očku sledoval, ale brzy zjistil, že mu od muže nehrozí nebezpečí. Sice z lidí neměl strach, ale nevěřil jim a proto si mnozí mysleli, že je němí a on jim netvrdil opak. Často se dorozumíval jen posunky a kvůli tomu ho mnozí ignorovali, i když vypadal jako lidský chlapec. Brzy přišli i tací, kteří si na němém podivínovi chtěli vybít své každodenní démony. Fuetho si ale jejich pošťuchování a nadávky nenechal líbit. Zocelený bratry, které chránil kmen a otec, si rychle s agresory poradil. Přímý boj nebyla jeho silná stránka, ale byl rychlý, mrštný a jejich neomalenost a netrpělivost obrátil proti nim. Taková malá vítězství mu dokázala vyvolat úsměv na tváři. Fuetho si ani neuvědomil, jak čas letí. Gotwald měl náhle víc šedin a vrásek a on se cítil v přítomnosti lidí mnohem sebejistější. Kde byl Gotwald, byl i mladý asistent Avenci – jméno, které mu Gotwald vymyslel. Fuetho se učil rychle a nebál se experimentovat. I když v něm kolovala magie, chtěl ji používat co nejméně.
Matka ho ze začátku nejistě podporovala, ale když Fuetha začala vídat čím dál méně, i ona se ho snažila přesvědčit, aby zůstal doma. Apatykář se brzy stal jediným člověkem, který obdivoval jeho zápal a pokrok. Dokonce ho seznámil i s dalšími lidmi z města, kteří byli ochotní podělit se o své vědomosti. Fuetho o svém plánu opustit kmen řekl babičce, která jeho rozhodnutí respektovala. Horší bylo novinu oznámit matce. Šílela vzteky, smutkem a strachem, že o něho přijde. Otec to označil za šílenost a vysmál se mu. Fuetho byl rozhodnutý, že nechce zůstat v lese a objímat stromy, i když na svůj původ nezanevřel. Apatykář mu nemohl moc nabídnout, ale jeden z jeho známých byl dost bohatý na to, aby si vzal mladíka pod svá ochranná křídla. Domluvili se, že ho odveze do hlavního města – Barabelu. Pak se jejich cesty rozejdou a Fuetho si bude muset poradit sám. Měl sice strach, ale hnala ho touha, která mu dodávala sílu. Bohužel jeho plány překazil otec, který za ním uprostřed noci přišel a žádal ho o pomoc. Jeho starší bratr se v lese zranil a potřeboval pomoc. Fuetho po chvíli souhlasil a šel, i když vůči bratrovi necítil nic víc než chladný nezájem. Když dorazili, Fuetho hned věděl, že mu nebude pomoci. Snažil se ho vyléčit, ale někdy ani zbožná přání nepomohou. Všichni to věděli, ale jen on měl odvahu to říct. Když viděl pohled svých rodičů, polil ho chlad. I když ho ošetřil, po chvíli zemřel. Hádka, která nastala, ho rozhodila víc než cokoliv jiného. Byla to bratra chyba, že se v lese zranil, ale za jeho smrt mohl on, protože nebyl dost dobrý. Otec, který jeho zájmy celou dobu opovrhoval ho osočil z neschopnosti. Druhý bratr na něho začal útočit. Fuetho si uvědomil, že se nikdy necítil tak zahlcený emocemi. To, že ho bratři šikanovali, byla samozřejmost a nikdy si to nebral tak k srdci. Ani otcovo opovržení. Cítil radost, ale nikdy necítil takový smutek. Snažil se jim to rozumě vysvětlit, ale nakonec utekl. Vrátil se do města a ráno odjel. Dosud neznámý svět velkoměsta ho nepřijal zrovna vlídně a nebýt přítele Gotwalda ztratil by se. Rychle si našel nového sponzora a tím byla Kontilliánská církev. Věděl, že pokud má něco dokázat, církev bude dobrý začátek. Byl to poslední dobrý skutek od jeho přítele. Snažil se nemyslet na minulost a rozhodl se soustředit především na přítomnost a hledaní řádného naplnění jeho života.