Zemijský život

Carmilla či jinak nazývaná jako Milla se narodila v Artrozsce v Krosnowě. Byla porozena kolem roku 300 Třetího věku jako páté dítě v rodině Hermittche manželům Nixie a Akhayn. 
Rodiče těchto dětí se živili jako hospodáři, a tak zvládali uživit své potomky. Jenže dospělosti se dožilo pouze tři z nich. Mezi nimi byla i Milla. Její dětství nebylo zrovna tím nejlepším ze všech. Jako nejmladší to neměla jednoduché. Častokrát se stávalo, že byla přehlížená. Čím by jim tak pomohla jako batole, že? Byla pro ně přítěží. Teoreticky vzato přežívala ze dne na den.
Toho dne to bylo poprvé, kdy jeho násilí přesáhlo meze.

„Mama, já nechci," zamumlala malá holčička ženě do černé sukně z teplé látky. Avšak náhle z menší předsíně byly slyšet dveře. Vracel se. Ač protestovala, tak i přesto Millu vystrašení sourozenci vzali za ruku a snažící rychle odtáhli sebou do vedlejší místnosti, kde se zavřeli… Mezitím byly slyšet otcovy kroky, jak vcházel za manželkou do místnosti. Jak žena, tak i děti věděli, že bylo zle. Opět a zas. Opět se to opakovalo. Křičel po vyhublé ženě. Jejich potomci slýchali každou vteřinou se stupňovací křik a rány. Jenže nejmladší to nevydržela a přes zábrany sourozenců se rozeběhla za matkou. Bylo jí k pláči. Slzy tekly po její bledé tváři. Mlátil ji. Pak Nyxie následně vzal za vlasy a shodil z dřevěné lavice na zem. Jedno. Druhé. Třetí kopnutí do schouleného těla.
„Pro - prosím, nech jí," prosila v breku rozzuřeného muže, který byl jejich otcem. Následně na ni zamžoural a rázným krokem přišel blíže. Napřáhl ruku, která vzdušnou čarou udeřila v mžiku oka do dětské tváře. Byla to silná rána, kterou malé tělo nevydrželo, a tak neudržela balanc a spadla…

Od té doby byla otcem týraná. Vždy si našel důvod, byť to byla pouhá banalita. Tak to šlo dalších několik let. Navíc vzdělání se dívce moc nedostávalo. Číst a psát ji postupně učili starší sourozenci, aby měla nějaké ty základy. Jiná možnost nebyla k nalezení. Postupem času se snažila ke vzdělání dostávat co nejčastěji. Nyxie, její matka, ji v tom podporovala za zády chotě. Ten mezitím byl v Nowě a obchodoval. Domů se vracel skoro jednou týdně a pobyl tam zhruba tři až pět dní. Jenže i to mu stačilo k týrání rodiny. Když měl poté opět odjet, nechal ženě ne moc peněz, aby sebe a svých pět dětí uživila, než se zas vrátí.
Uběhlo několik let a tento "režim" byl periodický. Jednou se Akhayn vrátil do Krosnowa po dvou týdnech. V té době bylo Carmille necelých osmnáct let. Za ta léta vyrostla, nejen do výšky, ale také se jí zvýraznily ženské křivky. Stávala se z ní vyspělá žena. V domově už žila jen ona, dva sourozenci a jejich matka včetně otce. 
Blížilo se večera. Mezitím co Zolo a Fynn (její zbylí sourozenci) byli s matkou u sousedů, Carmilla připravovala večeři. V jejich příbytku byla ještě jedna osoba, otec. Mladé děvče si ho nevšímalo, jenže on chtěl jinak. Zrovna krájela zeleninu na dřevěném stolem a broukala si jakousi melodii. Nic netušila, ani to že se tichými kroky k ní blížila osoba mužského pohlaví.

„Vyrostla z tebe krásná žena,“ promluvil za ní, což by asi nebylo divné, jen kdyby ji nechytnul za zadek. Kvůli tomu se také leknula, čímž Mille vypadl nůž z ruky na zem. Hbitě odstrčila jeho ruku a otočila se čelem k němu. Z jeho stavu mohla poznat, že byl v podnapilém stavu. 
„Vypadáš jako tvá matka," natahoval k ní ruku, aby ji pohladil po vlasech. Byl až nevěřícně milí. Náhle však svou vlastní dceru políbil. Carmilla byla vystrašená, nevěděla, co se právě dělo. Chtěla a snažila se ho odstrčit, ale to nešlo. Začal ji osahávat a poté shodil na zem, což zapříčinilo že si něco udělala s kotníkem. Dospělá dívka se sunula stranou. V jejím bledém obličeji bylo zoufalství a strach. Slzy jí pomalu klouzaly po tváři. Muž se za ní na zem sklonil a dál pokračoval. 
„Ne, prosím, ne," dávala ruce před sebe, bránila se, avšak to bylo marné. On si na ni nalehnul a pomalu nebohou dívku znásilňoval. Vniknul do ní. Carmilla jakoby byla paralyzována strachem, plakala, prosila ať toho nechá. V tu chvíli si přála umřít. Připadalo jí to jako věčnost, která nikdy nekončila. Náhle se násilník svalil vedle ní.
„Millo!“ zakřičela její matka strachem. Vedle matky stáli dva synové a jeden z nich měl kuši, jejíž šíp před chvílí zasáhl otce. Carmilla se v pláči celá rozklepaná posadila na zemi. Starší žena k ní přiběhla a okamžitě svou dceru objala. Uklidňovala ji, snažila se dcerku utěšit. Mezitím se starší bratři postarali o Akhayna.

Po oné události se Carmilla začala povahově měnit. Často mívala noční můry a postupně se uzavírala do sebe. I přesto že se přestěhovali do Kharnova, nebyla jako předtím. Už nebyla tou usměvavou holčičkou, co bývala dříve. Ano, občas se pousmála nebo uchechtla, avšak to bylo velmi zřídka… Právě v Kharnově měla více možností si zaopatřit knihy, aby se mohla vzdělávat, což jí dělalo šťastnou, ač to nedávala najevo. Po třech letech žití v onom městě, zemřela jejich matka. Všichni tři sourozenci mezitím žili společně v jednom příbytku… Jednoho dne měla Carmilla nakoupit potraviny na tržišti na přípravu oběda. Zolo a Fynn byli v práci, kterou si našli. Tmavovlasá žena šla zpět domů, když do ní úmyslně narazil muž. Byla to Nocturna, což ji ani nepřekvapilo, kór v tomhle městě. Zatímco ona ho viděla poprvé, on ji už delší dobu pozoroval. Od toho okamžiku se začali bavit. Elyas, jak se představil, s ní měl své úmysly, což netušila. Viděl v ní jakýsi potenciál. Vídali se snad každý den a Carmilla našla novou motivaci proč žít. Vypadala i více šťastnější, sice se například vícekrát usmála, ale i to byl pokrok. Začala též postupem času chodit do jeho obydlí, kde mu nabízela dobrovolně krev. Užívala si každou jeho společnost.

Takhle to pokračovalo další čtyři roky a ona se s ním seznamovala čím dál blíže. Vše se ale změnilo, když šla k němu v podvečer. Nesla pro ně oba trochu alkoholu. Elyas žil skoro v odlehlé části Kharnova, kde to večer, zejména v noci, nebývalo nejbezpečnější. Procházela k němu ulicí. Než se nadala, byla přepadena nějakým opilým člověkem, který měl u sebe nůž. Chtěl jí ukrást věci, co měla u sebe, ale bránila se, což jí nepomohlo. Bohužel kvůli tomu schytala do trupu, nejvíce do břicha, několik bodných ran. Mezitím co ona spadla na zem, zloděj utekl i s věcmi. V bolestivé agónii tam několik minut ležela a pod ní se tvořila kaluž krve… Skoro v tom nejhorším ji našel Elyas, jelikož si dělal starosti kde je, a proto šel za ní. Hned mu došlo, že je to velmi špatné. Nechtěl o ní přijít. Proto se rozhodl, že Carmillu přemění. Ještě než bylo pozdě, ji vzal do svého obydlí a tam to udělal. 

​

Carmilly život jako Nocturny.

Začínala další kapitola jejího života. Trvalo to pár dní než se probrala jako Nocturie, mezitím na ni dohlížel Elyas a sám se dával dohromady. Po vzbuzení se to neměla zrovna tak lehké. Prvních pět let bývalo pro oba těžkých. On bral za ni zodpovědnost a učil novým věcem. Zatímco si Carmilla zvykala na nový život. Rychle uběhlo deset let od proměny.  Často se i stávalo, že přemýšlela jak se mají Zolo a Fynn, kterým v té době už bylo kolem třiceti a čtyřiceti. Avšak její bratři věděli, co se s ní děje. Řekl jim to Elyas. Když už se srovnala, chodívala je navštěvovat. Zatímco ona vypadala stále mladě, oni jí stárli před očima. Ačkoliv jim byla nabídnuta možnost proměny, oba nabídku odmítli. 

S Elyasem žili pospolu a navzájem se doplňovali. Za zvláštních okolností byla pozvána na Půlnoční dvůr, na kterém už nějakou dobu působil i Elyas. Byl jí udělen titul Nocturna Nobiles. Tam se poprvé setkala s Midrasem Duwall' a také s de Arges. Nadále žili v domě, který on pořídil. Ale ne vše bylo vždy zalito sluncem. Jednou musel její milí odjet do Yoachinu, kvůli neodkladným záležitostem. Slíbil jí, že se vrátí zpět. Jenže uběhl měsíc, z měsíce byl rok a ona ho stále vyčkávala. Nikdy nepřestala doufat, že se opět vrátí.
Osobně se i zúčastnila události, později pojmenované jako Izmaelův sjezd, kde viděla smrt Remilie de Arges. To však nepřišlo v niveč a i ona díky ní získala jedinečnou schopnost zvanou Draganostra. Díky své inteligenci a vynalézavosti smluvila s vládnoucím rodem o vzniknutí nového rodu. Avšak nechtěla mít zázemí v Artrozsce, nýbrž v Panamě. Důvodů bylo víc proč zrovna tam, jedním z nich byl ten, že stále doufala nalezení Elyase. Tiše vládnula v Panamě a s pomocí schopnosti Draganostra ovládala převážnou část lidí tam žijících. Do svého rodu získala i Leonarda, s kterým se seznámila a který byl majitelem klubu Rudá vášeň. O něco později poprvé též vytvořila své první "dítě" kterým byla Silky. Tu zahlédla v sirotčinci a jelikož už byla plnoletá, musela odejít. Carmilla pak měla tu příležitost začít se s ní bavit a nabídnout jí nabídku. Za několik desítek let poté přivítala do rodu Rutha, který byl pro ni jako synem. Ta mu u nich umožnila zázemí, ačkoliv už dávno byl nocturnou. Na závěr svolila, aby se k nim připojil mladě vypadající Angelo. Toho později udělala svým pobočníkem.