Příběh začíná u ženy, která měla velké sny. Od mala si kreslila svět plný bohatství a šťastných dnů. Dlouhá léta žila mezi smetánkou a o její kráse se mluvilo po celém Lyngstadu. Získala si přízeň nejvlivnějších lidí a nakonec skončila v lóži samotného knížete Lyngstadu. Po pár měsících bylo jasné, že čeká dítě. Nejdřív se nikdo neodvážil dělat unáhlené závěry, ale po čase bylo všem jasné, že se opravdu jedná o potomka knížete. Když se dítě narodilo – chlapec s hlasem lva a tmavými vlásky – nadále netajila jeho otce. Očekávala vše, ale ne chladné odmítnutí. Její křehký sen skončil a nahradila ho studená nenávist. Dělala vše pro to, aby měla moc a to dítě bylo jen prostředek. Věděla o povaze knížete a jeho odtažitému chování, ale její pýcha a cílevědomost ji zaslepila a hnala dál. Dva dny po porodu se změnilo jediné. Poslali jí i s dítětem do Anafé, kde měli žít mimo dosah všech zvědavců. I přes ostré protesty jí nezbývalo nic jiného než souhlasit.
Cassian vyrůstal obklopen chladnými zdmi malého venkovního sídla. Vilka obývaná jen pár služebnými a paní domu rozhodně nebyla přívětivé prostředí. I když se služební snažili chlapci do života přinést i něco jako lásku, jeho matka jim dala jasně najevo, že ta věc si nic takového nezaslouží. Kvůli jejímu nezájmu a neskrývanému odporu k chlapci se Cassian snažil všelijak získat její pozornost. Byl to živel, který se nedal zkrotit. Dělal problémy jen aby si ho matka všímala, ale místo toho skončil sám. Matka v něm možná viděla něco co jiní ne a chtěla se ho zbavit. Odjela zpět do Krásnohradu a od té doby o ní neslyšel. Jen matně si nyní vzpomíná, že mu posílala skrovné dárky. Netušil co způsobilo její nenávist a zahořklost. Začal mít pocit, že je divné dítě, které si nezaslouží její lásku a pozornost. Pravý důvod jejího chování byla jednoduše zkažená duše, kterou v sobě nosila. Získala muže, který ji však odmítl a místo honosných šatů a dobrého postavení skončila sama s dítětem na krku, které bylo jen nástroj.
Čas trávený v Anafé byl pro něho peklo. Neustále vyžadoval matku a zvládl brečet i celé dny, dokud mu nedošla síla. V noci ho pronásledovali noční můry. Matka ho lákala do hřejivého náručí a  v další chvíli honila s obludnou tváři. Měl strach a cítil se opuštěný, ale nedokázal to projevit jinak než ničením všeho, co mu přišlo pod ruku. Čím byl starší, tím se jeho záchvaty stupňovaly a pozornost ostatních si začal získávat i drastičtějšími způsoby. Myslel si, že když bude dost nezvladatelný, pošlou ho za matkou, aby se o něho postarala. Vždy cítil jisté uspokojení, když ho kárali a trestali za jeho prohřešky, ale byla to jen krátkodobá kompenzace. Začal být zlý na ostatní děti, které se mohli těšit z hřejivého objetí svých rodičů. Záviděl jim a užíval si jejich bolest. Všichni si mysleli, že je to jen dětská neznalost a hloupost, ale Cassian moc dobře věděl, co dělá. 
Jednu noc mu služebná ze vzteku řekla, že se jeho rodiče už nikdy nevrátí a bude navždy zavřený v téhle díře, dokud si ho nevezmou běsy. Tu noc utekl a zabloudil do hlubin temného lesa. Bylo mu pouhých šest let. Bloudil tmou pronásledován vlastními temnými představami. Ve vlastních krocích slyšel  tři další, viděl světla – jasné oči nestvůr, které ho sledovaly – a slizké listí mu připomínalo ruce. Křičel dokud únavou neskončil v mokrém mechu.
Ráno otevřel oči s tělem přitisknutým k něčemu chlupatému. Zjistil, že mu společnost dělá velký chlupatý pes, který na první pohled vypadal jako vlk. I když se ho chlupáč snažil udržet v teple, Cassian byl prochladlý až na kost. Netušil, kde je a jak se dostat zpět. Chytil tedy chlupáčovu srst a nechal se vést, ať už to bylo kamkoliv. Museli jít dlouhé hodiny a Cassian byl čím dál víc vyčerpaný. Nemohl ani mluvit a měl pocit, že se mu svět před očima pomalu rozmazává. Pes ho dál nemohl vést a nechal Cassiana opřeného o strom, kde chlapec upadl do bezvědomí.
Pamatoval si jen útržky. Trpká chuť, sladká vůně, teplo a něžný hlas. Možná to byl osud nebo štěstí, že ho našli. Týden bojoval připoutaný na lůžko. Když se začal probírat cítil menší zklamání. Nechtěl se vrátit do Anafé. Stařena, která se o něho starala, měla jisté kouzlo a byla stále čilá a myslelo jí to víc než kdekomu mladšímu. Nenechávala si líbit jeho chladné drzé poznámky a po pár pohlavcích začal sekat dobrotu.
Ze sídla se dostal do dřevěné chatky. Pes běžně ležel u jednoduchého kamenného krbu a občas vyběhl ven, ale nebýval tam dlouho. Začal tam chodit i muž zahalený do dlouhého pláště. Cassian se před ním schovával pod peřinu a dělal že spí. Jednou ho však neznámý vytáhl z postele a tak se poprvé setkali tváří v tvář. Zjizvený postarší muž, kterému v očích plála hrozivá jiskra. Stařena stále opakovala, že potřebuje ještě odpočívat a doléčit se, ale muž byl přesvědčený o opaku. Představil se mu jako Ben. Kazatel z Krásnohradu, který si pro Cassiana přijel kvůli něčemu speciálnímu. Všechno mu ten den vysvětlil, ale Cassian už z principu odmítal. V záchvatu vzteku na Bena zaútočil hliněnou nádobou, což byl jen zoufalý pokus. Ben mu na oplátku uštědřil pořádný pohlavek. Tak začala jejich křehká spolupráce.  Cassian Benovi o všem řekl. O jeho útěku a taky matce, která ho opustila. Ben ho ujistil, že teď už nebude sám, i když to nebude ten život, který si představoval.
Když přijeli do Krásnohradu, všichni se na něho dívali s pochybami. Divoký zavšivený chlapec s velkým psem po boku, který se pral hned jak mohl. Utíkal při každé příležitosti a toulal se po městě v myšlenkou, že najde svou matku a pomstí se jí, ale nikdy se nedostal daleko. Aby zkrotili jeho povahu, dávali mu pořádně zabrat. Trénoval dvakrát víc než ostatní, uklízel a dělal i zbytečné práce jen proto, aby ho udrželi zabaveného a vyždímali z něho poslední kapky energie. Netrvalo dlouho a Cassian byl nazýván Vlkem z Anafé.

 Znělo to spíš jako urážka, když přidávali zablešenec, bastard nebo podvraťák. Navíc se o něm začalo říkat, že je tím synem knížete. Ben ho ještě pár let nechal v nevědomosti, dokud si ho nevzal stranou a neřekl mu další část jeho příběhu. Mnozí mohli nesouhlasit, ale Ben měl pocit, že má právo to vědět. Pravda Cassiana naplnila další vlnou hněvu.  Celou dobu se snažil získat rodinu jen aby zjistil, že ji nikdy nebude mít. Měli co dělat, aby ho udrželi zavřeného v ubikacích. Přísahal, že jestli toho muže někdy potká, zabije ho. Ben s ním strávil celé dny, aby mu celou situaci vysvětlil a uklidnil ho. Vysvětlil mu, že momentálně bude nejlepší, když bude dělat svou práci a projde rituálem. Jeho politické postavení bude mít váhu, až přijde správný čas. Někteří si mysleli, že dávat mu moc Moir není moudré kvůli jeho vznětlivé a nepředvídatelné povaze, ale jiní v něm viděli sílu, která by jim pomohla proti temným silám.
Cassian se nikdy nezbavil své divoké povahy protkané vztekem, který neustále vřel v jeho nitru. Rituálem prošel přesně jak se očekávalo a dál pokračuje ve tvrdém výcviku. Jak jednou pravil jeden z kazatelů: „Divoký vlk musí být zkrocen dřív, než se utrhne ze řetězu.“  Rok po obřadu už aspoň z části zmoudřel a nedělá takové problémy jako kdysi. I tak má kolem sebe stále hrozivou auru a oči kazatelů ho nespouští z dohledu.