Příběh Croneho není zdaleka tak růžový jako se na první pohled zdá. Nyní je úplně někým jiným. Šarmantní, cílevědomí, pevný, s dobrým postavením, renomé a statky.

 

Kdysi tomu tak ale nebylo. Narodil se chudší zemijské rodině. Jak je známo, Artrozsca není nejbohatší a nejpohostinější země na Astorii. A tak není divu, že jsou zde lidé otrlejší a někdy jejich chování upadá ke krutosti. Tento ledový diamant otestuje každého, každý pozná jakou bestii v sobě skrývá. Mladý zemijský pár, ač ze svého potomka měl radost, vždy se najdou obavy o jeho bezpečí a spokojené dospívání. Alespoň s tímto přístupem k batoleti přistupovali, mateřská láska a otcovská výchova do jeho útlého věku se však změnila ve stejný chlad jako každé probuzení v této zemi.

 

Bylo to období kdy Artrozsca upadala k ještě hladovějším časům, kvůli špatné úrodě. Toto období bylo známé a ne neobvyklé, krutý hlad jaký tenkrát zasáhl zemi byl opravdu jedním z nejhorších. Zemijci se uchylovali v menších, odříznutých vesnicích ke kanibalismu a častější útoky artrozsckých vlků byly na denním pořádku. Nárůst vražd a krádeží vzrostl tenkrát natolik, že i Nocturnská šlechta se pohybovala ve dvojicích a v Kharnově byly posílené stráže. Chudí Ninevrijští, v této době by se dali považovat za žebráky bez finančních prostředků k obstarání jídla. Proto se v této chvíli kdy bylo Cronemu pouhých deset let uchýlili k drastickému rozhodnutí. Crone byl podvyživený a rodiče nemajíc čím utišit hlad. Jak mohla tahle doba skončit?

 

Den se chýlil ke svému konci a jen světlo pár starých polovičních, starých svíček osvětlovala jednu místnost ve které rodina ulehávala a žila svým mizerným životem. Malé křehké tělo mladého Crone, které bylo přikryté kožešinou a osoba jemu blízká stojící nad ním. Ruce jeho vlastní matky. Ruce, kterého vždy hladily, nyní svíraly jeho útlý krk v činu odporném. Lysandra, jeho vlastní matka se jej tu noc pokusila udusit. Šílená, zoufalá a hladová. Možná by tu noc Crone zemřel, pokud by se jeho otec nevrátil dříve a svou ženu zastavil. Doba byla zlá. Lysandra nad svým činem, propadala ještě víc do temnoty avšak oči jejího dítěte a ruce, ručičky útlé až na kost jí i přes její čin objali vyhledávajíc láskyplné teplo plné pochopení a odpuštění.

 

Cronův život byl ušetřen. Jeho pouť měla pokračovat, zanedlouho po incidentu se oba jeho rodiče uchýlili k jinému rozhodnutí. A tak do dveřích jejich domova, dva týdny po oné noci zavítala návštěva. Nocturnská stráž, která měla mladíka odvést. Lysandra a Istar prodali své jediné dítě. A tak se z Croneho stal Otrok krve.

Bylo to nezbytné, nocturny dají Cronemu vše co potřebuje. Jídlo a teplé místo kde přespat.

​

Pět ryntů. Pět zasraně drobných mincí. Tolik stál jeho život.

 

Avšak, pravdou bylo, že krvepijci se v hlavním městě se o mladíka postarali. Dostal jídla tolik kolik potřeboval, jelikož pohled na vyhublého nikomu nepřinášel potěšení a jako zdroj krve byl nedostatečný. Jako investice se ze začátku zdál jako naprosto nevhodná, ale jeho jedinou výhodou byl hezký obličej a ledově modré oči. Crone sílil a rostl, trvalo to dlouhé čtyři roky než nabyl sil dostatečně aby vypadal k světu. V tu dobu žil spolu s dalšími dětmi v budově určené pro Klub Rudé vášně. V té době nezahálel a byl vychováván jako zdroj potravin pro jeho pány - Nocturny. Nemajíc kam jít, zaprodán, nemilován. Možná proto se nikdy Crone nepokusil utéct, vždy měl teplé jídlo a místo kde se může vyspat. Jeden by řekl, že zde měl domov. Když přišel jeho čas, měl posloužit svému účelu. Byl rozmarem společnosti dětí noci. Krvepijci rádi navštěvovali tento klub. Jeho první noc a dosáhnutí dospělosti. Objevení rozkoší a tyranie tohoto světa.

​

Doteky na mém těle. Ruce, prsty které hladí. Omotán v klubku hadů. Zvláštní kulisou byly vzrušené vzdechy, nejen ty mé a horká krev jenž se karmínově třpytila v paprscích světla onoho pokoje. Rozechvělá rozkoš a zároveň sžírající strach z možné smrti, ruku v ruce, prostoupené ve svůdných omamných vůních uvězněných v těchto zdech.

​

Takto poznal Crone jiný druh lásky. Falešné, ale ta chvíle okamžiku byla uspokojivá a dokonce by neváhal tvrditi, že opojně hřejivá. Touha po smysluplné extáze byla jeho denním chlebem. Proto také nebylo zvláštní, že se z pohledného chlapce stala místní atrakce se stálými zákazníky z vyšších kruhů. Každou minutou mohlo přijít vyvrcholení či samotná smrt. A on si to užíval. Člověk by řekl, že se v tu dobu zbláznil. Jeho mysl, nalezla smysl jeho života, taková jeho puberta byla. Než kola osudu nepřetrhla jeho osud ve věku dvaceti tří let.

 

Byl jsem vybrán.