Příběh této kočičí slečny nám začíná téměř před 400 lety, kdy se v malebném městě Hataroi, městě, které je obklopeno přenádhernou faunou, kde místní architektura jde ruku v ruce s přírodou, vysokými vodopády s křišťálově čistou vodou, která protéká samotným středem města a teče do dáli, se narodila do méně početné rodiny M’naago. Kdykoliv se narodil potomek nějakého animae probíhaly radostné oslavy a děkování bohům, že jejich dítko přišlo na svět zdravé a krásné. Toto se nevyhnulo ani ní, i když si z těch oslav nic neodnesla. M’naago přišla na svět během teplé noci, kdy obloha byla bez mráčků a byla doplněna přenádhernou lunou v novu, která tancovala ladné tango s hvězdami. První roky jejího života nestojí za pořádnou zmínku, rodiče se radovali z narození další krásné holčičky, ale Kalkaya v ní viděla soka. Někoho, kdo stahuje už jen svojí existencí všechnu pozornost na sebe, aneb osud staršího sourozence. Od toho momentu byl postaven základní kámen nekončící rivality mezi těmito dvěma sestrami. Nemyslete si však, že tyto dvě sestry měly mezi sebou chladné vztahy, opak byl pravdou. Od momentu, co se malá M’naago postavila na nohy ji sestra všude provázela a tahala ji všude možně. Lesy, řeky, procházky městem, cokoliv si její sestra zamanula. Ale i toto mělo své výhody, jednak už jako malá se naučila bez nějakých větších překážek pobíhat po přírodě, zdatně plavat a seznamovat se ostatními a pro Kalkayu to, že většinou svoji sestru utahala na tolik, že po příchodu domů ihned šla spát a měla rodiče jen pro sebe, vyčůrané to děti, že? Kalkaya by se dala po dívku, která v sobě zakořeněnou železnou výchovu otce, ale láska a péče ze strany matky stále ještě haprovala, nebylo tedy divu, že malá Naago si musela vybojovat všechno, po čem toužila protože „zlá“ sestra ji nedala nic zadarmo. Tedy již v útlém věku musela mít Naago ostré lokty, aby se aspoň nějakým způsobem dokázala své sestře vyrovnat. Krušné to roky života, které však přinesly své ovoce a zkušenosti, které si ponese sebou po zbytek života. 
Jejich otec je vychovával ke kázni a pečlivosti, ovšem častokrát si s těmi dvěma nevěděl absolutně rady, jedna neustále ty dvě pokoušely jeho trpělivost a čekaly, kdy mu bouchnou saze. To pak jste měli vidět ten hukot, co dokázal způsobit, ovšem své dcerušky nikdy neuhodil. Už od se je snažil učit k tomu, aby v tomhle krutém světě dokázaly přežít, světu plného nástrah, zlých lidí a bytostí. Proto taky preferoval učení v terénu. Tady máte dýku a pokud se s ní pořežete, tak to bude cenná lekce pro příště, nespočetně krát jejich matka musela léčit jejich řezné rány, protože ty dvě hlupačky s tím dělaly kraviny. I matka si často věšela hlavu nad tím, jak tyhle dvě vůbec přežijí ve světě plného nástrah, krásným příkladem by mohly být jedovaté fosforeskující rostlinky, které přitáhnou člověka svojí krásou, většinou se využívaly na tvorbu jedů a při rituálu dospělosti, ale ty dvě se tím matlaly a potom strašily místní obyvatelstvo v noci, také nebylo divu, že pak dva dny ležely v posteli s bolehlavem a neustále zvracely. A myslíte, že se z toho ponaučily? Jen, co jim příznaky otravy odezněly tak už zase dělaly neplechu a pár dní na to opět ležely s otravou, protože se opět pomatlaly. 
Všechny tyhle zkušenosti jim však byly cennou lekcí, která je měla připravit na zkoušku dospělosti. Zkouška dospělosti byla tradičním rituálem pro všechny obyvatele Hataroi a také se jednalo o čestné zařazení mezi dospěláky. Zkoušky sice probíhaly ve sportovním duchu, ale váha, kterou ony zkoušky měly byla naprosto nevyčíslitelná pro všechny starce. Zkouška začínala krátce po završení 20. narozenin a byly symbolem odvahy, síly a myšlení v kritických situacích. Jejím účelem bylo odhalení maximálního potenciálu daného jedince a také získání unikátního tetování, které bylo spíše takovou třešničkou na dortu. Její sestra zvládla zkoušku hravě bez nějakých větší námahy, aneb jak se říká, že ty nejlepší geny vždycky zdědí ten starší. A vysloužila si své tetování v podobě vyceněných tesáků, které odrážely její rivalitu vůči její sestře. Oslavy to byly velkolepé. Pár let na to, měla přijít na řadu i M’naago. A z čeho vlastně byla složená zkouška? První zkouška představovala chycení cíle v lese, většinou se jako protivník vybíral ten nejrychlejší a nejatletičtější, aby dal těm, kteří zkoušku skládají pořádně zabrat. Cílem, však nebylo cíl jenom chytit, ale i využít přírody ve svůj prospěch, aby cíl byl chycen úspěšně. Něco takového dalo pořádně zabrat, ale ve valných případech se tato zkouška povedla každému. Druhou bylo zúročení znalostí bylinek, které se jim vštěpovaly už od malička k vytvoření uspávadla. Cílem byl obrovský medvěd, který však žil v harmonii s animae a za kus lahodného masa, vždycky souhlasil s účastí na zkouškách. Úkol byl jednoduchý, vytvořit uspávadlo, které medvěda uspí, aby dotyčný mohl v klidu obejít medvěda a dostat se k cíli. Kdyby tento medvěd, však nebyl součástí zkoušky, v reálné akci by přišla o život, protože špatné množství bylinek způsobilo menší účinek uspávadla a medvěd se probudil v momentě, kdy Naago byla zrovna na odchodu, takže ji naháněl po celém lese, vskutku komedie. Třetí zkouškou, ve které docházelo na lámání chleba bylo dostat se na samotný vrchol vodopádu pomocí skalních převisů, kořenů stromů, zde se projevila atletická zdatnost a mnozí si zde sáhly na své dno, Naago nevyjímaje. A poslední zkouškou, která už se brala jako formální byl boj jeden na jednoho, každý dostal možnost výběru protivníka, takže vám musí být jasné, že většina sahala po těch slabších, protože potom všem byli na pokraji svých sil. Naago si však za svoji soupeřku vybrala svoji sestru, která byla mnohem zkušenější než ona sama. Z původně přátelského souboje se stal souboj rivalů na ostří nože, kdy v obou se probudily jejich zvířecí pudy, kdy tekla krev a chlupy lítaly všude možně, taky nebylo divu, že pro všechny to byla slušná podívala, o které se vyprávělo ještě dalších pár let. Ale byl to i moment, kdy Naago poprvé zvítězila nad svojí sestrou a předhazovala jí to, kdykoliv mohla. Samozřejmě z úst sestry se ozývalo akorát „Nesnažila jsem se tolik.“ nebo „Nechtěla jsem tě ztrapnit před všemi.“ ale všichni víme, kde byla pravda. Tímto se ukončila velice významná kapitola jejího života a otevřela se tím i nová. Po zkoušce přišlo slavnostní tetování ve tvaru měsíce, protože se narodila za úplňku. Ovšem zkouška neměla jenom ukázat potenciál daného člověka, bylo to i označení toho, že animae stal dospělým a je připravený na to založit rodinu nebo se odebrat jiným směrem. Tedy nebylo divu, že za těmito dvěma sestrami chodilo mnoho nápadníků a v tobě svátků plodnosti a lásky ještě více. A netrvalo dlouho a hormony začaly cloumat i s nimi. Avšak žádný nápadník neuspěl, pudům se nedalo odolávat dlouho a zde došlo k vytvoření velice pevného pouta mezi Kalkayou a Naago. Detaily se zabývat nemusíme, ale mnohokrát je rodiče viděly jak nahé, natisknuté na sobě spí v hamace, zakryté pouze vlastními ocásky. Rodiče však tento jev nevnímaly nějak vážně, protože by to nebylo prvně, co je takhle viděly, už jako malé měly silné pouto mezi sebou, ale obě sestry věděly, že ono pouto je mnohem silnější, než se na první pohled zdálo. Je důležité však ještě zmínit jednu věc. Pár dní po rituálu za ní přišel muž s nabídkou. Byl to muž, který měl už dlouholeté členství v Řadě Šedých, kde zastupoval Animae, Důvod, proč si vybral Freyu byl ten, že její zápal pro věc, paličatost a odvaha se bude hodit do budoucna až jednoho dne ona bude jeho nástupcem v Radě. Zpočátku ji vše tohle přišlo matoucí, ale krátce na to pochytila od něj vše, co bylo potřeba ji naučit. 

A jak roky ubíhaly, naše dvě sestry nabíraly na zkušenostech a na kráse musel přijít i den, jakým směrem budou kráčet svoji životní cestu. Kalkaya chtěla jít ve stopách matky a stát se léčitelkou, ovšem Naago stále ještě nevěděla, ano měla ještě pár roků před sebou, než finální rozhodnutí mělo přijít, ale neustálé ptaní ze strany matky nebo otce tomu též příliš nepomáhalo. Tím, čím je Naago dnes nemůžeme vděčit, díky vlastnímu rozhodnutí, nýbrž sletem velice tragických událostí, které ji navždy změnily. Tou události byl příchod škodné, tedy vlastně Zemijců do Hataroi, zpočátku neškodně vypadající lidé s nekalým úmyslem. Banda lapků, hrdlořezů a násilníků dostala tehdy tip, že toto město překypuje nádhernými animae za které je jedno schopen vypláznout balík. A bylo nevyhnutelné, že tento osud zrovna mine tyto dvě kočičí slečny. Dodnes jsou to vzpomínky živé a bolestivé. Jednalo se o spontánní a noční procházku po Hataroi, kdy obloha byla bez mráčku a hvězdy byly nádherně vidět. Klidná noc, která se měla během pár minut změnit v boj o život. Zejmici udeřily bez ohlášení a nemilosrdně, plenily vše, co jim přišlo pod pracky. Zapalovaly domy, vraždily a unášely animae za které by mohl být balík. Stejný osud měl potkat i Kalkayu. 
„Co myslíš? Dostaneme za ní balík? Povídej se na tu tvářičku a ty kozičky. Tu bych si nechal.“ Povídal jeden Zemijec druhému, když byla v jejich sevření. „Pusť mne, svině jedna suchozemská.“ Syčela Kalkaya na jednoho z nich, ale ozýval se akorát pouze smích. „Ta je živá, že? Však on už si tě někdo převychová.“ Smál se ten druhý mezitím, co ji osahával na všech možných místech. A co dělala Naago? Ta se strachy krčila v koutě a raději nevystrkovala nos, tedy až do momentu, dokud se neozval pronikavý křik její sestry. Její sestře se totiž podařilo pokousat jednoho z lapků a jelikož nemohli pořádně nic sestře udělat, aby neponičily zboží, nejlepší způsob bylo bolestivé tahání za uši a ocas. Nelze s jistotou říci, co se v ten moment v Naago probudilo, jestli se aktivovaly zvířecí pudy, které křičely, aby bojovala o svůj život nebo láska k sestře, která ji donutila překonat svůj strach a jít ji na pomoc. Každopádně každá akce má svoji reakci a reakcí bylo to, že Naago bodla do boku jednoho z lapků dýkou, kterou neustále nosívaly obě sestry u sebe. „Ta… ta svině mě bodla…“ zaúpěl lapka, načež se po pár chvílích začal kácet k zemi. „Nech moji sestru na pokoji.“ zavrčela hrdelně Naago.

Její fialové oči svítily jak dva nádherné drahokamy. Zuřila, nikdo nebude sahat na její sestru a tohle byla poslední kapka. Druhého lapku to samozřejmě popudilo. „Za tohle budeš trpět, slyšíš mě?!“ zasyčel druhý a chtěl se ohnat po Naago, jenže jak se soustředil na ní, tak si neuvědomil, že nikdo nedával pozor na její starší sestru, která využila inciativy a zabila toho druhého. „Musíme se bránit, musíme se jim postavit, nemůžou přece naše město srovnat se zemí.“ pověděla Naago své sestře a ta jenom přikývla. Bylo třeba rychle jednat, obě sestry se rozdělily, osudová chyba, aby mohly najít přeživší, kteří se mohli zbraní a bojovat proti špinavým Zemijcům. Tento den se zapsal do dějin Hataroi, kdy tyto dvě kočičí dívky vedli odboj proti Zemijcům. Bohužel, však počet mrtvých byl ohromný. Lámalo jí srdce, když procházela kolem těl bez známek života, hořící trosky byly všude. A taky… její sestra nebyla nikde k nalezení. Snažila se jí hledat všude možně, ale slehla se po ní zem. V Naago je tohle dodnes černý střep, vyčítá si, že se toho dne rozdělily, protože kdyby držely spolu, tak by tady ještě byla. Toho dne neztratila jen svoji sestru, ale i onoho mentora, který ji vychovával jako další následnici v Radě Šedých. „Vím, že máš spoustu otázek, jsi ještě kotě… ale jednoho dne tvůj čas přijde. Bude z tebe silný vůdce.“ toto byla poslední slova jejího mentora, předtím než se odebral na onen svět. A jediné, co po něm zůstalo byla maska a spousta nezodpovězených otázek. Avšak byla připravená, bylo potřeba se stát silnějším. Osudným dnem v ní zemřelo kotě a probudilo se v ní divoké zvíře, které je poháněno nenávistí a pomstou vůči všem Zemijcům.

Její další cesta následovala do Alma-Torann, kde se nacházela bojová škola, tam začínala další kapitola jejího nového života.  Trénink to byl tvrdý a namáhavý, nebyl by den, kdy by netekla krev nebo nedošlo k nějaké zlomenině. Pomsta, vztek a smutek byl dokonalým pohonem pro Naago ve které se teprve nyní odhalil skutečný potenciál. Zde přijala i zemijské jméno Freya, které i přes její odpor musela mít. Naago se po svém tréninku zapojila do mnoha krvelačných vřav a časem o ní začínal slyšet i celý svět. Nemilosrdná faejka, která zbaví života každého zemijce, který ji padne pod čepel. Časem začala nabírat na prestiži, kdy v jakémkoliv faejském městě kam přišla ji někteří radostně vítali, ale jiní v ní zas viděli pouhého hrdlořeza, který akorát přinese problémy. Ovšem asi největší pozitivní ohlas měla, když se navrátila do svého rodného města, které se úplně zotavilo po oné noci. „Hrdinka je zpět! Sláva Hataroi!“ zvolávali měšťané a radovali se. Ani si nedokážete představit jakou radost, kolik slz uronila v momentě, kdy viděla své rodiče živé a zdravé. Šťastný to konec po tak nešťastném začátku. Naago ihned vyprávěla vše, co se jí za život přihodilo, co všechno musela podstoupit, aby se dostala až sem. Byť očích rodičů byla vidět určitá nejistota, nechtěli své dceři sebrat veškerou naději na nalezení její starší sestry. 

V Hataroi nějaký ten čas zůstala. Přesto, že byla vázaná určitými povinnostmi, tak vidět její rodné město opět na výslunní byla ta nejkrásnější věc. Veškeré boje ustaly, tudíž nebylo třeba se hnát do vřav, které si tak náramně užívala. Její život se stal stálým, pomáhala obyvatelům v Hataroi, vyprávěla své příběhy malým dětem o jejím životě. Na Radu Šedých též zapomněla, protože od dne, kdy ji byla předána maska o ní už neslyšela. Avšak nikdy nepověsila na hřebíček činnost, kde hledala všemožné spojence, kteří by byli ochotni se postavit Zemijcům a konečně nabídnout možnost Faejcům, aby opět mohli žít svobodně a v míru.