Černá ovce:
Když v 8 letech vstoupil do církve jako novic, nebylo pro něj jednoduché zvyknout si na přísný režim a nepohodlí. Často se stával obětí posměchu a šikany, což mu na nízkém sebevědomí nepřidávalo. Obecně se vědělo, že pocházel z bohaté rodiny a nebyl to tedy žádný chudý sirotek, jako mnozí jiní. V ostatních to vzbuzovalo závist, ale jen málokdo věděl, že ho otec za posledních pět let ani jednou nenavštívil, ani jednou mu nenapsal a neposílal mu peníze. 

Kasovi je 22, teprve nedávno prošel rituálem Malakaie. Z toho dne si však moc nepamatuje, jen nesnesitelnou bolest a to, jak se po třech dnech probudil na ošetřovně. Málem zemřel a ani poté mu nedávali moc šancí. Nařídili mu, aby na čas vypustil trénink a zapojení do běžné rutiny kazatele, potřeboval nabrat sílu. Nebyl nijak proti, vyhovovalo mu celé dny prosedět v knihovně a laboratoři. Pryč, ve svých myšlenkách a výzkumech, stranou od ostatních kazatelů. Měl mezi nimi jen málo přátel a těch, kteří jej respektovali…

​

Nelegální kontrabant:
Přesto si během let vybudoval určitý druh tolerance ke své osobě; V noci se vykrádal ven z ubikací, procházel po střechách, obchodoval s kradenými předměty na černém trhu nebo zajišťoval pro kazatele a novice nepovolené látky. Dalo by se říct, že vedl dvojí život, ale jeho služby využívali i zkušení kazatelé. Kas byl totiž schopný sehnat téměř cokoli, což se církvi svým způsobem hodilo, a proto nad tím přivírala oči. Oficiálně byl k ruce místnímu proviantmistrovi a staral se i o administrativu spojenou se zásobováním. Kdo chtěl získat zakázané látky, špatně sehnatelný proviant, alkohol, drogy, snažil se mít tohohle skrčka na své straně.

​

Dobrovolník krve:
Jeho pověst outsidera a podivína se ještě utvrdila poté, co si nějaký šprýmař pustil hubu na špacír a vyšlo najevo, že slouží jako „dobrovolník krve“ pro nokturny v Kontilliánské církvi. Dobrovolníci sice měli zůstat anonymní a všechno podléhalo přísným pravidlům, ale tohle na něj musel prásknout někdo schválně. Pár týdnů byl terčem posměchu a dostával pořádnou čočku, teď už má jen občas někdo nemístné poznámky. Proč to vlastně dělal? Začalo to spíš z nevědomosti. Nebezpečné věci jej lákaly, chtěl si připadat užitečný a důležitý, ale jakmile jednou okusil „polibek krvepijce“ nemohl s tím přestat. Ve chvílích, když byl mimo sebe, mohl zapomenout na všechny starosti i vlastní existenci. V tomto extáze více než co jiného připomínala smrt.

​

Fascinace střelnými zbraněmi:
Kas byl od malička fascinován ohněm, ohňostroji, výbuchy a palnými zbraněmi. Vzhledem k tomu, že jeho otec se zbraněmi obchodoval, dostala se mu kdysi do rukou velmi vzácná zbraň - palná zbraň. Na ten moment nikdy nezapomene, byl jí naprosto uhranut, i když mu ji dovolili držet jen krátce. Později, jako novic, vyhledával učitele a kazatele, kteří měli se zbraněmi zkušenosti a občas mu dovolili si nějakou půjčit. Projevil přirozený talent střelce, je rychlý a přesný, byť zatím nemá vlastní zbraň. Místo toho plnou hlavu nápadů týkajících se toho, jak by takové zbraně mohlo jít konstruovat a vylepšovat. Naučil se vyrábět kulky a přišel s nápady několika vlastních směsí. Několika držitelům zbraní pomohl zbraň už i vylepšit (držení pažby, upilování hlavně). Učitelé si všimli Kasova zájmu o zbraně a dovolili mu být k ruce v Yoachinské zbrojnici. Kdyby tak dokázal své nápady plně rozvinout! Jeho snem je osvojit si umění puškařství a vyrobit si vlastní zbraň. Musí se vypravit do Akademie věd a Obsidiánové věže! Jeho plány jsou smělé až fantaskní. Věří tomu, že by se mu v budoucnu mohlo podařit vytvořit něco, co Astorie ještě nespatřila. Jeho další vášní jsou výbušné směsi obecně. Dokáže si sestrojit vlastní dýmovnici, petardu nebo jednoduchý ohňostroj.