Vychován byl velmi skromně. Díky své matce terminologii slova „držgrešle“ pochopil velmi rychle. Oblečení z druhé, třetí a někdy i bohové ví kolikáté ruky, bylo leckdy to jediné, co kromě jídla dostal. Naučilo ho to se radovat z maličkostí a když už mu do ruky přišla nějaká hračka, nenechal dopustit, aby se jí něco stalo. Krev jeho druhu se na něm začala projevovat již v útlém věku. Když si hrál s náhodnými dětmi, neodpustil si čas od času nějaké podražení jejich nohou čistě jen pro své pobavení a další drobné malichernosti. Matka jeho výchově nevěnovala příliš času, a tak si dělal, co se mu jen zlíbilo. Vídal dennodenně, jak z komnat jeho matky vychází různí lidé. Slyšel, co tam dělali a doufal, že jeho matka není uctívačem Amose. 
Čas od čas na něj někteří ti lidé mluvili. Bylo znát, kdo měl jakou povahu, neb někteří mu vmetli do obličeje, co jeho drahá matička provozuje a jiní v něm viděli zanedbaného chlapce, kterému nabídli nějaký ten Rynt, či něco na zakousnutí a věnovali mu jednu ze svých historek. Jeden zemijec v něm však zanechal velký dojem svými bojovými příběhy. Přenechal mu i jednu ze svých starších dýk. Nebylo překvapením, že se rychle stala Lucianovou nejmilejší věcí. 

Dnem i nocí s ní zkoušel různé věci a radoval se z každého drobného pokroku. Nebyl si jistý, zda ji držel správně, ale po nějaké době už měl pocit, jako kdyby s ní splynul v jedno. Samozřejmě se tomuto nenaučil zcela sám. Ten, jenž mu daroval dýku se poměrně pravidelně vracel a čas od času mu dal nějakou tu lekci. Lucian netušil, že muž choval city pro jeho matku. Nikdy nad tím nepřemýšlel, ale věděl, že si jej oblíbil. Zamlouvalo se mu, že do jejich domácnosti už nechodilo tolik cizích lidí a Jeaha, jak se představil muž, mu dával pocit bezpečí. Zdálo se mu, že i matička najednou začala projevovat větší známky emocí. 
Bohužel, stejně jako jeho pravý otec, se i tato dočasná náhrada jednoho dne ukázala naposledy a pak se po něm slehla zem. Vyčkával na něj, ale nikdy se nedočkal jeho návratu. Snažil se z matky dostat nějaké informace, ale ta jej vždy odstrčila se slovy: ‚Na tohle jsi ještě moc malý.‘ Od té doby se měly věci ještě hůř než na samém počátku. Doma se válely rozházené poháry, na kterých pomalu usychaly kapky hořkých lihovin. Panovala tam negativní energie a mladý Lucian se nikdy necítil více osaměle. 
Čím dál častěji se toulal a čas od času jeho nenechavá ruka sáhla na finance domácnosti, aniž by si toho někdo všiml. Také okusil alkohol a začal se bavit s různými stvořeními. V té době objevil svůj potenciál. Muži i ženy se mu začínali dvořit a kupovali si jeho přízeň. Uvědomoval si, že jeho vzhled byl pro některé lákavým. Nejprve bylo vše nevinné, ale když mu bylo nabídnuto velké množství Ryntů, ulehl i on s cizí osobou, aniž by vlastně tušil, co jej bude čekat. Nebylo to zlé, ale nešlo o pohádkové poprvé plné lásky. Domů se takřka už vůbec nevracel. Vlastně to bylo pár dní po tomto incidentu naposledy. Poslední slova, co si vyměnili s matkou byla zalita nenávistí. 
Rozhodl se cestovat a jeho tělo se mu stalo soukromou propustkou. Čas od času narazil na nějaký zajímavý předmět a při troše štěstí ho střelil za solidní obnos. Když byly časy horší, okradl své milence a milenky. Užíval si to potěšení, kterého dovršil během fyzického aktu a nebál se experimentovat. Některé moudřejší osoby viděly jeho potenciál a byly ochotny mu zaplatit, když z někoho u skleničky vína dostal informace. Tehdy poznal, že bohatství neplyne jen z drahých věcí. Vydělával si více než slušně na krátkodobá obydlí a různé ošacení. Zamiloval se do dražších tkanin a šperků. 
Jedné noci, omámen alkoholem, ulehl s osobou, která by byla za normálních okolností i pod jeho úroveň. Ráno ho pronásledovaly výčitky a nemohl se soustředit na nic jiného, dokud neucítil takové zvláštní šimrání po celém těle. Něco si žádalo jeho pozornost. Všiml si menší hromádky kovových kroužků. Vypadaly zcela obyčejně, ale měl z nich zvláštní pocit. Muž, se kterým strávil noc, mu je bez okolek přenechal. Prý to byl odpad, který ani v bazarech nechtěli. Rozhodl se si podivné mince ponechat a neplánoval je vyhodit. Dlouho se mu nedařilo je kdekoli udat, ale na každého se musí někdy usmát štěstí. 
Pamatoval na den, kdy byl osloven vcelku mladým mužem, který projevil okamžitý zájem o kovový odpad a částka, jež mu byla nabídnuta, ho silně zaskočila. Olivier, tato osoba určila nový směr Lucianova zájmu, jímž bylo hledání těchto plíšků. Jejich setkání byla povětšinou krátká a neprovázela je kupa slov, ale každý z dvojice odcházel spokojen. Takto jejich obchody probíhají již celá léta a snad i díky nim si byl schopen zařídit až podezřele hezký dům v Panemě. Pro Fae, jenž neholdoval dennímu světlo se toto zdálo být ideální. 
To místo mu svědčilo, byť nebylo známé pro svou přátelskou atmosféru. Informace tam měly svou cenu, a navíc nikdy nespatřil tolik lesklých serepetiček na jednom místě. Vůně omamných látek, alkoholu a neustálý pocit být sledován, to se stalo jeho ranním šálkem kávy. Stále však vyrážel na cesty, aby mohl zásobovat svého drahého přítele z Kontilliánské církve. Nebyl hloupý, aby si nedal dvě a dvě dohromady, a tak držel jazyk za zuby. Drobné obchodní tajemství holt bylo třeba držet. Tohoto si u něj cení i jeho obchodní přítelkyně zvaná Carmilla. Přece jen se hodí mít nějaký ten kontakt s různými rody, aby jeden nevyšel z kurzu.