Začátek konce.
Jeho narození nebylo nijak plánované, naopak se na svět dostal jenom díky toho, že jeho otec (jestli se tomu tak dá říkat) při jedné své opilecké jízdě po ne jedné krčmě se rozhodl pro menší zpříjemnění večera tím, že znásilní první pěknou tvářičku, kterou uvidí. To bylo poprvé a naposled, kdy o svém otci od matky slyšel. Jeho matka i přes veškeré tohle zostuzení byla nucena si dítě nechat, i přes to, že ji zůstalo jak památka na nepříjemný večer, na který by nejraději zapomněla, což dávala značně najevo a na Mathiase se kolikrát ani nepodívala natož, aby jej nějak vychovávala. Proto by se dalo říct, že den, kdy si pro něj přišla církev byl dnem vysvobození z onoho vězení, aby dostal další šanci na normální, tedy normální podle směrnic Kontilliánské církve. Stejně jako všichni ostatní nováčci byl i on poslán k učení (a zcela pravděpodobně i k převychování) k učiteli jménem Rhuna, aby se naučil svému "řemeslu". Mladý a blbý Mathias nebral nic z toho, co Rhuna říkal nijak vážně, což ho často dostávalo do problémů, z kterých se kolikrát nedokázal bez něčí pomoci dostat, což jej ne jednou stálo skoro život. Teprve až tehdy prozřel a opravdu otevřel oči s tím, že by se chtěl věnovat pořádně učení a ukázat všem, kteří jej podceňovali, že se spletli a on je ten lepší.

​

Začal dělat vše pro to, aby se se nějak zlepšil, večery trávil v knihách, i když to bylo kolikrát marné, přepínal se a možná díky toho, se stalo, co se stalo, díky čehož si jej spousta lidí pamatuje jinak, než by chtěl. Stejně jako všechny ostatní učně i jej čekal obřad k přijetí Malekaiovi pečeti, ale nikdo tehdy netušil, že se stal obětí běsu, který v něm začínal nabírat pomalu, ale jistě na síle. Díky jeho podivného chování, bylo těžké nějak rozpoznat, že v sobě vůbec něco má. Sám ze začátku o ničem nevěděl a nepřipouštěl si, že by se zrovna mu mohlo něco takového stát. Když začal mít halucinace, které si nedokázal vysvětlit a vracely se mu i v podobě stejného snu, věděl, že je v háji a musí s tím něco dělat. Věděl, že to sám nedokáže ututlat, i když se snažil, co nejvíce to šlo. Ze začátku jeho procesu přijetí pečeti, to šlo docela hladce, ale všechno začalo nabírat na síle a časové prodlevě. Veškeré tajnosti se provalily právě během obřadu, kdy ostatním došlo, co se to vlastně děje – je posednut běsem a není jiné řešení než jej z něj dostat. Trvalo to nějaký týden než se dal úplně dohromady, aby mohl opět fungovat v řadách církve. Dalo by se říci, že mu ani nevadilo si vzít "volno" od veškerého dění a věnovat se jenom svému uzdravení – ale to nebyla tak pravda.

Tehdy se totiž u něj začala tvořit jistá posedlost po vědění, když se mu neustále dokola a dokola vracel jeden sen – záhadná postava mluvící o nějakém deníku, který musí najít a prozkoumat. Že mu to zajistí věhlas a naplní jeho touhu po vědění. Proto dělal vše pro to, aby mohl dosáhnout svého, díky čehož se stal pravou rukou Rhuny, o kterém si myslí, že by už měl jít do důchodu a nechat mladší generaci, aby zaujala jeho místo, i když přesně takhle to neřekl úplně. Touží se dostat na jeho místo, aby mohl naplnit svou touhu po odhalení tajemna, která začíná požírat jeho rozum.