Mihail je přirozený vtipálek. Má rád, když je kolem dobrá nálada, žádné protáhnuté a znuděné obličeje zkažené ze stereotypního života, plného trápení a dosažených cílů. Mnoho jeho vtípků schytávají učenci církve, či kněží v Katedrále sv. Sóla. Člověk by řekl, že je hloupý či jednoduchý dle prvotního dojmu. Jeho smysl pro humor, tomu odpovídá. Opak je pravdou Mihail, jen ve svém chování skrývá přirozenou frustraci, totiž nevybral si život sirotka ani jeho celoživotní sen nebylo stát se Kazatelem Kontilliánské církve, nijak jej tato práce nevzrušuje a zabíjí tím vším jen čas. Proto je celkově po svém laxní k nějaké zodpovědnosti, ohledně řádu Astrálů. Jeho chování by se dalo považovat za hyperaktivní a těkavé, neposedí na jednom místě a má nutkavou touhu rozebírat věci, či čistit zbraně a co teprve ty palné. Zkrátka veškerou svojí energii, místo tréninku směřuje ne úplně směrem, který se jeho nadřízeným zamlouvá. Ale je dost znalý v údržbě církevní zbrojnice a tak je na jeho lajdáctví pohlíženo s přivřenýma očima. Rozhodně se tam najde spousta střelného prachu k jeho osobním účelům - o kterých ví jen pár vybraných, ačkoliv všichni v katedrále mlčky tuší odkud vítr fouká, když něco vybuchne, rozbije se či náhodný kouř vypudí z místností církevní hodnostáře. I přes svojí masku, naprosto otevřeného člověka s infantilním smyslem pro humor, má i stránku, která vypovídá o něm samotném mnohé. Rád se učí a inovuje, sám sebe zdokonaluje v jiných směrech, než je čtení a rozebírání informací z knihy Daeris LaStarata. Jeho osobní názor na církev není zrovna vřelý a pokorný, jak by měl být - Přeci jen se o něj starají, živí jej, šatí a tak podobně, ale i přesto všechno celou církev bere jako lháře, ždímající zbývající věřící. Neuvědomuje si nějakou přítomnost zlých sil, jelikož je považuje za uzavřenou epochu temných dějin, minulost. Mihail, je romantik. Každou ženu, ať se jedná o řádovou sestru, nocturnu, či prostou děvku - považuje za krásnou a bohyni Astórie. I ty staré, ačkoliv, těm by zvrhlé návrhy nedělal. Kdo ví, jak by jeho počínání dopadlo v soukromých komnatách, on jakožto naprostý zajíček by se jistě ve studu proplížil oknem ven.

Ne že by se považoval Mihail za nějakého strašpytla, ale není to ten typ co by se hnal byť i do sebevražedné mise, či si za každou cenu musel hrát na hrdinu. Zdá se, že se ve vyhrocené situaci jako první snaží zmizet ze scény. Avšak, pokud by bylo nutné a přehodnotil své možnosti, udělal by všechno proto, aby případně jeho kolegové vytěžili z jakéhokoliv boje maximum.

​

Mihail ač je poměrně vysoký, není nijak statný, je spíše útlé a šlachovité postavy. Jeho tvář zdobí většinou nějaký obvaz, stejně jako zbytek těla, jelikož popáleniny a různé odřeniny jsou u něj na denním pořádku. Ne že by se jednalo o narcise, ale zkrátka má rád když je dobře upravený. Tedy alespoň jeho obličej, který ač přes ušpiněné či roztrhané oblečení, má vždy čistý. Obličej lemují tmavě hnědé jemné vlasy, jejichž délka zapříčiňuje na konečkách lehké zvlnění do různých stran. Jeho oči jsou tmavě hnědé s nádechem karmínu. Má špičatou bradu a nos. Dle svých slov, rty určené k zulíbání. Dále si libuje v náušnicích, obě uši má tedy patřičně prošpikované kovovým zdobením, z něhož jedna náušnice opisuje jakýsi kruh s látkovým svislým doplněním. Tuto náušnici jednou ukradl od sestry ve sv. Mirandě jako ještě mladý a nechal si jí jako svůj talisman, připomínající odkud pochází..