Tegan Merdeich

Nocturna ┃Nobiles

135┃185 Cm ┃78 Kg

HRÁČ┃Aki

DESTRUKCE ┃200

ENERGIE┃160

OSUD ┃130

490

CHARAKTERISTIKA

Tegan vždycky působil stejně zamlkle, jako skutečně byl. Jako dítě byl malý, mnohem menší než děti jeho věku. Až v pozdější pubertě se vytáhl a svou výškou je jen něco málo za svým bratrem. Na rozdíl od něj ale postrádá mohutnost těla. Ačkoli o svaly nemá nouzi, jeho postava působí nejen atleticky štíhle, někdy až příliš hubeně. I jeho ruce a dlaně jsou snad až příliš jemné. I přes množství drobnějších i větších jizviček, které se mu po rukou táhnou, působí jeho dlouhé úzké prsty elegantně, téměř až křehce. I ve tváři se mu značí ostré a tenké rysy. Špičatější brada, než bývá u mužů zvykem, vysoký rovný nos, který by se snad dal nazvat aristokratickým. Nejvýraznější jsou jeho oči. Veliké oči s tmavými duhovkami, které působí jako oči vyplašené laně. I koutky úst má přirozeně svěšeny dolů, což jen přispívá jeho útrpnému výrazu. Ten ale většinou schovává za hřívou dlouhých vlnitých vlasů. Spadají mu až po ramena a jen málokdy si je svazuje do culíku.

Tegan byl vždy tichý mladík, který stál za zády svého staršího bratra, ustrašený v koutě. Co se mu však nikdy nedalo zapřít byla jeho inteligence. Možná nikdy nevládl silou, tu mu dal až Séverin, ale jeho nevypočitatelnost v závislosti na jeho inteligenci ho přivedla tam kde je nyní. Mnohé získal od Séverina a dalo by se říci, že se stal jeho mladší kopií. Svou vnitřní stránku však skrývá. Dar, který získal od Séverina, v podobě krutosti a čistého požitku z bolesti ostatních je pro něj tiché prokletí. Má rád jak svůj rod, tak i členy svého rodu. Bratrovi se straní kvůli studu ze sebe samého. Stále bojuje se svou vnitřní bestií, kterou ale nedokáže zkrotit. Sám neví, jestli je za tu chladnokrevnou krvelačnost vděčný, nebo má svého Hanna proklínat. Na jednu stranu jej vytrhla z postu poslušného a ustrašeného kluka, dala mu nový rozměr. Na stranu druhou je ale na míle vzdálená jeho staršímu bratru, který pro něj byl dlouho vzorem. Postupem času se ale naučil sám se sebou sžít. Mimo jiné má také tendence se podceňovat. To je ale jeho hlavní zbraní. Pokud stojí proti někomu nebezpečnému, je snadné ho podcenit jak pro jej vzhled, ale také vystupování. Budí dojem malého a bezmocného dítěte, někdy snad až uplakaného. Jenže Tegan není hloupý. Moc dobře ví, co dělá a dělá to záměrně. Má rád hry, má rád komedii, zbožňuje teatrálnost. I samotná konverzace s ním by sedala považovat za jakousi jeho hru. Séverin si ho díky těmto vlastnostem neskutečně cení a opečovává si jej jako věrného následníka. Dokáže ošálit i samotného Oryma, když na to příjde.

Jeho Cullus je zřejmě nejsilnější v rodě a proto ho ostatní tajně považují za nesilnějšího člena. Tegan málokdy využívá plně svůj potenciál a členové rodu se o to ani nesnaží. Kvůli svému podceňování si to zřejmě ani sám neuvědomuje a ostatní ho v tom nechávají záměrně. Pokud ho potkáte, na první pohled vypadá sklíčeně, jakoby ho něco neustále bolelo. Slzavé oči tento fakt pouze podtrhují. Pokud ho však uvidíte při akci, rod Merdeich se v něm nedá zapřít. Je jeden z nejefektivnějších naháněčů a nejobávanějších Nocturen, ač si to sám zřejmě neuvědomuje. Sám věří, že je slabý a pro svůj rod přítěží. Není to přílišný řeční, ač se vyžívá v mentálních a společenských hrách, drží se raději své role tichého introverta. Nemá mnoho přátel, dalo by se vlastně říci, že žádné. Jen těžko dokáže někomu skutečně důvěřovat. Jedinými jeho společníky by se dali nazvat Séverin, jakožto jeho nový otec a jeho fámulus Finnick. Velmi si ho váží a také je to jeden z mála, který dokáže nalomit jeho názory a vytrhnout ho z transu, který pro něj často přináší krmení a krev.

HISTORIE

Dětství
Na své dětství si Tegan příliš nepamatuje. Možná se o to postaralo trauma, možná to byl prostý fakt toho, že byl skutečně příliš malý. Na své zemijské rodiče si nevzpomíná, jeho nejranější vzpomínky se vážou k Ylyndartovi. Ten se o něj dokázal postarat i přes svůj útlý věk po tři roky, než mu starší bratr zmizel. Teganovi byly tehdy čtyři roky. Na svůj věk byl šikovný, ale ani nadané čtyřleté dítě se o sebe nedokáže postarat. Už vůbec ne, když má být opuštěný na ulici. Jeho starší bratr se jednoho dne jednoduše nevrátil. Tegan na něj čekal dlouho. Jako věrné štěně na kraji cesty. I přes svůj věk moc dobře věděl, co to znamená umřít. Viděl těla chudáků na ulici, které postihl podobný osud, jako je dva. Ty bezvládné končetiny, skelné oči a prázdný pohled. O několik dní později už na nich začínali hodovat mrchožrouti a červi. Malému Teganovi se to hnusilo. Bál se. O to víc měl strach, jaký osud postihl Ylyndarta. Jenže život šel dál a kdyby zůstal čekat u té cesty, dopadl by stejně jako jejich spolubydlící. Tedy jako hostinec pro červy. Tehdy ho zachránila jeho bezmocná roztomilá tvářička. Nějakou dobu se potloukal na vlastní pěst. Krást uměl, ale ani trochu se nemohl rovnat svému staršímu bratrovi. Jeho chabý um mu nedokázal zajistit přežití. Možná to bylo čisté štěstí, možná už tehdy věděl, jak zatahat za nitky citů, když se ho ujaly kurtizány z místního bordelu. Byl jejich malým tajemstvím. Díky své roztomilé tvářičce se nejedna dívčina slitovala. Krom toho ony samy moc dobře věděly, jaké to je, skončit na ulici. Nosily mu potají jídlo, nechávaly ho spát na prázdných postelích. Když pak vyrostl, pomáhal jim s výdělkem. Zatímco ony své hosty svlékaly, on jim prohrabával kapsy.

Nocturna
Jenže ani to nemohlo vydržet věčně. Brzy se o něm dozvěděl majitel bordelu. Byl by ho dal vyhodit, kdyby nebylo pro jeho velké oči a už tehdy delší vlasy. Možná vypadal příliš jako malá holčička, možná měl majitel příliš mnoho zakázek na jiné pohlaví. Ať už to bylo jakkoli, nechal si ho. A dával mu tvrdě najevo, že mu mladý Tegan patří. Jeho život tehdy neexistoval. Jeho život držel v rukou Manorin, majitel bordelu. Přehazoval si ho se zákazníky jako hadrovou panenku. Bylo mu asi devět. A život šel dál. Někdy drhnul podlahu Tegan, někdy drhli podlahu Teganem. Mladý chlapec se ještě více zatvrdil. Mlčel, nemluvil. Když už z něj něco vypadlo, byly to věty o dvou slovech. I přesto dokázal svýma velkýma očima a pár dobře mířenými slovy dosáhnout toho, čeho chtěl. Se svými zákazníky se nebál manipulovat, podle svých potřeb. Částečně také doufal, že se mu podaří najít někoho, kdo ho od Manorina koupí. Měl by pak větší šanci na útěk. Na cokoli jiného. Bylo to nejspíš právě to, co tehdy zaujalo Séverina. Teganovi bylo dvanáct. Séverin nebyl jedním z jeho zákazníků, ale Merdeich viděl, jak si dokáže s lidmi hrát, navzdory svému křehkému vzhledu. Manorin se vzpíral, nechtěl se své hračky vzdát. Ale Nocturna mu nedala na výběr. Stačilo jen pár ran na to, aby se podvolil jeho vůli. A Teganovi se otevřely dveře z bordelu. Celý život měl pocit, že to je jediný jeho cíl. Věděl přesně, jakou svobodu a euforii bude cítit, až se to jednou stane. Ale když se to stalo, cítil něco jiného. Nejistotu, dokonce strach. Ano, bál se té Nocturny, vždyť viděl s jakou lehkostí mohl i zabít Manorina, což byl chlap jako hora. Ale Séverin s ním měl jiné plány, než ho udělat svým sluhou. Dal mu čas. Prostor. Věděl moc dobře, jak si mladého chlapce ochočit. Bral ho s sebou kam to jen šlo, odhaloval mu zákoutí a tajemství dětí noci. Tegan se ze začátku zdráhal. Za jeho krátký zemijský život ho toho nepotkalo příliš dobrého. Ale byl bystrý. Učil se rychle. Séverin jej naučil číst, psát, počítat. Naučil ho číst ty nejjemnější nuance v lidské tváři. Poprvé v životě mu někdo dal do ruky zbraň a naučil jej se bránit. Netrvalo dlouho, než Tegan pochopil, že si jej Nocturna nekoupila pro jeho tělo, smutné oči, ani pro jeho krev. Séverin s ním měl jiné plány.

Jako nocturie byl Tegan divoký. Krvelačný. Budily se v něm Séverinovy geny, ta neutuchající krutá radost z bolesti své kořisti. Ano, tak je skutečně sám kdysi nazýval. A přitom se děsil sám sebe. Mezi záchvaty příčetnosti a hladu nedokázal pochopit, co to dělal. Navíc se probouzel jeho Cullus. Silnější, než kohokoli z rodu, ale to Tegan nevěděl, neví to dodnes. Nevěděl, jak svůj dar ovládat, v hlavě mu zněly desítky hlasů a jemu přišlo, že musí pomalu šílet. To všechno s postupem času dostal pod kontrolu. Velkým přínosem pro něj byl jeho fámulus. Navedl ho k tomu jeho Stvořitel, když mu řekl, že fámulové mohou chránit mysl nocturny, se kterou jsou spjati. Tak se Tegan dostal k Finnickovi, který dokázal utlumit ony hlasy, pomohl mu ovládnout Cullus do takové míry, že jej brzy dokázal používat dle své libosti. Přesto má stále sklony k často až barbarským způsobům. Vyhýbá se jim ale co to jen jde. Sám si není jistý, jak daleko by až dokázal zajít. Mnohem více si začal užívat stínové hrátky. Vybíral si zemijce a dělal z nich své loutky. Nepil z nich, nebyl k nim krutý. Stačilo mu jen pár slov. A pak se rozehrála fantastická scenérie, kterou měl sám pro sebe. Byl výborný pozorovatel. Málo kdy mu unikly ty nejmenší detaily, nepřestávalo ho bavit, jak snadné je dostat tam, kam se mu zachtělo. Nikdy nebyl silný, ani v ničem příliš nevynikal. Tohle byla první věc, která mu šla přirozeně a uvědomoval si to. Při jeho křehkém sebevědomí to znamenalo hodně. Jakmile se uklidnil a barva jeho duhovek se změnila z narůžovělých na temně hnědé - skoro až černé, dostal od Séverina trochu více svobody. Už nebylo potřeba, aby na něj neustále dohlížel, ale i tak se držel spíše v jeho blízkosti. Naučil se umění boje, jak zůstat nepozorovaný. S překvapující rychlostí pochopil podstatu Odhmotňování. Možnost, jak rychle zmizet. Dlouhá léta přece nechtěl nic jiného. Ponořil se také do tajemství jedů. Ať už byly smrtelné nebo měly za úkol jen ochromit, všechno pro něj bylo zajímavé. Séverin ho naučil uhlazenému způsobu vystupování, dvorské etiketě i to, jak číst v uhlazených, nicneříkajících větách šlechty. Bylo to období, kdy do sebe nasával veškeré informace, co se mu dostaly pod ruku. Se svým bratrem se příliš nestýkal. Vlastně se mu vědomě vyhýbal. Bál se jeho úsudku a také v něm vřela hořkost dávného opuštění. Přesto vstoupil do řad Naháněčů, stejně jako jeho bratr před ním. Jeho schopnosti měly potenciál, stal se jedním z nejlepších, aniž by to sám věděl. Představovalo to pro něj možnost, kdy se vybít ze svých bestiálních choutek, kdy si mohl povolit uzdu.

DOVEDNOSTI

Boj: Boji se primárně vyhýbá. On sám si v něm příliš nevěří, ačkoli se umí ohánět dobře, ale pokud by mělo dojít na pěstní souboj, raději by se z něj vyvlékl. Nevyvolává potyčky, konflikty urovnává slovy, ne pěstmi. Přesto ale jeho samotné povolání vyžaduje boj. Uchyluje se raději k vrhacím hvězdicím. Je mu obecně příjemnější, když se k nepříteli nemusí příliš přibližovat, ale pro případ potřeby s sebou nosívá i své karambity. Ty pro něj představují přirozené prodloužení jeho vlastní ruky a v kombinaci s jeho rychlostí a odhmotněním se jejich efektivita pouze zvyšuje.
Tvorba jedů: Není na tak vysoké úrovni, jak by si sám Tegan nejspíš přál, ale má dostatečné základy. Dokáže namíchat vražedný likér a stejně tak jen slabý odvar pro navození hlubokého spánku. Co se týče léčitelství, zná základní byliny, ale jinak se o medičejské umění nikdy více nezajímal.
Pán Slova: Možná není ten nejvýřečnější člen společnosti, spíš naopak, ale přesto dokáže nasměrovat lidi přesně tam, kam si zamane. Stačí mu jen pár slov k tomu, aby změnil chod událostí a často tak činí jen pro svoje vlastní pobavení. Jeho vystupování bývá většinou uhlazené, měkké. Dokáže se ale velmi rychle přizpůsobit situaci, je-li to třeba
Strategické myšlení: Tegan je velmi inteligentní a také velmi nepředvídatelný tvor. Jeho plány bývají propracované do nejmenších detailů, často spletité. Nebojí se běhu na dlouhou trať, je trpělivý, dokáže vyčkávat jak dlouho je jen třeba. Díky jeho nevypočitatelnosti není těžké překvapit soupeře, navíc je výborný herec a dokáže to využít ve svůj vlastní prospěch.
Orientace: Málo kdy se stane, že by se ztratil. Velmi dobře vnímá své okolí a díky své všímavosti detailů se dokáže orientovat a stopovat jak zvěř, tak běsy s potřebnou přesností. Stopování samotné je pro něj druh zábavy, je to hra, kterou vede se svou kořistí. Stejně jako si užívá číst v lidech, čte i v místech samotných. Vyzná se v mapách, dokonce si kreslí vlastní, často mnoem podrobnější s jeho specifickým zápisem.
Vzdělání: V dětství se mu příliš nedostalo, vše co ví přišlo až s jeho přeměnou. Učí se ale rychle a učí se rád. Nedělá mu problémy uchopit koncepty nových věcí a osvojit si je. Jeho inteligence se nedá zapřít už od raných začátků. Naučit se číst psát a počítat mu netrvalo dlouho a svými schopnostmi převyšuje jejich základy.

OSTATNÍ

⦁ Tegan je náháněčem Kontilliánské církve.

⦁ Má v oblibě jakékoli strategické i sociální hry. Cokoli co je výzvou pro jeho mozkové buňky na něj funguje jako magnet. Vyžívá se v nich hlavně protože je schopen vidět o krok dopředu díky jeho neutuchající trpělivost, schopnost vyčkávat na správný moment.
⦁ Se sexem má velmi zvláštní vztah. Kvůli své minulosti nesnáší pocit kůže na kůži. Jediný, ke kterému se čas od času obrátí pro ukojení jeho potřeb je Ultha, jediná žena jejich rodu.
⦁ Díky kombinaci Silva-Malanue a jeho stylu boje ho začal jeho častovat oslovením Stín. To se přeneslo i na zemijce, ze kterých se krmí poměrně nevybíravým způsobem.
⦁ Jako jedna z mála Nocturen netíhne k alkoholu. Uchyluje se k němu jen v případech hladu, který nemá možnost ukojit. Raději se ale napije krve, než kořalky.
⦁ Se svým Fámulem sdílí velmi hluboké pouto a je to pravděpodobně jediný tvor, kterému bezmezně věří. Dokáže s ním vést dlouhé debaty, ve kterých možná mluví více Finnick, ale věta o několika souvětích je pro Tegana tak vzácná, že si je šetří jen pro svého Fámula.
⦁ Všechno má svůj řád. Svoje dané místo. Tegan vyžaduje svůj pořádek a čisto. Je nervózní a podrážděný, když se ocitne v neorganizovaném chaosu.
⦁ Nosí u sebe především své zbraně, peníze a často nějakou knihu. Jeho karambity mají postříbřené ostří, stejně jako jeho hvězdice. Používá je ale především proti Běsům. Na obyčejné zemijce má vyhrazeny nože z obyčejné oceli.
⦁ Jeho paměť se vyznačuje nadprůměrnou přesností. Díky svému citu pro detail je pro něj snadné uchovat v mysli poměrně přesné obrazy, což mu pomáhá jak při Odhmotnění, tak při kreslení jeho vlastních map.
⦁ Přes všechny jeho kvality si on sám není vědom své vlastní ceny. Vyrůstal ve vědomí, že jeho život patří někomu jinému, on sám jako osobnost neexistoval. Dlouho mu trvalo, než o sobě dokázal přemýšlet jako o svobodném člověku. Jeho nízké sebevědomí a nejistota mu zavírají dveře k uplatnění jeho vlastních schopností. Ačkoli je jeho rodový dar nejsilnější, on sám to ani netuší, natož, aby toho využil ve svůj prospěch.
⦁ Strach z neúspěchu a zklamání v něm roste od nepaměti. Rád se sice učí, ale představa selhání ho děsí. A vidina toho, že jeho neúspěch bude mít svědky je ještě více odpudivá. Kdykoli zkouší něco nového, je u toho sám, nedokáže se vypořádat s představou toho, že by někdo viděl jeho palčivé nedostatky, či snad nepochopení. Z toho také vyplývá, že si málokdy přijde za někým pro radu.

FAMICA ARGENTI SILVA

CRIOS ARGENTI

Ovládat svou vlastní krev se začal učit poměrně pozdě a stále na ní pracuje. Dokáže ze své krve vytvořit malé vrhací hvězdice, ale nedokáže jejich pevný stav udržet příliš dlouho. Navíc ho použití Crios vysiluje a skoro vždy se pak musí nakrmit. K jejímu používání se uchyluje pouze při boji s Běsy nebo v krajních situacích.

SILVA-MALANUE

Umění odhmotnění ovládá nejen díky své paměti velmi dobře. Dokáže si s přesností vybavit místa, navíc díky jeho dobré paměti mu často stačí jen jedna nebo dvě návštěvy. Tuto schopnost také kombinuje se svým stylem boje. Dokáže se rychle přemisťovat na nečekaná a nekrytá místa protivníka, kde pak udeří svými zbraněmi a zmizí dříve, než dotyčný stihne reagovat. Díky svému stylu boje si od Séverina vysloužil oslovení Stín. Zároveň se tak často krmí ze svých obětí, tudíž jim ani příliš nedává možnost výběru.

FÁMULUS

┃Finnick┃Podoba: Liška.

Ze svého života mezi Fae si Finnick příliš nepamatuje. Jen pár matných vzpomínek naznačuje, že patřil mezi druh Mystic. Co už si nevybaví je, že jej na scestí a k Běsu zavedla jeho zvědavost, touha experimentovat. Byl trochu zvrácený už jako Fae, lišil se od ostatních jako nepovedená hříčka přírody. Až příliš rád vysával jak lidi tak zvířata, bral na sebe jejich podobu jak dlouho to jen mohl vydržet. Když pak dovoli Běsu, aby jej posedl, znamenalo to jeho zkázu. Až po ztrátě jeho fyzického těla se mu podařilo utřídit si myšlenky. Byla to právě i ta zvídavost a inteligence, co jej přitáhla k Teganovi. Po vzniku jejich pouta na sebe vzal podobu malé stínové lišky s téměř až nepřirozeně velkýma ušima, které symbolizují Teganův silný Cullus. Finnick je upovídaný, ale neplýtvá slovy. Není to extrovert, který by měl potřebu za každou cenu vyplnit ticho, spíše naopak. Umění mlčet ovládá bravurně. Co ho ale naplňuje a snad možná i definuje jsou filosofické rozhovory, které dokáže vést až hodiny. Dokáže do věcí rýpat a vrtat, obracet je z jedné strany na druhou a hledat nové úhly pohledu. Je ostatně také jediný, se kterým Tegan mluví v souvětích místo několikaslovných vět.