“Vznikla jsem bez lásky, bez něhy. Jako loutka, pro určitý účel.”

Při prvním pohledu na Oraculum máte pocit, autority až vám ztuhne krev žilách. Toto jediné zdědila po svém otci jenž jí stvořil, Yeremiahsi se Arges, po nocturní matce, Manoe de Arges má určitou ladnost a svůdnost. I přesto o svém “pravém” původu stále nepřestala pátrat. Její skutečnou matkou při rituálu byla mladá otrokyně krve, pocházející z vesnice Nowa na jihu Artrozscy. Její jméno bylo Lenoare, se kterou při početí zpřetrhala veškeré vazby, když se z jejích útrob vyškrábala na povrch, tak alespoň tento odporný rituál probíhá. Rituál při nímž je stvořená bytost vyšší než Nocturna, čisté dítě noci. Jedinou věci se kterou se může pyšnit je dětství, jelikož Oraculum se rodí jako dítě a postupem času roste sílí a během pár měsíců je z něj dospěle vypadající bytost, jenž ovládá svůj hlad i osvojuje vrozené schopnosti rovnou od malička. Ať se jedná o etiketu, šerm či jízdu na koni. V těchto měsících Lunamirské panství zažilo doby dětského smíchu, než Valahia opustila rodné hnízdo a byla poslána do Obsidiánové věže, jako strážce kolébky Astoriejských vědomostí, Yeremiash svou dceru obohatil dárkem a společně přivolali fámula u Ekatěrinských plání.

Dar, první a poslední.

Od té doby žádnou náklonnost ke krvepijským rodičům necítí, stejně tak jako oni k ní. Berou jí a oslovují jen jedním slovem “Oraculum”. Osobu nutnou k zachování mocných sil rodu, nic víc.