EARTHGLINCSEK
Narodila se v Maztalfatu jakožto dcera královny. Na svou drahou matku se ale nepamatuje, jelikož ji poslala, stejně jako všechny své ostatní děti, na druhou stranu světa. Earthglincsek je malé městečko na zapadlém cípečku Lynstgradu, zbytku světa známé především svou harmonií s přírodou a lampionovým festivalem. Místním hlavně Ionskými skálami a jejich přírodním labyrintem, se kterým se pojí zvěsti o okřídlených ženách. Aeisha byla jedna z prvních dcer, kterou Mellisandrah poslala jednomu z tamních klanů harpyí na výchovu. Jelikož do Lynstgradu dorazila ještě jako malé dítě, byl její klan to jediné, co kdy znala. A měla ho ráda. Stejně jako každá jiná harpye byla malá Aeisha od narození dostatečně vlastenecká na to, aby do něj zapadla. Pomohlo také to, že harpye, na rozdíl od zemijců a některých jiných druhů fae, neberou mateřství příliš striktně. O děti je třeba se postarat, stará se o ně proto celý klan. I tak ale nelze říct, že jako malá necítila Aeisha vůči své matce zášť. Ačkoli ji nikdy neviděla, nikdy nepoznala to, co viděla u ostatních. Co to znamená „mít matku“. Připadala si zrazená. Dlouhou dobu královně zazlívala, že ji opustila, odhodila do jiné země. Nevěděla, jestli si to sama něčím nezasloužila. Třeba byla špatné dítě, špatná dcera. Hlavou malé holčičky se honilo spoustu myšlenek a pochyb. Je možná štěstí, že se z nich dokázala vytrhnout stejně rychle, jako do nich spadla. Byla divoká, plná emocí, plná elánu a energie. Jako každé dítě byla zvídavá a dokázalo ji nadchnout prakticky cokoli. 
Její oblíbená část roku ovšem byla slavnost světel pořádaná dole v Earthglincsku. Milovala lampiony, milovala pohled na ně. Nejednou se za nimi pokusila vyletět nahoru, ale vždy ji chytila nějaká starší harpya. Bylo příliš nebezpečné se k nim tolik přibližovat. Kde byly lampiony, byly většinou i zemijci. A před zemijcemi bylo přeci lepší se schovat, no ne? To jí kladly na srdce všechny členky klanu. Všechny totiž věděly, co se stává odhaleným faejcům. Tady byli v Lynstgradu, ne v Maztalfatu, kde byli místní ještě jakž takž na fae zvyklí. Ale i tam přece jejich lid nosíval častěji chiméru než svou skutečnou podobu. O kamenném labyrintu se šířily různé zvěsti, které často zahrnovaly okřídlené ženy. Faktem ovšem bylo, že ačkoli se nikdo neodvážil k labyrintu příliš přiblížit, většinou je zemijci používali pouze na strašení dětí. Nikomu ale neušlo to, že se v okolních lesích ztráceli muži. Byli to především lovci, takže nebylo těžké připsat jejich zmizení divoké zvěři a hlubokým lesům. Proto k nim obyčejní zemijci příliš nepřibližovali. Zvěsti o okřídlených ženách ale nikdy nevymizely.
Jakmile byly harpye dostatečně staré, scházely pod rouškou chiméry dolů do města. Ať už za vlastní zábavou nebo kvůli důležitějším povinnostem. Jakmile dokázala chiméru udržet dostatečně dlouho, přišla řada také na Aeishu. Bylo to zhruba v době, kdy se přehoupla z období odrostlého dítěte do mladické dospělosti. Byla plná představ a také předsudků. Nepovažovala zemijce za jakoukoli hrozbu, vždyť sotva dokázali chytit luk. Jeji klan byl přeci o tolik lepší. Možná by se to dalo přisuzovat jejímu mládí, možná jejím domněnkám, když zemijce tak krutě podcenila. Byla to těžká doba, protože okolní lesy zasáhla doba sucha, bylo málo jídla a zvěře. Pro harpye nebylo těžké se zaopatřit, měly křídla a své luky a také jich bylo podstatně méně než v celém městečku. A tato těžká situace se jen vyhrotila, když zemijci našli jednoho ze svých sousedů ležet mrtvého poblíž a kousek od něj mladou harpyi. 
Byla to neopatrnost, až do očí bijící chyba. Aeisha nepřikládala opatrnosti takový význam, jaký se měla později naučit. Když tehdy sešla do Earthglincsku, bylo to pro zábavu, pobavení. Byla mladá a užívala si života společně se svou nejbližší přítelkyní. Leonne byla její spřízněná duše už od dětství. Sesterství je pro harpye posvátné a ty dvě spolu sdílely silné pouto. Obě už také byly ve věku, ve kterém se předpokládalo, že předou na svět a do klanu své dcery. Bylo proto jen přirozené, když se dvě mladé harpye v městečku nechaly zlákat mladými muži do malého domku na úplném kraji města. Stejně tak bylo pro ně jen přirozené, když po společných hrátkách harpye shodily chiméry a dokončily rituál započetí nového života po svém. Zabít ty dva mladé zemijce nedalo žádnou práci, a navíc to bylo přeci součástí běžného rozmnožování. Pro harpye. S čím ty dvě ale nepočítaly bylo, že křičící zemijci přilákali další zemijce. Byli na okraji Earthglincsku a obě naivně věřily, že zemijci jsou jen banda tupých krys. Když ty tupé krysy vtrhly dovnitř, oběma trvalo dobrou dobu, než pochopily, že jim zábava skončila a že jim jde o život. Zemijci je viděly v jejich pravé podobě, bez chiméry. Jejich úlek a strach dal Aeishe s Leonne několik vzácných minut náskoku. Stihly uprchnout, poprvé v životě zažily tak šílený strach. Jenže obě letěly přímo k obydlím klanu. Ani jednu z nich nenapadlo, že by je zemijci mohli sledovat tak daleko. 
Dlouhou dobu to vypadalo, že se nic nestalo. Že to byla jen začátečnická chyba. Obě o tom později spolu žertovaly, zatímco jim začínala růst těhotenská bříška. Uběhlo pár měsíců, obě se těšily na příchod svých dcer. Plánovaly spolu, jak je budou učit létat, střílet a hrát si. Nikoho by nenapadlo, co mělo přijít.
Zemijci je sledovali dostatečně daleko na to, aby dokázali určit polohu klanu. V těch pár měsících se malé skupince podařilo zburcovat téměř polovinu města. Mrtvá těla dvou mladých mužů jim předhazovali jako důkazy. Bylo třeba se harpyí zbavit, jinak je jehdnoho dne zabjií všechny. Vtrhli do sídla klanu pod rouškou noci. Zapálili jejich příbytky, nemilosrdně bili harpye jednu po druhé. Ale fae nejsou hloupí, navíc je jim příroda domovem. Okolní lesy a skály znaly všechny jako své boty. Harpye se mobilizovaly rychle. Popadly luky, bránily se, prchaly. Chránily své dcery a bily se za ně. Oheň se ale rozmáhal rychle a bylo třeba jej uhasit, dostat mladé do bezpečí. Strhl se chaos.
V tom chaosu se Aeisha a Leonne oddělily. A ke všemu neštěstí narazila Aeisha na původní skupinku zemijců, kteří je tehdy objevili. Nedala se jen tak, bila se do posledních sil. Ale těhotenství ji vyčerpávalo a ani ona ve svém mladém věku nemohla stačit na takovou převahu. Zbili ji, surově, krutě. Necítila nic jiného, než bolest a zoufale se dovolávala smrti, která by jí převedla úlevu. Chaos postupně opadl, zemijce vyhnali, oheň skomíral. Bývalé sídlo klanu bylo nasáklé krví a pokryto mrtvolami. Harpye se rozprchly do okolí, kde se postupně nacházely a společně truchlily.
Když se Aeisha probrala, sotva něco viděla. Měla nateklá víčka, v ústech cítila krev. Otrhali jí křídla a nejspíš i polámali kosti. Tělo bylo jedna velká modřina. Bolela ji celá její bytost. Ale věděla, co potřebuje dělat. Musela najít Leonne, vrátit se ke zbytku klanu. Vyškrábala se na všechny čtyři a v zoufalé snaze se spíše plazila po okolí, než šla. Leonne našla brzy. Byla na tom hůř než ona sama. Mladá harpye sotva dýchala, z úst jí tekla krev. Zlomili jí žebro, které propíchlo plíci. Aeisha šla pozdě. Ani pomocí svých léčitelských schopností ji nedokázala zachránit a v tu chvíli už jen držela umírající harpyi v náručí. Bolest ji ochromila. Jak fyzická, tak psychická. Tohle všechno bylo z její nepozornosti, nedbalosti. Celý klan utrpěl ztráty, ona zabila Leonne. Svírala mrtvé tělo a vzlykala nad ním. Sama nevěděla jak dlouho. Přerušily ji až silné křeče břicha. Svalila se na záda, křičela bolestí. Její zranění spustila předčasný porod a ona přivedla na svět mrtvé dítě. To byla poslední kapka. Ležela zničená mezi mrtvolami v kaluži vlastní krve s vědomím, že bude muset brzy umřít. Nedokázala se po tom všem vrátit ke klanu, ačkoli by ji nejspíše přijal zpět. Její vina ji sžírala zevnitř.
Tu noc přišla o sestru, dceru a rodinu.