PŘED NAROZENÍM
Ja'Azamiho příběh je nutno pro plné pochopení začít ještě než se vůbec narodil. Konkrétně u jeho matky, Bestial Fae která žila dlouhá léta skrytá v Lyngstadu. Kde konkrétně? Malé, bezvýznamené místo. V podstatě nikdy neukazovala svou skutečnou podobu, celá desetiletí strávila ve své lži, při pohledu do zrcadla viděla jen svou lidskou podobu, avšak vnitřne, kdykoliv se dotkla své nyní hebké pleti, vnitřně věděla že tohle není ona. Že její skutečná podoba je jiná, popravdě by se nemohla lišit více než jak vypadá teď. Dlouhá léta ji tato myšlenka trýznila. Probouzela se a kladla si otázku co je vlastně zač, jestli skutečně je ještě Fae, jestli vůbec bude možné se vrátit zpátky. Ale strach ji nedovoloval svou skutečnou podobu vypustit. Moc dobře věděla co se o jejím lidu ve zdejší oblasti povídá, kolik lží a báchorek o jejich monstrozitě, a jak si nezaslouží nic jiného než smrt. Žila sama, živila se jako obyčejná švadlena, a i když slyšela mnoho bájí a příběhů o zemích kde její lid může žít svobodný, minimálně více svobodný než tady, ale jak si asi může ona dovolit někam takhle odjet a hledat tyhle legendy? Člověk si řekne že to musí být snadné, ale jak by se asi uživila na té dlouhé cestě, jak by to asi přežila...

Ovšem, jak se ukázalo, osud měl jiné plány, než K'Hatami nechat žít její osamělý bolestný život v relativním poklidu. Byla hluboká noc, nyní už to je mnoho let zpět, ale ona si to stále pamatuje jako kdyby to bylo dnes. Všude bylo takové ticho. Akorát z vesnické krčmy vycházel klasický veselý hluk, na který už byla zvyklá. Opět se dívala do zrcadla a dotýkala se své kůže. Své falešné kůže. Tentokrát ji však nějaka neviditelná síla, nebo snad její vlastní slabá vůle, přinutila se konečně ukázat taková jaká je skutečná. Jakmile veškerá maškaráda zmizela, zatajil se jí dech. Taková krása... Sněhově bílá srst, skoro zářící modré kočičí oči, její srst byla tak měkká na dotek, tohle byla skutečně ona, ne ten převlek co nosila z donucení tak dlouho. Nevěděla ani jak dlouho stojí u svého zrcadla, jak dlouho na sebe vykuleně kouká, ale usmívala se, cítila se tak volná, až jí to dojalo k slzám. 

"Co to u všeho svatého..." K'Hatami sebou silně trhla, jakmile za ní v pootevřených dveřích její chatrče zazněl hluboký, skoro burácivý hlas. James Hawke, místní kovář, pobuda, ožrala, každou noc se vracel opilý domů a svým "Zpěvem" budil celou vesnici. Očvidně byl naprosto mimo, ale vyjeveně na ní zíral, a obličej se mu křivil do všech možných barev a tvarů vzteku, nenávisti, a... Děsivého úsměvu. K'Hatami byla jako zvíře zahnané do koute, za zády vzala do ruky nůž, a byla připravená na cokoliv. Viděl ji, co má teď dělat? Zabít ho? To nemůže, je úplně na mol, třeba si bude myslet že si to jenom vymyslel... Jenže Hawke měl úplně jiné plány. Dveře doslova vyrazil a vpadl dovnitř, vrávorajícím krokem se dopotácel až k ní, a popadl ji okolo ramen. K'Hatami vyjekla, a pokusila se ho bodnout, což se jí však nepodařilo, a jeho to jen vytočilo. "Já věděl, že je na tobě něco divnýho. Ty zrůdo. Vsadil jsem se s chlapama, že dneska zlámu ten tvůj studený čumák a ukážu ti pořádnou slast. Sice teď vypadáš jako naprostá stvůra, ale sázka se sázka..." To co následovalo si dokážete představit. K'Hatami věděla, že křičet nemůže, i kdyby někdo přišel, co se stane? Zabijí ji. Bránit se nemohla, i přestože je Fae, byl silnější než ona. Držel ji obě ruce, zatímco se jí vnutil silou. Z očí ji tekly slzy, třásla se, přála si zemřít... Až to přestalo. Uvolnil ji ruce, a pokusil se vstát, K'Hatami však v tu chvíli ovládl vztek a touha po přežití. Pud sebezáchovy je silná věc. Popadla nůž který ji předtím vyrazil z ruky, a s hlasitým výkřikem ho bodla do břicha. Nevěděla ani, jestli ho zabila, Hawke jenom zavrávoral zpátky a zhroutil se na zem. Teď už neměla na výběr. I kdyby ho zabila, byla by z ní vražedkyně, pokud ho nechá žít, řekne všem co je zač. Musela zmizet. V hlavě se jí vyrojily všechny ty legendy o zemích kde Fae mohou žít jako normální lidé, nevěděla jestli je to pravda nebo jenon báchorka, ale nic jiného ji nezbývalo. Pobrala co mohla, a během chvíle byla na útěku. Neví, co se stalo s tím mužem, neví jestli ta vesnice vůbec ještě dnes stojí. Pamatuje si jen útěk. Běžela hodiny a hodiny, mnohem déle než by kdokoliv mohl, ale adrenalin ji nutil běžet i dál.
K'Hatami byla na útěku dlouhé dny. Pod rouškou chiméry vystupovala jako žebračka v mnohých osadách a městech, ale věděla kam má namířeno. Na pobřeží, musela se dostat na loď, a musela odjet. Kam? Maztalfat. Místo kde lidé a Fae žijí v souznění s přírodou.  Byly ty příběhy pravdivé? Nepravděpodobné. Avšak když někoho postavíte vtváří tvář se smrtí, přestane považovat nemožné za překážku. 
Po dlouhých týdnech žebrání a cestování, kdy sotva nažebrala dost aby měla co sníst jednou za pár dní, začala vnímat určité změny... Moc dobře věděla co ji její tělo říká a napovídá. Byla těhotná. Nevěděla jestli pláče zoufalstvím nebo radostí, ty příšerné vzpomínky ji pronásledovaly každou minutu jejích dní, ale mateřský pud v ní byl ohromně silný. Ale jak může do tohoto světa přivést dítě? A jaké dítě to vůbec bude? Co když se narodí Zemijec? Co když ji bude nenávidět?
Týdny plynuly dále, a těhotenství bylo na K'Hatami pomalu ale jistě vidět. Konečně se však dostala ke svému cíili, přístaviště, ze kterého vyplouvalo mnoho lodí den co den. Neměla peníze na to aby si zaplatila cestu, proto ji nezbývalo nic jiného než se na palubu jedné z lodí směřující k Maztafaltu, a ukrýt se v podpalubí. Ležela nehybně skrytá  mezi bednami nákladu, jedla jen to co se jí podařilo ukrást, a usínala s nožem v ruce. Celou dobu si však neustále přejížděla rukou přes břicho. Cítila, že se jí narodí syn. Prostě to věděla. A věděla, že se narodí jako Fae. Jak? Nazveme to mateřský instinkt, a nebo prostě jenom trefený tip, splněné přání. "Ja'Azami... Slibuju že se narodíš do bezpečí, nikdo ti neublíží, ne dokud jsem živá..."
Týdny plynuly, netušila jak dlouho taková plavba trvá, ale začínala se bát. Již to byly měsíce, co došlo... Co otěhotněla. Jak asi může porodit tady, kdyby na to došlo? Pokud by se jí narodilo Fae dítě, okamžitě zabijí jak jeho tak ji... Osud je však velmi hravý, a opět zasáhl do její cesty. Byla hluboká noc, K'Hatami opět seděla v podpalubí, skrytá, a šeptala svému nenarozenému dítěti. Kromě běžnému vrzání dřeva a narážejících vln na trup lodi se však začal ozývat hlasitý křik. z paluby. Z podpalubí i slyšela jak veškerý zbytek posádky který momentálně spal spěchal rovněž na palubu. Netušila co se děje, ale neznělo to dobře. Silný náraz na trup lodi, otřes, náklad se vyvrátil, z beden se vysypala hromada zlata a šperků. Obchodní loď, na takové se ukrývala. Na palubě se začalo ozývat cinkaní čepelí, výstřely, a další křik, až po chvíli vše utichlo, a hlasy na které už byla zvyklá nahradily jiné. Do podpalubí začaly směřovat další kroky, a blížily se k ní. K'Hatami se modlila ke všem bohům, a chystala se zemřít, až... Našel ji mladík, sice vypadal jako člověk, ale K'Hatami, stejně jako on, poznala že je ve skutečnosti Fae. Mířil na ní pistolí, podle oblečení a drsného vzhledu působil na piráta. Viděl ale, že je to očividně těhotná žena, a ještě k tomu Fae... Na téhle lodi. "Kapitáne!" 
K'Hatami se ocitla na pirátské lodi. Měla ohromné štěstí, nejen že narazila na piráty z Yáchelových Ostrovů, jednalo se o posádku Fae, pod kapitánem který očividně ještě neměl srdce úplně z kamene. K'Hatami se mu svěřila v podstatě se vším co se přihodilo, načež si kapitán jen odplivl nad chováním Zemijců, a nechal ji na své lodi, s tím že pokud chce místo kde může své dítě vychovávat v bezpečí, vezme ji na Yáchelovy Ostrovy. Ovšem, cesta bude trvat dalších pár týdnů, a Ja'Azami už očividně tak dlouho čekat nechtěl. Sotva pár dní na tuto událost to přišlo, K'Hatami porodila zdravého syna, Bestial Fae, s šedou srstí a černými stopami. Piráti ji sice neznali, ale očividně se hodlali chopit jakékoliv příležitosti slavit. Slavili se slovy "Zrodil se další pirát! Narozen na moři, a na moři také jednou zemře!" 
 

RANÝ ŽIVOT
Ja'Azami si své narození na palubě lodi pochopitelně nepamatuje, ale matka mu to velmi často připomínala. Že se narodil na vlnách moře, a že po moři i zdědil divokost a nepředvídatelnost. Už od mala to byl velice tvrdohlavý kluk, a vzhledem k tomu že na něj byla matka sama, nebylo úplně snadné ho držet na uzdě. Ovšem jedna věc na něm byla zvláštní. Už co se naučil prvních pár slov, vždy o sobě mluvil ve třetí osobě. Nikdy nepoužíval slovo "Já", ale K'Hatami to připadalo úsměvné. Milovala ho, byl pro ní ten největší poklad zrozený z té největší tragédie. A jaký byl jejich život na Yáchelských Ostrovech? Zůstali v Ravensdorffu, a i přestože chiméra byla i nadále třeba, nežili v takovém strachu jako kdysi. K'Hatami mnohem častěji ukazovala svou skutečnou podobu, obzvlášť protože chtěla aby její malý syn viděl jak jeho matka skutečně vypadá. Živila se sešíváním plachet a vlajek, její zkušenosti jako švadlena ji tady přišly velmi užitečné. Věděla že jednou bude muset svému synovi říct o jeho otci, ale prozatím to nebylo třeba.
Roky plynou, čas nelze zastavit, a když se ohlížíme zpět, připadá nám jako kdyby to všechno uteklo strašně rychle. Přesně tak si připadala i K'Hatami, když její syn dosahoval pubertálních let, a začínal se vracet domů kolikrát domlácený po nějaké pouliční rvačce, nebo když nedej bože přišel s ukradenými penězi. Kolikrát mu vyhubovala, kolikrát se ho snažila vychovávat, ale nebylo to k ničemu. Byl nepoučitelný, bral si co chtěl, a rval se s kým chtěl. Divoký, tvrdohlavý, nebojácný... Sice se ho snažila vést na správnou cestu, nebo tedy takovou kterou ona považovala za správnou, ale na druhou stranu... Byla na něj pyšná.
Ja'Azami ovšem jednoho zdánlivě obyčejného dne zkusil své zlodějské fígle na někoho na koho by úplně neměl. A nebo měl? Další hrátka osudu? Možná, i když na to on sám nevěří. Pokusil se ukrást měšec se zlatem vysokému, statnému muži, očividně pirátovi, ale piráti snad nejsou immuní vůči zlodějům, ne? Jooo, očividně ale nebyl dost rychlý a mrštný. Byl chycen při činu. Nejdříve dostal pořádně do držky, jedna věc na něm ale byla zajímavá, a právě to upoutalo pozornost piráta, který se následně představil jako Solghar. Ať už Ja'Azami dostával jakkoliv na budku, pořád vstával. Vždycky se podepřel rukama, a opět vstal. Dokonce jednomu členovi jeho posádky i plivl krev do obličeje, to Solghara silně rozesmálo. "Tak jo spratku. Máš kuráž, to ti musím nechat. A víš co teď ještě máš? Práci. Zítra se hlas na moji lodi v přístavu, budu tam čekat." Ja'Azami rozhodně přijít nemusel, a Solghar to moc dobře věděl. Něco mu ale říkalo, že ten mladík si to nenechá ujít. Něco mu říkalo, že je mu souzeno být pirátem. A skutečně. Se svítáním viděl toho malého kočičáka sedět na kraji mola. Jakmile ho zmerčil, doběhl k němu, a prohlásil. "Solghar naučí Cassiuse jak být pirát, a Cassius dá Solgharovi moře zlata."
Ja'Azami to měl v sobě. Učil se nesmírně rychle, a hlavně dřel jako mezek. Drhnul palubu, rval se s plachtami, nabíjel děla, za ty roky prošel úplně každou pozicí na palubě lodi. Od nejnižšího blba až po navigátora. Solghar moc dobře věděl že správný pirát musí na lodi umět vše. Nebyl to možná ten největší kapitán Yáchelských Ostrovů, ale měl své zkušenosti, a hlavně měl svou vlastní loď. "Fate's Revenge". Trefné jméno lodi na které by měl zrovna Ja'Azami sloužit.

PIRÁTSKÝ ŽIVOT
Roky plynuly, mnoho lodí shořelo pod útokem Fate's Revenge, a mnoho pokladů bylo "Odebráno" jejich původním majitelům. Ja'Azami se díky své vychtralosti, tvrdé dřině, a odhodlání, vypracoval až na prvního důstojníka. Naučil se od Solghara vše, co se o pirátsví naučit dá, a zbytek, no zbytek je improvizace a kouzlo osobnosti, ne? Ovšem Solghar byl starý. Byl sice Fae, ale pár století už měl za sebou. Jistě, mohl žít dalších několik století, ale podepisovalo se na něm desetiletí silného pití, a jistá... Iluze neporazitelnosti. Byl přesvědčený, že Fate's Revenge nemůže nikdy jít ke dnu. Bláhová iluze.
Ja'Azami postupně musel zastupovat kapitána v podstatě ve všech povinnostech, protože byl ve svém úspěchu a bohatství neustále někde v lihu, neschopný ani vstát. Netrvalo dlouho, než měl Ja'Azami pomalu větší respekt mužů než kapitán sám. Kdyby chtěl, mohl by klidně převzít velení silou a kapitána hodit přes palubu, ale věrnost pro něj stále něco znamenala. Ten muž ho naučil absolutně všechno co o pirátsví ví. Strávil s ním už desetiletí, ani nevěděl jak dlouho, čas znamenal málo, obvláště pro Fae. A ne že by si posádka nepřišla na pořádné množství peněz. Neměli se vůbec zle, ne že by byli bohatí, ale rozhodně neživořili. Až na Ja'Azamiho. Stále nosil obyčejné oblečení, neměl šperky, stále používal stejnou dýku a své drápy pro boj. Proč? Dva důvody - Nerad vystupoval z davu svým vzhledem, a velké množství svých podílů z kořisti posílal své matce. Vídal ji málokdy, většinu času byl na moři, ale hodlal se o ní starat jak nejlépe dovedl. Dala mu všechno když sama neměla nic, a on ten dluh hodlá splácet dokud nezemře.
Ani tato relativní idylka plná krve a zlata ovšem netrvala věčně. Solgharův rozum upadal stále do větší a větší fantazie a iluzí, falešných představách o vlastní velikosti, až učinil absolutně nejhorší volbu co moihl. Při plavbě okolo ostrovů hledajíc snadnou kořist posádka spatřila válečnou loď. Jen málokterý pirátský kapitán má dostatečnou sílu na to aby se s takovými potýkal, Ja'Azami snad věděl jen o Orionovi samotném, který by to dokázal, tudíž standartní postup je zmizet. Válečné lodě mají ohromnou sílu, ale nejsou mrštné jako menší pirátská plavidla. Ovšem Solghar měl jiný plán. "Nabít děla! Jdeme si pro další oběť!" Posádka zaváhala. Spousta z nich se instinktivně podívala na Ja'Azamiho, jako kdyby ho žádali ať kapitána zastaví. "Kapitáne... Cassius si nemyslí že by měli útočit na válečnou loď, Cassius Solghara prosí..." Ovšěm nemělo to smysl. Nedalo se s ním jakkoliv pohnout. Ja'Azami tedy zavelel taktéž. Bitva byla krátká, a naprosto zoufalá. Neměli šanci. Velké množství posádky zemřelo v boji, ještě více bylo zraněno, a loď byla těžce poškozena. I Solghar sám v boji padl. Povídá se historka, že když ho trefila kulka, místo krve z něj vytékal rum. Jen a jen díky Ja'Azamimu se vůbec podařilo Fate's Revenge uniknout, a ztratit se v mlze.
Po návratu do přístavu byl Ja'Azami v koncích. Co teď. Solghar pro něj byl jako otec, byl jeho mentor, jeho kapitán. Naučil ho všemu... A teď je mrtvý, většina jeho posádky je mrtvá, a loď je sotva plavitelná... Byli to však právě ti co zůstali naživu, kteří mu ukázali směr. Proběhlo velice rychlé hlasování, a Ja'Azami byl svými muži povýšen z důstojníka na kapitána. A takto snadné to bylo. Za dlouhá léta na moři byl osvědčený námořník, skvělý pirát, dobrý vůdce a stratég, a těšil se popularity. Jistě, málokdo mu věřil když se začal představovat jako kapitán lodě Fate's Revenge, obvzlášť kvůli jeho komickému připitomnělému chování když byli zakotvení v přístavu, ale kdokoliv kdo ho skutečně poznal, viděl že má srdce kapitána.
Nejen že se dala loď zase dohromady, a najala se nová posádka. Ja'Azami si rovněž dal záležet na všelijakých úpravách. Nové stěžni co je schopná ovládat více plachet, více děl, plátování, Fate's Revenge sice stále nebyla svou silou blízko jiným, daleko větším pirátským lodím, ale byla podobná Ja'Azamimu samotnému. Kdo ji podcenil, velice často skončil na dně oceánu.

​

Zapomínáme na něco? Ah, jistě, setkání Oriona s tímto novým mladým kapitánem. Na kapitána vlastní lodi byl v té době Ja'Azami skutečně mladý, a dalo by se říci že i Orion měl své pochyby o jeho schopnostech. Jestli ale o něčem nebylo pochyb, tak to byla ta zvlástní chemie a povahové souznění těch dvou. Orion, jak je známo mezi všemi piráty, je velice veselý vtipálek, pokud je k tomu prostor, což si Ja'Azami velmi rychlé oblíbil. I přes jakoukoliv nervozitu ze setkání s Králem Pirátů se ledy prolomily poměrně rychle. Ja'Azami si nemůže být jistý jestli ho Orion vidí jenom jako dvorního šaška nebo skutečného kapitána, ale on ho považoval od prvního dne za přítele, a jedince za kterým by plul kamkoliv.

​

A tím se dostáváme k současnosti. Ja'Azami je kapitánem, nebo tedy lépe řečeno podkapitánem, který je věrný Pirátům Yáchelových Ostrovů, a Kapitánu Orionovi. I přestože všechny karty byly proti tomu aby se vůbec narodil, i přestože všechno stálo proti němu, v tuto chvíli je kapitán vlastní lodi, má věrnost svých mužů, a to po čem jak on tak jeho matka touží nejvíce. Svobodu.

"Cassius se na moři narodil. Cassius na moři také zemře."