Tento druh nikdy nebyl znám pro své společenské jednání a bůhvíjaké bratříčkování s různými rasami. Co už nikdo nezmiňoval, byla netaktnost vlastních rodičů. Možná byli ti jeho jen výjimkou potvrzující pravidlo, ale k pravdě se nikdy nedobádal. Vždycky cítil z vlastních příbuzných chlad, kterému se nemohla rovnat ani teplota oceánu. Nikdo netušil, proč byl právě tento mládenec tak energetický, odhodlaný prozkoumávat kdejaký polorozpadlý koráb a co hůř, přitahován ostatními jedinci. Rád se bavil s ostatními i celé hodiny. Když už ho měli dost a poslali ho pryč, vydával se zkoumat vraky lodí, korálové útesy a při větší odvaze prohlédával i pobřeží jiná než jejich ostrůvku. Souš mu nebyla nikdy tak blízká jako voda, ale skrývala tolik dosud nepoznaných věcí, že nedokázal dlouho odolávat jejímu volání. Brzy nad ním vlastní rodiče zlomili hůl. Přestali se strachovat a nechali ho už jako dítě samotného zkoumat okolní svět na vlastní pěst. Viděli v něm slabý článek. Přestože si byli jistí, že se jim jejich dítě nevrátí, nic nenamítali. Věřili, že ornamenty na jeho kůži byly známkou prokletí, které mělo přinést zkázu jemu i jeho okolí. Rozhodl se cestovat. Pod maskou chiméry si vydělával žebráním, nebo prodejem květin a bylin, které sbíral. Vyhýbal se otázkám zemijců na to, kde měl rodiče. Snažil se hrát roli sirotka, ale nikdy neprojevil zájem o větší pomoc. Na delší vzdálenosti se pohyboval ve faejské podobě vodami, což se mu stalo osudným. Nezkušený vplul do území známého pro lov mořských živočichů. Nešlo o běžný rybolov. Zemijci zkoumali svůj úlovek. Znali povídačky o tomto druhu a pojídání lidí. Nezajímaly je obhajoby mladíka, který se jim snažil všechny mylné informace vyvrátit. Skupina mužů frustrovaná dlouhou cestou na vodě bez možnosti zakoupení lehké společnosti našla zalíbení v jemných křivkách Castiela. Stala se z něj hlavní atrakce skrytá v podpalubí. Často zastavovali na různých místech. Sice ho drželi ve tmě, kam nedopadal ani jediný sluneční paprsek, ale cítil, když pohyb lodi ustal. Volat o pomoc nemělo smysl, postarali se o to, aby neměl šanci křičet. Nikdo tam nebyl dostatečně zběhlý ve znalostech jeho druhu a tak všechny překvapilo, když po pár měsících čiré hrůzy jeho břicho povyrostlo i přes to, že dostával zcela minimální přísun ryb jakožto jeho potravy. Tehdy ho konečně začali poslouchat, ale zpětně si přál, aby raději mlčel. Utrpěl silné poranění břicha a když se zdálo, že je mrtvý, hodili ho zpět do moře. Přežil, ale potratil. Nepřál si nic jiného než se držet daleko od všech, ale pohyboval se po vratké laťce mezi životem a smrtí. Voda ho vyplavila dobitého na pobřeží, kde se to hemžilo piráty. Jen díky nim dostal šanci znovu otevřít oči. Nemohl jinak, než jim věřit, že s nimi ho podobný osud nečekal. Přes všechno, co zažil na prokleté lodi, si zachoval až dětský pohled na svět. Avšak strach ze zemijců ho neopustí ještě nějaký ten pátek. Jakmile se dal do pořádku, chtěl se svým zachráncům odvděčit. Nabídl jim své služby. Jeho plavecké zkušenosti byly znamenité. Průzkum mořského dna pro něj nebyl nejmnenší problém. Přidal se k pirátům a rychle jim ukázal, že běžné asociální chování jeho druhu na něj neplatilo. Našel si hodně skromné ubytování na ostrovech v podobě staré chatky. Podle všeho byla už dlouho neobydlená, ale udělal své maximum, aby ji zůtulnil a vylepšil o nespočet různých květin.