Narodil se v Yoachine, konkrétně ve městě Porta-Sagri. Jeho otec byl putovní obchodník, zatímco matka pomáhala vlastním rodičům s hostincem, který vlastnili. V tom hostinci se tedy jeho rodiče poznali i jej v něm zplodili. Arianna nebyla žena na vztahy, ale jakmile zjistila, že je těhotná, byla ochotna se za Kaineho vdát, problém byl jen v tom, že v den, kdy měl podle dohody přijít za jejími rodiči, aby jim společně oznámili tuto novinu, neukázal se . Neukázal se ani ten další den a ani žádný jiný den. Podle informací jiných obchodníků, kteří ho znali, odešel z města, prý ještě dříve než původně plánoval, ale že spěchal, jako by mu za patami hořelo. Tehdy se Arianna nadobro vzdala naděje, že její dítě bude mít otce, kvůli čemuž ztratila zájem o to, aby nějakého potomka měla. Její rodiče nebyli nadšeni z toho, že se jejich dcera nechala takto oklamat a odmítali živit jejího bastarda, proto se snažili najít vhodnou alternativu, protože se nechtěli dítěte zbavit jen tak.
Rok po porodu k nim do hostince zavítal jeden z kurýrů církve, kterou dosud nebrali v úvahu. Ten kurýr tam nepřišel kvůli nim, přišel kvůli někomu jinému, s kým se tam setkal, ale když už byl v tom hostinci, vnuklo jim to nápad, jak se dítěte zbavit. Arianna hned příští den vyrazila do Albrechtta, do katedrály svatého Sóla, kde se pokusila jednoletého Atreye nechat, avšak nedočkala se pochopení, protože chlapec byl v té době velmi mladý na to, aby se mohl přidat k církvi. Se svěšenou hlavou a dítětem se vrátila domů. Pomalu se začala smiřovat s myšlenkou, že svého syna bude muset vychovat, ale zároveň poctivě stříhla, zda se náhodou otec jejího dítěte nevrátil do města. Atrey už od mala vnímal jistou nevraživost vlastní rodiny vůči jeho osobě. Naštěstí nebyl výtržník, většinu času si někde jen tiše kreslil a nezavazal nebo pomáhal s něčím lehkým v kuchyni. Různými drobnými kresbami se snažil získat si alespoň matčinu lásku, ale když pochopil, že jeho kresby končí v ohni, přestal jí je dávat a kreslil už jen sám pro sebe.
Když mu bylo šest let, do jejich hostince opět zavítala církev, avšak, tentokrát to nebyl jen jeden její člen, byli hned tři. Prý nezapomněli na chlapce, kterého viděli před pěti lety, když se jeho matka snažila přenechat jim ho. Teď už však byl dost velký na to, aby se přidal do jejich řad, protože v něm viděli dostatečný potenciál k tomu, aby jej přijali. Matka i prarodiče se ho ochotně vzdali ve prospěch církve a jeho se na názor nikdo neptal. Jeho domov nebyl dokonalý, ale představu nového si nespojoval s radostnými představami lepší budoucnosti. Bál se, co s ním bude dál, ale s muži odešel.
Nový život s církví byl přece jen v něčem lepší než jeho dřívější život. Byl sice mladší než většina ostatních chlapců, ale ten věkový rozdíl nebyl moc zásadní ani velký. Až tam zjistil, že není obyčejný Zamijec, ale že se mu povedlo narodit se jako Astral. Do té doby ani nevěděl, že něco takového existuje, ale jeho povědomí o světě bylo v té době dost zkřesané a obzory se mu rozšířily až v církvi. Prvních pár měsíců byl sám a držel se dál od ostatních, nedělal si tam kamarády, sám se potřeboval trochu zorientovat. Potom poznal Timothyho a jeho život se změnil. Dříve nebyl z učení moc nadšený, ale Timmy ho táhl vpřed a jeho přístup k učení se změnil. Začalo ho to bavit, vzájemně se oba motivovali a pomáhali si. Během výcviku byli nerozdělitelnou dvojkou a dokonce začal být rád za to, že mohl být součástí církve, protože jinak by ho nepoznal. Vypustil z hlavy vlastní rodinu a soustředil se na svůj nový život. Byly věci, které mu během výcviku moc nešly, ale díky svému bff se snažil být nejlepším a posouval svůj výkon občas i za hranice vlastních možností, jen aby zjistil, že není žádný bůh a také má své limity. Ale alespoň díky tomu kromě ponaučení získal i povědomí o tom, v čem je dobrý a v čem méně. Rozvíjel tedy zejména ty schopnosti, které považoval za své silné stránky, ale nezanedbával úplně ani ty slabé, například plavání. Věděl, že se to musí naučit, ale nikdy v tom nevynikal. Umí plavat tak, aby se neutopil, ale vodě se raději vyhýbá a zbytečně nepokouší.
Rituál Malekai měl být poslední zkouškou na dovršení jeho výcviku. I spolu s Timmym se měli stát kurýry, ovšem na čem se nedohodli bylo to, že jeho kamarád rituál nepřežije. Nejprve si myslel, že to je jen žert, ale nebyl. Téměř litoval, že on sám ten rituál přežil, že se tak moc bránil drápům smrti. Zase se cítil na světě osaměle, byl přesvědčen o tom, že už nikdy nebude mít s nikým vztah byť jen podobný tomu, jaký měl se svým mrtvým kamarádem. Jedná věc, která ho v té době držela nad vodou, byl trénink, který mu nekončil ani po úspěšném zvládnutí rituálu. Práce kurýra se mu líbila, mohl tak cestovat a zaměstnávat svou mysl poznáváním nových měst a lidí, takže nemyslel na ztrátu Timmyho a byl ochoten si k sobě pustit i jiné osoby než byl on.