Narození

Narodil se v Bronzovém okrese Krásnohradu páru medičejských lékařů, kteří již dlouho toužili po miminku. Totiž... maminka toužila po potomkovi zatímco otec se těhotenství obával. Lavela byla drobná a slabá žena dokonce i na svůj druh v kontrastu se silným bestiálem. Těhotenství mohlo být nebezpečné. I přesto se mamince splnil sen, otci noční můra.

Jeho první křik přivítalo horké srpnové odpoledne, ale sluneční paprsky se novým rodičům otočili zády. Porod byl těžký a začal ve chvíli, kdy otec vyprováděl pacientku z domu. Lavela a Variel byli známými lékaři a zpráva na sebe nenechala dlouho čekat. Žena, jež odcházela z domu se brzy vrátila s porodními bábami odhodlanými pomoci páru, který komunitě tolik dal. Variel si uvědomoval risk, který může představovat přítomnost zemijců a udělal vše proto, aby se dotěrných stařen zbavil. Byl nucený ženy vyhodit svou nadpřirozenou silou jako pytle brambor a přispěchal ke své milované, aby se o ni postaral sám. Drobná fae trpěla, bylo jasné že novorozeně je příliš velké na to, aby přežila ve zdraví. Prosila, aby otec svými schopnostmi pomohl dítěti i za cenu, že zemře. Varielovi bylo jasné, že své milé nemůže odepřít poslední přání. Novorozený syn byl na ženu obrovský a porod skončil její smrtí.

 

Divoké dospívání

Tajnůstkaření o osudu Lavely vedlo k odhalení jejího těla, které chtěl odvést do přírody tak, jak by chtěla. Variel byl nucený svou zesnulou ženu nechat za zády a opustit Krásnohrad, než se situace příliš zvrtla. Pokud k jejich domu dorazil dav třímající hrábě a pochodně, našel ho prázdný. Variel a Luffargo byli na cestě do Mistbornu, který se stal jejich domovem.

Luffargo, nyní zvaný Taiga podle plyšového tygříka, kterého mu zanechala maminka - jméno hračky bylo také jeho první slůvko, byl živým dítětem. Neuměl chvíli posedět a výchova byla pro vyčerpaného truchlícího otce vyčerpávající, zvláště když byl naložený v lahvích alkoholu.

Truchlinka Variena uvítala jako nového léčitele a dvojice zapadla poměrně snadno. Potředných bylo vždy dost a otec hodlal pokračovat v tom, co Lavela milovala nejvíc. Taiga se stal samorostem, který byl z velké části ignorovaný jediným rodičem, kterého měl. Skoro jako kdyby tatínek svou práci bral za výmluvu syna zazdít.

Léta plynula a Taiga projevil talent pro přitahování potíží. Živé dítě bez pořádného vodítka je receptem na neštěstí a tuto hořkou lekci Varien ochutnal plnými doušky. Svůj čas trávil rvačkami s ostatními dětmi a drobnými krádežemi. Magické léčení krvácejících ran a modřin se stalo určitou tradicí po které následovaly další modřiny - tentokrát pocházející od podnapilého tatínka. Výprasky ale měly svůj účel, vypěstoval si zájem o způsob jakým ho otec léčil. Varien ho několikrát přistihl, jak se “nenápadně” plíží a nahlíží mu pod ruku při práci. Taiga by se otce sám nezeptal o učení, ale tatínek udělal tento krok za něj. Hojení zraněných krys se změnilo v jedny z mála hezkých vzpomínek, které si od tatínka odnesl. Chlapec ale k neštěstí Variena nebyl studijní typ, nikdy nehodlal vyslyšet jeho přání vzdělávat se a pokračovat ve šlépějích rodičů. Svou lékařskou magii trénoval rovnou na sobě, drobných ranek a škrábanců měl vždy dost.

Otcův alkoholový problém se rok od roku zhoršoval a jejich finanční situace s ním. Podobně jako matka si často nenechával za své skutky platit a Taiga byl ten, který musel taťku táhnout jako kouli na noze ale pohár trpělivosti můžete dolévat jen dokud nepřeteče. Mladému muži došla trpělivost zrovna na dvacáté narozeniny, po ošklivé hádce se rozhodl odejít z domu a vyrazit si vlastní cestu.
 

Život rváče

Živil se čím mohl, ostatně pro statného mladého muže se vždy najde dost práce. Od stavění domů po sekání dříví, Městečka i vesničky po celém Lyngstadu mu byly domovem. Bydlel tam, kde si zrovna ustlal a nemohl říct, že život tuláka nepovažoval za dobrodružný. Nově nabytá svoboda jeho život obohacovala v každém směru. Pokusy o čestné výdělky mu ale nevydržely dlouho - barové bitky a přirozená horlivost přivítala pozornost nejen opilců a žen lehkých mravů, ale také stráží. Nejednou se octl za mřízemi, ale teprve jednou v Glassheimu narazil na cihlovou zeď… doslova. Muž se kterým onu zeď zboural to bohužel nepřežil. Nebylo to poprvé co někomu zakroutil krkem, ale tentokrát mu to za bílého dne v přítomností strážných nevyšlo. Ačkoliv se strážím i po několika ranách meči úspěšně bránil, žádný smrtelník není bohem a podlehl přesile. Probudil se ve své pravé podobě v žaláři, kde strávil téměř týden hojením svých ran. Jistě by ho čekal dlouhý trest, ne-li poprava za život bohatého obchodníka, no ráno ho probudilo vrzání mříží. Starý zemijec před ním se představil jako Gerald a dlužil mu svobodu. Gerard ho dlouho sledoval. Jeho sílu, odolnost, schopnost odrovnat dospělého muže jedinou dobře mířenou ranou. Chtěl ho představit svým známým. Taiga přikývl a následoval jeho kroky do nechvalně známé Rycholy. Muž ho představil své komunitě jako svého nového statného oře, kterého hodlá poslat do bitvy. Každý místní tedy pochopil, že svalnatý holomek je nový pochodující měšec.

Gerard byl obchodníkem, jak rád sám sebe nazýval. Proslulý kšeftař schopný zatahat za správné nitky a získat to, co potřebuje. V případě Taigy šlo o peníze. Podsunul mu nabídku za všechny prachy - undergroundové arény. Mladík byl u vytržení, nikdy nevěděl že může mlátit lidi a dostat za to zaplaceno! Po nabídce skočil všema deseti a zanedlouho se stal hvězdou Lyngradského podsvětí. Jen málokdo se mu dokázal vyrovnat v pěstním souboji a publikum měl takřka v každém městě. Byl dost notorický na to, aby si ho všimla široká škála zákazníků. Brzy byl “pronajímaný” Gerardem jako bobyguard i vymahač dluhů v čemž obzvláště vynikal. Svou pravou podobu se ale naučil používat až příliš často pro své dobro. Zastrašující vzhled si našel i spoustu odpůrců, kteří se pokoušeli o jeho život.

Rychola se stala jeho domovem, konečně našel komunitu lidí cenící svobodu tak, jako on. Dobrou část historek ze svého života získal právě zde a i dnes by za spoustu členů komunity dal svůj život. Nejde však říct, že by jeho dobrých známých zbývalo zas tolik. Právě zde si vypěstoval svůj odpor k nocturnám a jejich zálibě v otroctví.

 

O lásce a zradě

Do místní putiky přišla neobvykle… čistá dívka.Křehká blondýnka vzbudila veškeré hormony místních pobudů a Taiga nebyl jiný. Překvapivě byla dívka dost ohnivá na to, aby od sebe muže odháněla vším co měla po ruce. V místní putice hledala doprovod do lesa nářků, kde se údajně ztratil její bratr. Nyní už padesátiletý hromotluk se vesele nabídl, konec konců v Lese Nářků už byl a jednou jen málem přišel o nohu. Ne vždy si dovolil akceptovat kšeft bez předešlé domluvě s Gerardem, ale blonďaté zlatíčko a její krásný hrudník byla velmi přesvědčivá dvojice

A do Lesa Nářků šli. Heroické činy ho stály několik dalších jizev, protože křehké ego si nedovolilo připustit, že by potřeboval posilu. Naštěstí dokázal děvče, nyní jménem Alice, ochránit. Po cestě děvče nepřehlédlo několik drobností patřící bratrovi a bludičky jakoby je vedly po cestě coby drobečky k perníkové chaloupce. Hluboko v lesích se Alice dočkala svého bratra. Nebo tedy jeho zbytků utopených v bažinách. Jeho lovecký výlet evidentně nebyl příliš úspěšný. Taiga se v lese samozřejmě ztratil a ven se dostali pouze díky orientačním smyslům Alice a mašličkám které nechala za sebou jako značky.

S Alice se začal vídat častěji a častěji. Jeho služby si oblíbila a kdoví, možná si vymýšlela absolutní nesmysly jen proto, aby ho mohla vidět. Nevadilo mu to. Vídali se častěji a častěji.

Alice byla dcerou zchudlého venkovského šlechtice nyní žijící v Lindelu, nebude tedy šokující že kontiliánskou víru držela blízko. Přestože měla rysy které by se běžným věřícím příliš nelíbily, byla vcelku tradiční. Tolerovala Taigův odpor k božstvům, ale to neznamená že nevyužila drobných (marných) příležitostí ho konvertovat. Často se jejímu popichování dobře zasmáli. Jeden byl dokonalým opakem toho druhého a možná právě proto se z nich postupem času stal pár.

Taiga byl poprvé zamilovaný, opravdu zamilovaný. Pravděpodobně každé druhé děvce řekl, že ji miloval, ale tohle bylo jiné - miloval víc, než její klín. Kdo by řekl, že první opravdovou lásku prožijete až v padesátkách? Gerard, jeden z dobrých přátel mu ale nepřál. Proč by měl? Taiga se utrhl ze řetězu, přicházel o peníze. Jeho bojovník číslo jedna bral kšefty za jeho zády. Vždy byl příliš stupidní na to, aby něco takového dělal! To určitě ta proklatá holka a její pevné, porcelánové kozy!

Gerard začal vyvíjet nátlak, ohánět se faktem že bez něj by nikdy nedošel tam, kde je nyní. A kde že vlastně byl? Alice měla pravdu - nic díky Gerardovi nezískal, vždy byl jen loutka. Jeho milá mu opravdu otevřela oči. Konflikt mezi ním a starým přítelem vyústil v násilný konec. Gerard se pokusil Taigu zastrašit gangem, který považoval za kamarády. Mohutný tygr dokázal vydržet údery čepelí, které oplácel ranami. Trhal maso a oháněl se pěstmi do chvíle, než se mu do rukou dostal Gerard. Gang přestal s útoky. Držel muže za krk, zády ho přitiskl ke zdi. Mohl Gerardovi vyrvat hrdlo stejně jako přátelům za jeho zády… nedokázal to. Odhodil ho stranou a navždy Rycholu opustil.

Trvalo mu dlouho, než se přenesl za to, co mu provedli. Co on provedl jim. Měl na rukou krev těch se kterými chodil na kšefty, na pivo. Těch, které považoval za bratry a sestry. Truchlivá chvilka ho poprvé přinutila opravdu přemýšlet o sobě, o životě, o Alice. Opravdu by ho milovala kdyby zjistila, kdo ve skutečně je? Nijak se netajila svou nenávistí k fae o kterých věděla, že nejsou pouhou pohádkou. Ke své pravé nátuře se jí nikdy nepřiznal, ale teď? Alice čekala miminko a on byl přesvědčený, že před narozením musí s pravdou ven.

Během jednoho ze vzácných pěkných dnů vytáhl Alice na louku, kde připravil roztomilý piknik. Vyznal jí lásku z celého srdce a s těžkým povzdechem ukázal svou pravou formu. Mladá žena začala křičet, plakat a házet kameny. Označovala ho za monstrum, zrůdu. Utekla. Několikrát poté se jí snažil marně vyhledat, vidět své dítě… marně.

 

Znovu vyvrhelem

Léta plynula a on byl opět tulákem bez cíle vydělávajícím jako pomyslný žoldák. Jeho radostí byly jako obvykle alkohol a děvky, které ho držely při životě. Roky jsou však dokonalý lék, který mu dokázal vrátit úsměv na tvář. Ztratil vše, ale ne svou svobodu. Jeho domovem byl celý Lyngstad, každá stodola a matrace co ho unesla.

Život na sebe ale s fackami nenechal dlouho čekat. Jeho vcelku poklidný život vyrušila banda… čeho vlastně? První to byla mladá žena, poté nějaký zakuklený muž. Vždy je spojovala jedna věc, ostrý nůž. Nájemní vrazi na něj čekali zdánlivě na každém kroku - v hostinci, na záchodě, ve spánku. Vždy měl štěstí a dokázal útočníky buď zneškodnit nebo utéct, ale jeden z posledních se stal opravdu neodbytným. Přišel si jako lovná zvěř a opravdu byl nucen často měnit místa před neznámým zahaleným vrahem. Naposledy ho cesta zahnala do Jitřenky, kde se na několik týdnů skrýval a plánoval cesty ven. Yáchelovy ostrovy! Místo svobody, nebo ne? Do své myšlenky, stejně jako do všeho, nedokopal příliš smyslu. Neměl plán, pouze rozhodnutí a přístavní město. Možná náhoda, možná osud - řešení mu spadlo jakoby do klína.

V místní krčmě si přisedl k muži, který měl být námořník. Objednal několik korbelů levného piva a brzo se muži jménem Cassius představil. Taiga smrděl chudobou a hodlal se dohodnout na kompromisu za který by se dostal ze země když je přerušilo několik hučících štamgastů. Taiga poslechl svůj instinkt a hodil po nich stůl, což pochopitelně vyústilo v potyčku, která skončila vyhozením obou. Zatímco Taiga vyrazil dveře a spadl do hlíny Cassia nalezl vyhozeného z okna.

Dvojice se domluvila - Fate’s Revenge Taigu sveze, ale svou platbu si odpracuje.

 

Po svém příjezdu si svůj dluh nejen odpracoval, ale s piráty také zůstal.