⌘ TAPU-TEKE – Tapu-Teke je neuvěřitelně vzácné, rychlé a elegantní plemeno. Tapu-Teke je znam jako nejrychlejší kůň na světě, a to díky svému velmi štíhlému tělu a dlouhým nohám, které umožňují dlouhé kroky. Jeho silná svalovina a lehká stavba těla mu umožňují dosahovat ohromujících rychlostí. Při vysokém tempu se zdá, že se Tapu-Teke dokáže snadno vznést nad zem a plachtit po vzduchu. Je důležité zdůraznit, že Tapu-Teke je náročný na péči a chov. Historie tohoto plemene a plemenná kniha je majetkem pouze šlechty Yoachinu a za křížení či chov jinde ve světě mimo lokalitu, se platí vysoké částky. Musí být udržován ve správném prostředí, tento druh koně je známý tím, že miluje teplo a vyhýbá se chladnějším teplotám. Proto je pro něj obtížné zvládat zimu. Jeho tělo je vyšlechtěno pro horké počasí, ztrácí minimální množství tekutin a je schopno snížit svou tělesnou teplotu v extrémních vedrech.
Díky tomu je tato rasa ideální pro pouštní oblasti, kde se díky své rychlosti může snadno pohybovat ve velkých vzdálenostech. Tito koně mají temperamentní povahu a jsou velmi aktivní. Jejich srst vyžaduje pravidelné česání a péče o kopyta je nezbytná k udržení zdraví koně, jelikož toto plemeno se nedoporučuje kovat. Je také důležité mu poskytnout vyváženou a vysoce kvalitní stravu, která mu poskytne dostatek energie pro jeho aktivity a výkonnost.
⌘ FREYERSKÝ KŮŇ – Jedná se o velmi odolného a vytrvalého koně, který je schopen snášet extrémní klimatické podmínky, včetně velmi nízkých teplot během zimy, která je pro Artroszckou zem specifická. Tento konkrétní druh koně má pouze černou barvu srsti, což je jeho jedinečným znakem. Černá srst dodává freyerským koním výrazný a majestátní vzhled, je obvykle velmi hustá a lesklá, což jim poskytuje odolnost vůči nepříznivému počasí. Dalším charakteristickým rysem freyerského koně je dlouhá srst, kterou mají i kolem kopyt. Tato dlouhá srst jim pomáhá chránit své nohy před chladem a mrazem a poskytuje jim další izolaci proti nepříznivým klimatickým podmínkám. Freyerové, jak se jinak nazývají, jsou velmi dominantní a jejich divoká stáda v Artroszce byla již skoro ochočená. Jejich počet se minimalizoval, ovšem jsou zde ještě dvě stáda, která se pohybují volně a to stádo Rainerské nedaleko Kharnova, pojmenované po hřebci, jehož vlastnila jedna vysoce postavená nocturna a zvíře ji dokázalo uniknout, a Novyborské, kde stádo vede taktéž hřebec.
Čas od času se tyto stáda přibližují k zalidněným oblastem a lákají ostatní koně a leckdy i soby Yaku, aby se ke stádu přidali. I přes nepříznivé podmínky jsou freyerové schopni díky své inteligenci přečkat dlouhou zimu s minimem jídla, možná proto jsou v toto období velmi agresivní a snadno zaútočí i na smečku vlků. V letních měsících se tito koně většinu času jen pasou a nabírají opět své síly na dlouhou zimu.
⌘ U Artrozscy ještě zůstaneme, druhým jezdeckým prostředkem rozšířenějším než jsou koně, jsou Sobi Yaku, kteří se chovají jak pro chov tak i pro jízdu! Mají klidnější povahu než freyerové, zvládají zimu ještě lépe a jejich druh patří pro zemijce od nepaměti jako zdroj obživy. Chov sobů Yaků se stal pro zemijce z Artrozcy nezbytným a sobi se stali neodmyslitelnou součástí jejich životů. Naučili s nimi žít, zkrotili je, naučili se je chovat, množit a využívat jejich maso a kůži. Jsou nesmírně cenní nejen kvůli svým užitným hodnotám pro život zde, ale také kvůli své schopnosti přežívat v drsném podnebí.
Maso soba Yaku se jasně odlišuje se od masa ostatních zvířat. Je chutnější a bohatější na živiny. Někdy je také využíváno pro výrobu tradičních jídel ze zmrzlé země a dá se mrazem usušit. Kůže sobů je silná a odolná, používá se na výrobu oblečení, obuvi a dalších potřebných věcí.
V současnosti se už mnoho Artrozcanů nezabývá tradičním lovem sobů, protože moderní svět a jeho dovoz potravin a zboží způsobil, že sobi Yaku jsou více chováni, než loveni. Nicméně, stále existuje skupina zemijců, která se chovem sobů zabývá, aby si udržela tradiční způsob života a uchovávala si své kořeny. Jedná se o Novyborg, vesnici ležící u největšího sladkovodního jezera Sakhar.
⌘ Vše záleží o jakou rasu se jedná a jakým způsobem cestuje. Například, to co může trvat zemijci a faejci co zvolí obyčejnou chůzi, dvě až tři hodiny. Nocturna díky své schopnosti odhmotnění může klidně tuto dobu zkrátit na hodinu až dvě. Na hlavních vyznačených cestách je patřičný provoz a někdy není problém se nechat svézt vozkou, dobrotivým kupcem či sedlákem. Jízda na koni taktéž vaši dobu strávenou na cestě značně zkrátí, zvláště pokud oře pobízíte do slabin neustále. Na Astorii se vyskytuje hned několik velmi specifických plemen.
⌘ ACROPOLSKÝ BĚLOUŠ – Jméno nese po městě kde byl vyšlechtěn. Patří mezi nejtěžší teplokrevníky. Kůň je vysoký, silný s impozantním a vysokým vzhledem. Vyznačuje se pozdním dospíváním a velkou dlouhověkostí. Toto plemeno má živý charakter a klidný vyrovnaný temperament. Povahou je laskavý a ochotný, právě proto si jej oblíbili nejen v Ulyssii, ale také po celé Astorii. Ačkoliv je to velké plemeno, vyznačuje se svou citlivostí a jemností.
Jejich nejhlavnějším poznávacím znakem je specifický klabonos, což znamená že jejich nosní kost je vyklenutá. Zbarvení je u tohoto koně jeho největším poznávacím znakem. Hříbata se rodí černá jako uhel, až stárnutím nabírají svůj charakteristický bílý vzhled.
⌘ ARMORIJSKÝ MIMOCHODNÍK – Je plemeno koně, které je stejně slavné jako samo jméno, které nese. Původně měl být šlechtěn pro svou všestrannost - pomoc při orbě, jízdu na delší vzdálenosti. Vyznačuje se svou vytrvalostí, houževnatostí a klidnou a rozvážnou povahou. Tento druh koně byl šlechtěný nikoli pro armádní účely, ale pro ty zemědělské. Původně byl chován pro svou všestrannost a schopnost poskytnout pomoc při různých zemědělských pracích, jako je orba nebo jízda na delší vzdálenosti. Taktéž jej využívá i armorijská armáda a jejich největší působení je v Arkhanu. Hlava má rovný profil a špičaté uši. Silný krk je mírně klenutý, hřbet je pevný a poměrně rovný. Ocas tento Kůň nosí nízko. I přes jeho prvotní účely je tento kůň elegantní, silný a inteligentní. Zbarvení má tento kůň mnohé, ale nejdůležitějším znakem je u něj oku patrné grošování a velmi vlnitá hříva.
⌘ DÖNSKÝ ČISTOKREVNÝ KŮŇ – U Dönského čistokrevného koně je považována za jedinečnou jejich síla, elegance a vytrvalost. Jsou středně velkého vzrůstu, s elegantními a harmonickými tvary těla. Jejich hlava je jemná, s velkýma a inteligentníma očima a velmi výrazným temperamentem. Mají silnou a svěží stavbu těla, což jim umožňuje ladné pohyby a velkou výdrž při fyzické námaze.
Dönský čistokrevný kůň je vynikající všestranný společník a dobře se hodí jak pro sportovní využití, tak pro zemědělské práce. Jejich jedinečná síla a vytrvalost jim umožňují snadno překonávat překážky a dlouhé vzdálenosti. Při práci jsou aktivní a pozorní, s vynikající pracovní morálkou a schopností se snadno učit a přizpůsobit se různým podmínkám, nevadí jim chlad ani vysoké teploty.
Vyskytuje v různých zbarvení, přičemž nejběžnější je takzvané “bluen” jejich odstín je šedivý a mají modré oči, novinkou jsou vyšlechtění hnědáci a vraníci s bílými znaky, ovšem klasický Dönský kůň je takzvaně “modrý”. Povaha dělá tento koně velmi přátelským a snadno ovladatelným. Jsou inteligentní a energičtí, ale zároveň klidní a vyrovnaní. Za zakladatele tohoto plemena jsou zodpovědní, Hansel Werkner a jeho dcera Tamara Abetz. Tito koně mají přirozenou ochranitelskou povahu a jsou velmi oddaní svým jezdcům v lyngstadském Orleánském jezdectvu pro které bylo toto plemeno vyšlechtěno.
⌘ MAZTALFATSKÝ STRAKÁČ – Maztalfatský Strakáč je populární plemeno z oblasti Maztalfatu. Tito koně jsou známí svým výrazným zbarvením a mají charakteristické skvrny. nejrůznějších velikostí. Jsou to především tmavé skvrny nebo pruhy na světlejších částech srsti. Skvrny se mohou také přirozeně vybělovat. Maztalfatský strakáč je středně velký druh, s dobře stavěným tělem a silnýma nohama. Mají hřívu a ocas bohatě osrstěný. Jejich srst může být různých barev, včetně hnědé, černé, šedé a dokonce i vzácnějších odstínů jako palomino nebo perlino, stejně tak může mít různobarevný odstín hřívy.
Tito koně mají dobrou kondici, což z nich dělá skvělé společníky při práci, jsou známí svou všestranností, díky své pevné stavbě a síle se také hodí pro práci na poli nebo při tažení vozů.
Maztalfatští strakáči mají velkou odolnost vůči různým povětrnostním podmínkám a jsou schopni se přizpůsobit různým terénům. Jsou také známí svou dlouhověkostí a především obrovskou tvrdohlavostí. Jakmile se vám tento strakatý kůň zasekne, nic s ním nehne a to i při práci na poli, jakmile se vám maztalfatský strakáč rozhodne jít zpátky do stáje, nic jej nepřiměje změnit názor, možná jen drobný pamlsek. Tento druh je obrovským jedlíkem, ale díky svému zajímavému zbarvení a užitečnosti získává stále více obdivovatelů po celém světě i přesto, že se jedná o nejpomalejšího ale přesto houževnatého koně.
｜způsob dopravy
⌘ Plavba po moři je však úplně něco jiného, žádná obyčejná loď vám nepropluje mezi Yáchelovy Ostrovy, tedy cestovní či obchodní lodě nevyužívají Aqias a Noraijskou střelu. Všechny lodě toto území obeplují, protože se nechtějí dostat do potyčky s Piráty. Proto počítejte, že se z Lyngstadu do Maztalfatu, dostanete za nějakých šest hodin pokud loď má přímou cestu a nezakotví v Yoachinu, to si počkáte další čtyři. To platí i o cestě z Yoachinu na Maztalfat. Přímou lodí z Yoachinu do Lyngstadu poplujete nějaké tři hodiny, pokud je přívětivé počasí. Armorijskou LaCornií, která jako jediná dopluje do Armorie, na své okružní cestě pluje nejdříve do Maztalfatu, Lyngstadu a pak nakonec do Yoachinu, v každém přístavu zakotví na tři hodiny a celá tato cesta trvá dvacet čtyři hodin, než se dostane zpátky do svého přístavu v Nonblance. Ovšem počet míst je omezený a vězte, že obyčejný jedinec se jen tak na tuto loď dostat nedokáže.
Na Astorii je rozšířeno cestování lodí a proto vždy naleznete v přístavu nějakou loď, která vás za určité množství ryntů odveze tam kam má zrovna namířeno. Je však nutné si pamatovat přístavní města Astorie. Artrozsca jako taková, žádným přístavem nedisponuje a není možné se tam dopravní lodí nijak dostat, stejně tak není možná se dostat do armorijského přístavu Nonblanca jinou než armorijskou lodí. Yoachin disponuje dvěma přístavy, Porta-Sagri je otevřena a přístavní město Panema je určena spíše pro ne moc slušnou sortu lidí, která obchoduje i s piráty a dalšími bytostmi z podsvětí. Pak je zde volně přístupná lyngstadská Jitřenka a maztalfatský Zlatohlav.
⌘ Pokud byste se ovšem chtěli dopravit na Yáchelovy Ostrovy, je to možné ovšem přepravce jenž vás vezme na palubu bude chtít minimálně pár ryntů navíc. Je možné si najmout nějakého nepříliš dobře vyhlížejícího kapitána, který vás zaveze do více přístupnějšího přístavu na těchto ostrovech jménem Taverna. Na druhý největší přístav na Yáchelkách, Ravensdorff se nedoporučuje vůbec plout, ba vás ani bez rozumu zbavený kapitán s posádkou do tohoto přístavu jen tak nedoveze. Jak se ale dostat ze skupinek ostrovů dál a cestovat do těchto míst? Místní zde totiž využívají k přepravě mezi ostrůvky, kde je mělčina zvířata, které žijí pouze zde na Yáchelových Ostrovech.
⌘ CAPRINIDAE – Na Yáchelových ostrovech, úchvatném souostroví obklopeném tyrkysovými vodami Aqumarínského středozemní moře, žije jedinečný druh velkých ryb z čeledi Nidias, který tvoří důležitou součást místní dopravy. Tyto ryby, známé jako caprinidae, “Posel lehkého proudu", mají nejen ohromující velikost a zářivé zbarvení, ale také vynikající povahu umožňující jim sloužit jako spolehliví a efektivní dopravní prostředek pro fae. Capri, jak jim místní přezdívají, jsou robustnější, ale přesto elegantní, tvorové s protáhlým tělem a ploutvemi, což jim umožňuje svižné pohyby i ve velmi mělkých vodách mezi ostrovy. Jejich zbarvení je nádherně pestrobarevné, připomínajících třpytivé duhy na obloze. Nejčastější barvy jsou zelená až namodralá, na druhé polovině ostrovů se objevuje zbarvení oranžové a žluté s bílými šupinami, od kterých se odráží intenzivní světlo slunce, což jim dává krásný lesk.
Vzhledem k velikosti těchto ryb, která se průměrně odhaduje na metr a půl, jsou velmi robustní a silné, což zaručuje bezpečnou jízdu pro každého pasažéra. Díky svým skvělým plaveckým schopnostem a adaptabilitě dokážou caprinidiae efektivně a pohodlně přepravit jak dva obyvatele, tak i jejich náklady. Jejich hladké a bezproblémové plavání umožňuje cestujícím užít si jedinečnou scenérii a překrásné výhledy na krajinu a nadmíru bohatý podmořský život. Jiným fascinujícím rysem těchto ryb je jejich dlouhověkost. Nejstarší jedinci mezi nimi plují pomalu a měří téměř tři metry, což je zázrak, který si obdivuje každý návštěvník ostrovů. Stařešinům od capri se lidově říká, caprisan. Jejich šupiny zcela zbělají a mají perleťový nádech a leckdy bývají slepí a plují již jen podle paměti. Tito starší jedinci jsou nejen respektováni místními obyvateli, ale jsou také vážení pro svoji moudrost a zkušenosti, které předávají mladším generacím caprinidiae. Toto dobrodružství je pro návštěvníky nezapomenutelným zážitkem, který je vedený pestrostí tropické fauny a flory. Caprinidae, jsou zvyklí se shromažďovat u přístavních měst a vesniček, u kterých jsou vytvořená speciální nižší mola. Navíc tento druh ryb nepohrdne zbytky, živí se řasami, ale i směsí drobnější ryb. Největším lákadlem jsou pro ně ale sladké teplé pochoutky. Sladké těsto čerstvě upečených bochánků, které vycítí na velké vzdálenosti je nutí svádět boje u mol. V tu chvíli jejich klidná povaha jde stranou a tito obři do svých protivníků naráží a dokonce svojí robustností mnohdy boří postavená mola. Narozdíl od payoangů, jsou velmi pomalí. Taktéž otěže na caprinidiae jsou upravené, aby jim podepírala hlavu, jelikož tito obři jsou schopni za plavby usnout.
⌘ PAYOANG –– Toto unikátní zvíře se vyznačuje také svou agresivní povahou vůči jiným druhům, zejména vůči caprinidae. Payoangové jsou velmi teritoriální a často vytvářejí velké rodinné skupiny, které dokážou vyděsit a odehnat svým počtem méně rychlého caprinidae od mol, kde je místní obyvatelé krmí. Tyto ryby svým imponujícím vzhledem a působivou velikostí představují jak pro faejce, tak pro ostatní obyvatele ostrovů obdivuhodnou dopravní možnost. Především kvůli své rychlosti. Payoangové mají tendence se připoutat k jednomu společníkovi, ale záleží na povaze každé ryby. Některé totiž nemají problém s fungováním pro všechny. Ovšem pokud se pasažér Payoangovi znelíbí, tato obrovská ryba se začne potápět i se svým nákladem a je jí jedno, zda se jedinec utopí. Narozdíl od mírumilovného caprinidiae, payoang svého cestovatele dokáže i z dlouhé chvíle zabít, jelikož začne pod vodou kolem těla kroužit a tvořit jakýsi vodní vír, jenž vtáhne do sebe vše kolem.
Zbarvení Payoangů je základ odstínů zelené až namodralé barvy. Pouze u vesnice Jarallero se vyskytuje jiné zbarvení této ohromné ryby. Rudě zbarveným payoangům, místní přezdívají Akaiin [čti: Aka´ín], v překladu to znamená doslova rudý posel. Jedná o stařešinu mezi payoangy, taktéž jsou svou velikostí leckdy dvakrát větší. Payoangové se sedlají již od mala, aby si na sedla navyki, ovšem je to zdlouhavý proces, jelikož tvrdohlavý payoang z podstaty nechce být takto osedlán. Největší boj však nastává při nasazování udidla, jelikož tlama payoangů disponuje ostrými zuby, které jsou zakřivené dovnitř a kousnutí je velmi bolestivé. Mladí obyvatelé sedlání a krocení payoangů považují v některých částech Yáchelových ostrovů jako zkoušku dospělosti.
⌘ LANTA – Lanty jsou obří a dlouhověké želvy, které představují nejpomalejší způsob dopravy na Yáchelových ostrovech. Jejich tělo je dlouhé a robustní, přizpůsobené pro nesení i více pasažérů. Dosahují velikosti až tři metry a váží kolem 800 kilogramů. Jejich záda jsou chráněna silným a tvrdým krunýřem, který je jejich charakteristickým znakem. Lanty jsou známé také svými jedinečnými vzory na krunýřích. Místní obyvatelé Yáchelových ostrovů se o své lanty starají a zdobí jejich krunýře různými vzory. Když se lanty vyhřívají na písečných plážích, vzory vyjadřují jejich individuální styl a zvyklosti, ale taktéž i povahu jednotlivé lanty. Vzory jsou vytvářeny pomocí barevných pigmentů, které jsou aplikovány na povrch krunýře za pomoci přírodních materiálů. Tímto zdobením se lanty stávají nejen efektními dopravními prostředky, ale také jedinečnými uměleckými díly.
Tyto obří želvy jsou také velmi oblíbené u místních obyvatel, kteří se o ně pečlivě starají. Každé ráno přinášejí na pláže speciální krmení, které se skládá z různých mořských korýšů, které si lanty oblíbily. Tato každodenní rutina se stala ve společnosti na Yáchelových ostrovech tradicí a je považována za důležitou součást života na ostrovech. Lanty se sedlají na plážích, nikoliv na molech jako třeba caprinidae a paoyangové. Sedla jsou specifická, jelikož se jedná o mnoho popruhů které se připnou a zajistí kolem krunýře. Udidlo používají stejné jako paoyangové, ovšem již sedlaná lanta je zvyklá si jej chytit sama. Někteří chovatelé pro své lanty vyrábějí speciální chrániče na ploutve, jelikož tento druh želvy je schopen se na nějaký čas dopravovat i přes pevninu. Plavba na Lantě je nejenom prostředek dopravy, ale také příležitost pro návštěvníky i místní obyvatele prozkoumat krásu Yáchelových ostrovů. Lanta na sobě totiž unese až dvojnásobek své váhy.