⌘ Ulyssii obepínají dvě moře a dva oceány. Laninské slzy ze severozápadu, Severan ledový ze severu, Daruyie z východu a Zlomar ledový z jihozápadu. Tohle MRTVÉ KRÁLOVSTVÍ bývalo nejvíce osídlenou zemí, alespoň do doby, kdy právě tady Pilgrim s Kovářem uzavřeli portál do Temnoříše. Bývala to krajina plná života. Rozsáhlé lesy, nádherné vodopády, zelené louky, křišťálová jezera, vysoké hory. Vše, co si jeden dokáže představit - mohl najít právě zde. Dokonce se i tady nacházel pás vznášejících se ostrůvků, které nyní najdeme už jen na Piryijském Souostroví. V dnešní době celou zemi obklopuje smrtící černá mlha, která zabije vše živé, co se do jejich útrob odváží vkročit. Říká se, že počasí nad tímto místem nemá žádnou moc. Nikdo neví jestli je to pravda, či jen temná legenda, ale nikdo se to neodvážil jít zjistit.
⌘ Posledním panovníkem zde byl Thessebrahe Acropolis †, král moudrý v jehož srdci stále zůstávala Víra prvotních zemijců ze světa Albionu. Také jsme v královském rodovém erbu mohly nalézt – Albínského Hadonoše, který svým tělem obepíná trnkový kord, z nějž vyrůstají růže. Není divu, že NÁRODNÍ BARVY království Ulyssijského byly Stříbrná a Bílá. Jednalo se o jeden z nejstarších symbolů, které znázorňují zemijské panství. Jen málokdo ví, že tento symbol lidem darovali samotní Fae, pro které jsou bílá, albínská stvoření posvátná. Měsíční kůže albínského hadonoše představuje čistotu, sílu a jednotu. Jeho rudé oči pak představují pouta. Trnkový kord představuje přírodu a její dary, které tato země nabízela. Spojení těchto dvou symbolů tak vznikl nový, který představoval nová pouta plná důvěry. Bohům žel, had je především zrádné stvoření. I v tomhle spojení dvou druhů ukázal svou pravou tvář. I do dnes se praví, že čistě bílé šaty, nosí smůlu. Jakožto připomínka na zničenou Ulysii.
⌘ Královské vojsko, chrabří válečníci, jenž svírají v pravé ruce meč a v levé štít pro svého krále. Jednalo se o Ulyssijskou armádu, která by i v tehdejší době s klidem vyhrála nad dnešní armádou Armorie.
LEGIE TRNOVÉ RŮŽE již neexistuje a málo kdo vůbec ví, že kde chodili po světě. Po Astorii lze nalézt artefakty této legie v podobě brnění a zbraní, je jich ale jen skutečně málo a většina z nich je v držení církve nebo Nocturnské šlechty. Avšak ač je již recept na výrobu této Ulyssijské ocele dávno zapomenut, stále existuje pár jedinců, kteří jsou alespoň schopní s ní pracovat a přetvářet ji do jiných forem. Jediné co se doopravdy dochovalo, je vyšlechtěné plemeno koní – Acropolský bělouš.
｜ Království Ulyssijské｜ zničená země
Na této stránce se nachází Easter Egg. Pokud jej objevíte informujte Admina.
Šťastný lov.
⌘ Lyngstad je největší zemí Astorie. Ze severozápadu je spojen s mrtvou Ulyssií a objímají jej tři moře a jeden oceán. Daruyie a Aquamarín ze severu, Moriánské z jihovýchodu a Zlomar ledový, jakožto oceán, ze západu. HLAVNÍM A JEDINÝM PŘÍSTAVEM je zde Jitřenka a HLAVNÍ MĚSTO je Krásnohrad. Toto knížectví je zemí jezer a rozsáhlých travnatých kopců a vršků, které za pomocí větrných proudů vypadají jako vlny zeleného moře rozpínajícího se kam až oko dohlédne. Lyngstad se nachází v mírném podnebním pásu v němž se střídají čtyři roční období. Léta jsou horká a zimy chladné. Díky mnohému výskytu jezer, se napříč zemí objevují husté mlhy a vydatné deště v létě doprovázené silnějšími bouřemi. Ač Lyngstad působí téměř pohádkovým dojmem, lidská města a osady jsou pravým opakem. Díky tmavým kamenům použitých při stavbách působí temně a zlovolně. Krajina také probudila v mnohých obyvatelích tohoto knížectví chutě k tomu, aby své myšlenky zvěčnili v hudbě, malbách, v tanci nebo divadle. Proto se Lyngstadu také přezdívá země bardů a umělců. Další chloubou je poslední plně dochovaná Obsidiánová věž, též zvaná jako "Pilíř" či studnice vědomostí, ve které se ukrývá mnoho knih a svitků, které jinde ve světě nenajdete. Tuto věž již po mnohé generace střeží nocturny. Sídlí zde také Oraculum, které díky svému postavení a umu zasedá jakémusi druhu soudu, na který se obrací knížata jak z Lyngstadu, tak i Yoachinu. Naleznete zde učence z celé Astorie i písaře, kteří zaznamenávají historii. Lyngstad je také známý jako země koní a lyngstadské koňské závody Pontia, které se konají nedaleko Lnářů, jsou vyhlášené v celé Astorii.
Oleksandr Romanov
⌘ Vládne zde rod Romanovců. V jejihž erbu se nachází Černá Labuť, která bývá spojována s láskou, poezií a hudbou. Jedná se o silové zvíře, které je křehké i silné zároveň, tak jako obyvatelé tohoto knížectví. Symbolizuje však také tři elementy. Vzduch, zemi a vodu, které symbolizují i samotný Lyngstad. Stejně tak je doménou NÁRODNÍ BARVA, tmavě modrá. Starý rod Romanovů se v chodu Lyngstadu angažuje už celá desetiletí. A kníže Olexander není žádnou výjimkou. Muž s tvrdou rukou, který přesně ví, co dělá pochází z dlouhé linie vládců této země. Nebezpečný a děsivý nepřítel, odtažitý a chladný stratég, který je velkým zastáncem církve, někdy by se až dalo říct, že církvi dost pochlebuje. Není to ale pro to, že by z toho chtěl něco získat, jen je silně věřící. I ve svém věku stále dokáže třímat meč, když je zapotřebí. Ale spíše nyní už bojuje jen na politické bázi. Nesnáší namyšlené zbohatlíky, kteří nic nedokázali. Naopak dokáže uznat i prostého sedláka, který kupříkladu vykoná něco hrdinského. Přesto lidmi není moc oblíben, kvůli dost ostrým zákonům a také kvůli jeho nesympatickému vzezření a vystupování. Lidé ho často urážlivě nazývají „Rampouchem“. Nikdy se neoženil, ale děti má, hned několik- z nichž nejznámějším je jeho dědic Dorian Julius Romanov.
⌘ ORLEÁNSKÉ JEZDECTVO. Pojmenované podle bašty Orlean, nedaleko hlavního města. Historie pýchy celého Lyngstadu se táhne hluboko do minulosti samotného státu, kdy kůň představoval nezbytnost a jistou insignii statusu mezi obyvateli. Jejich využití v armádě bylo nevyhnutelné, ale jejich plný potenciál rozvinul až Hansel Werkner a jeho dcera Tamara Abetz. Hansel zkupoval nejlepší kousky a šlechtil plemeno, dnes známé jako Dönský čistokrevný kůň, které je v dnešní době výhradně využíváno právě legendární kavalerií. Jeho dcera trénovala různé techniky jízdy a boje z koně. Koně jsou trénování, aby během bitevní vřavy nezdivočeli, poradili si v těžkém terénu a nebáli se najet v plné síle do svých protivníků. Samotní vojáci jsou nejlepšími jezdci i mimo hranice Lyngstadu a není žádné tajemství, že většinu oddílu lučištníků na koních tvoří ženy. Kůň sám o sobě je drahá záležitost a proto je Orleánská jízda brána jako velmi prestižní místo především pro bohaté a šlechtice, kteří z velké části jízdu dotují. Jejich případné nasazení v boji je vždy velkým tématem, jelikož ve válce jde i o peníze a nasadit jízdu je vždy zásah do rozpočtu.
｜ Lyngstadské Knížectví
⌘ Tuto zemi objímají tři moře a jeden oceán. Ze severu Severan ledový, z východu Darinské moře, z jihu moře Aquamarínské a z jihozápadu Daruyie. Tato země je známá pro své lesy, které pokrývají až sedmdesát procent zdejší krajiny. Zbylému území panují močály a stále aktivní sopky v horských masivech. Větší města Maztalfatu jsou povětšinou stavěna poblíž velkých termálních pramenů, které je tak halí do závoje teplé páry, mívají mnohdy léčivou moc, díky minerálům, kterou voda obsahuje. Ovšem nenaleznete je úplně všude, především jsou vyhlášené termály Aquamia. NÁRODNÍ BARVA Maztalfatu je zelená. Mnozí by řekli, že v této krajině naleznete pouze vysoké teploty, ale není tomu tak. Díky hustým lesům, se pod mohutnými korunami listnatých i jehličnatých stromů drží příjemný chládek, který vyvažuje vlhká dusna, jež drží se v močálech, které jsou zde také hojně rozšířeny. Krom Yáchelových ostrovů i Maztalfat je místem, kde lze najít stále Fae. Ve větších městech Fae díky cizincům sice Chiméru používají, ale v menších vesnicích, či osadách je lze nalézt v jejich pravé podobě, pokud se neobjeví nějaký cizinec. Právě z této krajiny pochází nejvíce příběh a legend o těchto bytostech, které se roznáší po celé Astorii, ač skryti Chimérou tady žijí v jakési symbióze s krajinou, tomu napovídají i stavby, které jsou velmi šetrné k přírodě, se kterou jsou také provázané. V Maztalfatu se nacházejí nejstarší stromy celé Astorie, Luobu , které dorůstají úctyhodných výšek. Nejstarší z nich se nachází v Harii, odkud také pochází jedna legenda. Bytost podobná jelenu s jakousi plačící maskou. Paroží tohoto tvora se splétá do zajímavých tvarů a ornamentů připomínající korunu, či větve stromů. Země samotná je hodně spjatá s Faejským národem. Místní lid znak a symbol nazývají Harijským strážcem, ten jenž chrání a trpí za nevinné a poutníky, kteří nemají špatné myšlenky. Legenda o “strážci” a znaku této země pochází z města Haria, kde toto území podle legend osidloval druh Fae s parožím jenž své tváře ukrývali pod maskou. HLAVNÍM A JEDINÝM PŘÍSTAVEM je zde Zlatohlav, cizinci jenž do Maztalfatu zavítají jsou vpouštění pouze do větších měst, aby se zabránilo případně možnosti objevení sličného lidu, kteří v menších vesnicích mohou ukázat svou pravou podobu. Ve větších městech jak už bylo řečeno používají Fae svou schopnost chiméry. Je-li cizinec bez označení významnějšího hosta, nalezen v nitru Maztalfatu, je uzavřen v žaláři a dlouhodobě vyslýchán. V horším případě jej čeká smrt. HLAVNÍM MĚSTEM je Barabel. Maztalfat je také znám jako tabáková velmoc, právě zde naleznete nejkvalitnější Azmarský tabák, který se vyváží do celého světa, jeho největší plantáže leží u malebné vesničky jménem Azmar, po které byl tabák pojmenován. Ferinth, jedná se o NÁRODNÍ ALKOHOLICKÝ NÁPOJ zelenkavé barvy, je složený z mnoha bylin a výrobní proces tohoto lahodného sladkého moku je přísně střežen. Ačkoliv Maztalfat nabízí mnoho krás, na rozdíl od tabáku tento nápoj nevyváží ve velkém, ale spolupracuje například s Lyngstadem a Armorií. Největší chloubou této země jsou proslulé MAZTALFATSKÉ LÁVOVÉ RUBÍNY. Nádherné velké kameny, které svou ohnivě rudou barvou připomínají proudy lávy vyvěrající ze sopek. Jejich sběr je velmi nebezpečný, jelikož se nacházejí v blízkosti magmatu, kde je také vysoký obsah jedovatých látek, které vznášejí se vzduchem. Tyto rubíny se tvoří v sopečném korytě odkud se také silným přírodním tlakem vystřelí předtím, než se zvnitra sopky vydere samotná láva. V ten čas se také musí sbírat, neboť po doteku žhavého magmatu jsou tyto kameny již bezcenné.
⌘ Maztalfat má dlouhou historii ve které hrají roli pouze ŽENSKÉ PANOVNICE. Není tomu jinak i v případě Mallisandriah II.
Dcery své matky, Maztalfatské královny Mellisandriah I. po které zdědila veškerou krásu, dokonce je podle dvorních malířů s ní na chlup stejná. Podoba je tam dokonce skoro až přesná, jen na jedinou odchylku a to jsou oči mladé královny které jsou rozdílné barvou. Při své korunovaci slíbila dát práci každému kdo o ni požádá, pro blaho země je to skvělý krok jak ji vést i pro menší skupinky. Každý se v Maztalfatu bude zpovídat jí a vždy jí, protože to ona dává práci všem ostatním. Díky tomu kontroluje zemijce, fae a celkové příjmy i kritické živly. Mell milují její poddaní, dokonce se i sama nebojí při větších svátcích zúčastnit na festivalech mezi obyčejným lidem, samozřejmě za doprovodu dvou a více stráží. Někdy je oblečena formálně, jindy v převleku. Snaží se aby její země co nejvíce vzkvétala proto naslouchá svému národu a lidem jenž v její zemi žijí, jejich potřebách a dokonce se nebojí i obchodovat s Armorií či piráty z Yáchelových ostrovů, nad kterými prý drží mladá královna ochrannou ruku dle pomluv Lyngstadského knížete Oleksandra. Královna ač se na první pohled nezdá, je velice inteligentní a intrikářská. Někteří spekulují jak to že si královna zachovává tak mladistvý vzhled, prý vlastní elixír mládí, jiní tvrdí že je to pravidelným využíváním přírodních krás, které Maztalfat nabízí.
Mellisandriah II.
.
⌘ HARIJŠTÍ HASHINI. Organizace, nebo lépe řečeno rodová linie, velmi úzce spjatých rodin. Není to jen tmavá barva pleti, co je odlišuje od ostatních obyvatel Maztalfatu. Hashini spadají od pradávna přímo pod moc a rozkazy královny. Slouží jako její pravá ruka. Cokoli je třeba vykonat, kohokoli se zbavit. Jsou její účinnou zbraní. Rychlí a efektivní. Nemluvě o tom, že jedním ze základních povahových rysů jich všech je neochvějná věrnost královně a své zemi spjatá s rodovým irubiem, společně se silným morálním kodexem. V jejich malém kruhu existuje nespočet nepsaných, ale jasně dodržovaných pravidel: Hashin nezabije Hashina. Hashin je věrný. Hashin raději zemře, než by zradil svou královnu či ostatní Hashiny. Jsou to silně společenská stvoření, ale pouze ve svém vlastním kruhu. Vzhledem k tomu, že si díky svému povolání a své samotné podstatě vysloužili od ostatních obyvatel spíše podezíravost a nedůvěru, je jejich jediným pevným zázemím jejich společenství. Už od útlého dětství jsou vychovávání a dá se říci cvičeni v rychlosti, mrštnosti a přesnosti.
Jsou to houževnatá a nevyzpytatelná stvoření, která svou vůlí předčí naprostou většinu obyčejných zemijců a mohou se rovnat i astrálům. Jejich samotný výcvik se dá považovat za životní cestu na které začínají už jako malé děti. V jejich dospívání je pak jejich vstup do dospělosti ověřen Zkouškou. Jedná se především o prověření morálních a rozhodovacích schopností. Krom Zkoušky si s sebou nesou Hashini rozvinutou vlastní kulturu. Ať už jsou to pokrmy, tradice, nebo jejich zbraně, jako například pro ně typický zakřivený meč – Khopesh. Jediní oni také vědí, jak zpracovat jinak prudce jedovatý druh houby, který se v jejich jazyce nazývá tawa. Recept je starý jako Hashini sami a díky němu se látky v houbě změní ze smrtelných na povzbuzující. Dodávají tak Hashinům rychlost, zlepšují smysly a výdrž, taktéž snižuje především práh bolesti. Jedinou nevýhodou je, že dlouhodobé používání tawy vede až k smrtelnému vyčerpání.
Jejich primárním působištěm je odlehlé městečko Haria a mimo jejich vlastní kruh je málokdy možné je zastihnout. Mezi obyvateli Maztalfatu se šušká, že vidět Hashina je špatné znamení. Už jen kvůli tomu si nehledají přátelství a spojení mimo ostatní Hashiny. Samostatně tak působí jako silní individualisté, jelikož nemají potřebu se družit s ostatními, či příliš konzultovat svá rozhodnutí. Společně ale dokáží fungovat jako sehraná a navzájem se doplňující skupina. K tomu jim dopomáhá i jejich vlastní jazyk, který kombinuje mluvenou řeč se znaky a gesty. Mohou tak mezi sebou komunikovat neslyšně, navíc jejich řečí nemluví nikdo jiný než ostatní Hashini. Není tedy divu, že se o nich často říká, že dohromady tvoří jednu osobu. Samotný Hashin je jen její součástí, jen pouhý prst na ruce silnější bytosti, než je on sám.
｜ Království Maztalfatské
⌘NÁRODNÍ BARVY Yoachinu [Čti: Joachinu] jsou žlutá a hnědá. Na své východní hranici je Yoachin spojen s Artrozsckou, avšak obě dvě země rozděluje pohoří, které lze překročit pouze na jednom bodě a to je z Lucze do Artrozscké Nowy. Právě v Lucze sídlí tři největší mistři výroby hudebních nástrojů. O jejich díla je vždy velký zájem, ale bohům žel nedokáží uspokojit onu valnou poptávku. Všichni tři totiž dbají na jistou úctu ke starým tradicím. Všechno spojené s výrobou si teda obstarávají sami. Od pokácení stromu pro dřevo, po zabití dobytka pro jeho kůži. Za rok tak dokáží vyrobit, když se poštěstí, nanejvýše tři nástroje. Krom třech mistrů jsou lákadlem také blízké termální prameny, jejichž voda má údajně zázračné schopnosti.
Yoachinští lidé jsou velice pověrčivými a uctívají staré bohy Zemijců, tedy Kontillia a jeho dva paprsky, Zenitru Vitae, starou víru zemijců. K Fae jako takovým mají zajímavý vztah - většinu z nich berou jako démony, kteří sem tam vkročí na jejich zem. Už je to však mnoho let co nějaký člověk viděl Fae v jeho pravé podobě. V dálných čase v Yoachinu totiž na tento národ pořádali hony, aby je jako démony mohly upálit na hranici. Avšak jedno z mnoha pozůstalostí na Faejce je třeba Bianica-Notte, tato budova skýtá mnoho krás i stavařského umu mrtvé rasy. V Yoachinu jsou již 500 roků zakázané hrdelní tresty. Jelikož Tuto zemi spravuje spíše církev funguje, Lyngstadská Obsidiánová věž jako Soudní síň pro tyto Knížectví, někteří odsouzení jsou přepravováni rovnou do Artrozscky kde má Církev s královskou krvepijskou rodinou dohodu o "lovu" aby se předešlo noctunským útokům na zemijce v Yoachinu. Bylo tak dohodnuto před mnoha lety, když zemijská rasa vyhladila Faejské společenství a dvůr Farií v Yanice, tento masakr se zapsal i do jindy nelítostných srdcí zemijců. Doménou země je i Depernižská Aréna Gloryhole, vyhlášena pro mistry bojových umění a Westóńské vodní zahrady v HLAVNÍM MĚSTĚ Albrechttu. Yoachin omývají jej tři moře a jeden oceán. Aquamarínské ze severovýchodu, Ouyanovo ze severu a Moriánské z jihozápadu kde se také nachází HLAVNÍ PŘÍSTAV Yoachinu, Porta-Sagri a méně frekventovaný avšak lákavější pro piráty, přístav Panema. Z jihovýchodu se k těmto mořím přidává i Adamantis. Mnoho obyvatel Yoachinu obývající jihovýchodní pobřeží však tvrdí, že oceán k těmto koutům nesahá, čímž mají samozřejmě pravdu. Skalnaté podloží moře odesílá mořský proud Morian mnohem dál, než je zakresleno v mapách. Tomu nasvědčují i úlovky rybářů, kteří povětšinou chytají ryby, které žijí pouze v již zmíněném moři, nikoli v oceánu. Stejně jako Artrozscku i tuhle část světa zdobí především horské masivy a kopce, které jsou ve vysokém kontrastu s nížinami a rozsáhlými pláněmi. NEJVĚTŠÍ HOROU je takzvaná Linolla, která se ční skoro veprostřed této země. A NEJNIŽŠÍM MÍSTEM na Yoachinu je "Yoachinská Zkáza" nacházející se v Rahridge. Východní hraniční hory jsou uloženy v náruč ledového klimatu přicházejícímu z Artrozscky, ale postupem na západ v tomto knížetství převládá teplejší a mírnější klima. Zimy zde mají přívětivé, ale střídají se tu i další období, kterým jsou krátké jaro, léto i teplý podzim. Nejvyšší teploty se však šplhají pouze k třiceti pěti stupňům a nejnižší pouze k patnácti.
Nynější vládce, pochází z mladého, ale dost bohatého rodu, jenž vládne Yoachinu mnoho dekád. Rodový erb rodu Pretieze znázorňuje, majestátní hlavu lva vylézající z otevírající se knihy, které nepředstavuje pouze vědomosti, ale také pověry. Lev se stříbrnou hřívou tady není vnímán jako král všech zvířat, nýbrž ochránce a strážce před zlem a démony. Narodil se doslova se zlatou lžičkou v puse. Jeho matka v něm od dětství pěstovala jistý fanatismus a víru, že je synem starého pohanského boha slunce. A on tomu velmi rád věřil. Je nadutý, namyšlený, prchlivý a emoce i osudy druhých lidí jsou mu poměrně ukradené, tak jako jejich životy. Ovšem čemu rozumí je bohatství a to, jak ho rozšiřovat. A k tomu se nebojí využívat svou vychytralost a poměrně dobrou znalost všech temných zákoutí mysli. Říká se, že na každého šlechtice má nějakou špínu, která by ho mohla zničit, a tak si zajišťuje stále místo na výsluní. Vydírání mu není cizí, pokud z toho má vliv, moc či peníze. Pohledný, velmi vášnivý, milující zábavu, flirtování a postelové hrátky. Nezřídka kdy jeho postelí za noc projdou jak muži, tak ženy, nečiní rozdíly. Ve společnosti je rád středem pozornosti a v celém sále je ho plno. Ovšem i přes tyhle ne zrovna ideální vlastnosti je dobrým stratégem.
Lucas Pretieze
Umí přemýšlet dost dopředu, jeho plány a intriky jsou velmi propletené a zahrnují i mnoho osob. Také je výborný šermíř s kordem a výborný jezdec. Dokáže okouzlit a poplést hlavu kde komu, díky své krásné tváři a bystrému rozumu, tak jako dokonalému umu manipulovat lidmi. Yoachinu především VLÁDNE Kontilliánská Církev a kníže je spíše takovou loutkou pro veřejnost.
.
⌘ ZLATÝ KALICH. Známí také jako Kališníci, či Pouštní hadi. Jedná se o dobrovolné stoupence věrouky Zenitry Vitae v Yoachinu, avšak narozdíl od Kontilliánské církve či Řádu Kazatelů, neslouží přímo Bohu nýbrž Yoachinskému Knížeti, který je dle jejich učení slovem boží. Tato skupina existuje více než 500 let, také to byli právě oni, kdo vyhladil okolí Yaniky kdysi ve starých dobách. Jejich přesný výskyt není nikde specifikován, ale poměrně často je lze zahlédnout poblíž Depernicha, kde čerpají zkušenosti a trénují. Spekuluje se, že Zlatý Kalich obývá okolí hory Linolla, na odvrácené straně poté leží Edenford. Ovšem jsou to jen spekulace. Pravou podstatou této organizace je v případě nouze vypomoci Yoachinské armádě, nejedná se tedy o plnohodnotný vojenský útvar. Jeden poznávací znak mají, ale mají. Je to přísný dresscode, který zahrnuje i zakrytí tváří, také fakt, že tato organizovaná skupina je spojena irubiem a slibem mlčení, zda opravdu umí mluvit nikdo z venčí netuší a proto jsou Kališníci zahaleni tajemstvím a výmysly měšťanů.
Báchorky praví, že pokud se někdo chce stát stoupencem Zlatého Kalichu na přijímací test si musí vlastní rukou odříznout jazyk, že pijí pouze zvířecí krev místo vody a podobně.
｜ Yoachinské Knížectví
⌘NÁRODNÍ BARVY Armorie jsou zlatá a rudá. Jedná se o obávanou zemi, která se příliš neangažuje do věcí ostatních, každopádně zbytek světa má Armorijce za silné protivníky, které není radno si znepřátelit, už jen kvůli jejich pokroku na poli zbrojního průmyslu, právě zde a jedině zde můžete nalézt palné zbraně a střelný prach. Taktéž je do Armorie, opravdu těžké se dostat, pokud nejste velmi boháč, či nemáte speciální povolení z vyšších míst. Armorii nalezneme na severovýchodu Astorie. HLAVNÍM PŘÍSTAVEM je světoznámá Nonblanca, HLAVNÍM MĚSTEM pak Saint Luca. Stát je tvořen jedním kontinentem a řetězcem větších i menších ostrovů rozpínajících se kolem něj. Největšími ostrovy jsou Estarrosa a Rozzanta na jihozápadně od Armorie. A Arconna, Jihovýchodně od Armorie. Severozápadně pak nalezneme i Piryijské souostroví, jehož součástí jsou i poslední vznášející se ostrovy Piryija, které patří mezi divy světa a obývá ji zvláštní druh Fae jejichž název zní Aniki. Zemi obklopují tři moře. Darinské, Ouyanovo, Balua Malis. Moře, které odděluje Armorii od mrazivých zákoutí Artrozscky je také známo jako moře nestvůr. V jeho hlubinách prý číhají strašlivé nestvůry, ale těch se žádný z námořníků nebojí. Baluánské proudy se na tomhle místě chovají velmi zvláštně, díky podvodní sopečné a hornaté krajině, která je všelijak láme a mění. Děsivější pro mořské vlky jsou tedy nevyzpytatelné změny počasí doplněné častým náhodným zjevováním se vodních vírů, které dokáží v pár vteřinách stáhnout loď do temných hlubin. A ze severovýchodu pak i ledový oceán Adamantis. V Amorii lze nalézt největší počet klimatických změn, než-li ve zbytku Astorie. Od teplých a snad až tropických podmínek na Piryjích, po chladné podnebí na Arconně. Nejvíce významné jsou však silné větrné proudy teplého i studeného vzduchu doprovázené bouřemi. Armorie je nejvíce vyspělou zemí na Astorii. Studie jejich lidských i Fae vědců jsou zde daleko před všemi ostatními. Skvělým příkladem jsou lodě schopné letu. Tyto "vzducholodě" využívají parní pohony, které se plně doplňují se vzdušnými proudy Astorie, Jakmile opustí lokalitu Armorie, díky parnímu motoru má loď zaručené klidné přistání na vodní hladinu, kde pak její vlastnosti jsou stejně jako u obyčejných plavidel. Celá země je tedy ponořena do jakési "steampunkové éry". Jenom Armorijské Lodě se dostanou do vzdušných přístavů, jiné plavidla se rozbijí o skaliska Armorie a také kvůli jejím vzdušným proudům. Největší a nejznámější je Armorijská přepravní loď zvaná LaCornia, tu můžete v přístavech na Astorii spatřit jen jednou ročně a také má omezený počet pasažérů!
⌘ Hlava jednorožce s ohnivou hřívou a plamenným okem upírajícím svůj pohled až do hlubin duše toho, na koho se dívá. Takto se dá popsat rodový erb vládnoucího rodu Basilies, jehož předky lze nalézt ve zdobených hrobkách tichého místa odpočinku jménem Drenchia. Celý výjev je doplněn dvěma překříženými čepelemi, které podpírají hodnost a majestát zmíněného tvora. Síla, věda a spojení. I takto by se dal tento znak popsat. Síla. Armorijská armáda patří k největší pozemní i vzdušné síle. Věda. Armorie je nejpokrokovější zemí z ohledem na technologie. Spojení. Zemijci i fae zde hojně spolupracují. Říká se, že VLÁDA ARMORIE rokuje o možnosti dosazení Fae do vládních postů, samozřejmě skryti svými zemijskými jmény a Chimérou. Armorijský král Arcadius Basilies, je pánem svého slova, co řekne za tím si stojí. Není příliš horlivý do věcí které nezná, raději poslouchá a mluví, až nakonec s posledním verdiktem. Má rád zajímavé lidi, které jeho osobu, či něco jako jeho duši obohatí. Rád je jakýmsi autorem příběhu. Nikoli jako spisovatel, ale jako žijící nepíšící člověk. Nepíše, nýbrž žije, a pohrdá, upřímně řečeno, autory příběhů psaných na pergamen, pohrdá těmito upocenými opisovači života. Arcadius uskutečňuje v životě své plány a nápady a také své vlastní fantazie.
Arcadius Basilies
Někomu se může zdát, že Arcadius přehání, on však říká vždy pravdu, podle které také koná. Docela skromnou pravdu. Tak skromnou že se jí nebojí říkat lidem do očí, ale by se ji dokonce odvážil napsat, kdyby byl spisovatelem psaných příběhů, protože obliby docházejí, račte vědět jen z pravdy velmi skromné, nebo přesněji nenápadné a běžné. A přesně takovým on je. Ovšem on je Armorijský král, nikoli spisovatel proto i jeho chování se od tohoto postu musí odvíjet. Ačkoli je svým vlastním pánem a pánem svých lidí, i on musí být pánem sám nad sebou. Přeci jen by potom nemohl být vůdce hodný obdivu a ochoty svých lidí padnout pro něho. Jako mladý se učil psát i číst, jelikož podle slov matky, nevzdělanost neomlouvá. Tím se řídí doteď. Narodil se jako jediné a prvorozené dítě, dědic. Proto z něj matka udělala to co udělala, ona byla vůdčí typ, otec byl by se silou a inteligencí matce vyrovnal, ale ona měla ještě něco navíc, navíc k tomu všemu, aby obchody šly jak mají a to úlisnost a vypočítavost. Možná proto Arcadius vidí raději ženu podřízenou svému muži, dává mu to dostatek vnitřní spokojenosti. Jeho matka díky bohu již není mezi živými, klid její duši, jinak by jej určitě tvarovala podle svého na trůnu. Arcadius má charisma, není do jisté míry egoistický, jen přesně ví co chce a tak to má i se ženami. Buď jej milují upřímně, pokud ne odmítne je bez kompromisů. Proslýchalo se že kdysi Armorijský král velmi rád navštěvoval Maztalfatské termální prameny a snad i lože samotné mladé královny.
⌘ RUDÉ KÁPĚ. Zabijáci. Vrazi. Ochránci země. Elitní jednotka přijímající rozkazy přímo od armorijského krále Arcadia Basilia. Své jméno nesou podle svých uniforem, které jsou mezi lidmi Armorie nechvalně známé. Sestávají se z černého oděvu, přes který je přehozena karmínově rudá kápě. Není přesně známo, zda takto mají nést národní barvu, nebo je jen snadnější maskovat takto krev. Která ve většině případů není ovšem jejich. Armádní síly Armorie jsou rozsáhlé a proto ani Rudých kápí není pouhá hrstka. Okolo jejich výcvikového tábora dokonce postupem času vyrostlo celé město dnes známé jako Arkhan. I tak je to ale velmi sevřená komunita a dostat se do jejích řad není nic snadného. Říká se, že Rudé kápě si své rekruty vybírají velmi brzy, ještě jako malé děti. Tyto děti jsou pak vychovávány pouze a výhradně jen v táboře a jsou podrobeny tvrdému výcviku. Ne všechny děti jej přežijí. Krom fyzické zdatnosti je u nich pěstována také psychická odolnost a samozřejmě neoblomná věrnost králi.
Z přeživších rekrutů se poté postupem času stávají plnohodnotní členové Rudých kápí. Oficiální začlenění probíhá předáním právě jejich pracovní uniformy. V tu chvíli už to jsou jedinci připraveni chránit korunu za cenu čehokoli. Jejich vlastní život pro ně nemá takovou hodnotu, jako život jejich krále. Přijímají rozkazy jen a pouze od něj a pro jejich vykonání jsou schopni jít přes mrtvoly.
Rudé kápě jsou známy po celé zemi. Jen málokdy jsou viděny mezi obyčejnými zemijci, pokud nepočítáme Arkhan, který se stal jejich základnou. Když už ale někam vycestují, mají plný přístup k zásobám obyčejných občanů. Hostince jsou pro ně zdarma stejně jako veškeré prostředky, které by mohli žádat. Prokázat se musí pouze svou rudou kápí nebo speciálním odznakem, který je součástí jejich uniformy. Neuposlechnutí rozkazů Rudých kápí se rovná téměř jisté smrti. Jelikož Rudé kápě jednají jen a pouze dle rozkazů krále a proto pro největší dobro země, je zpochybnění jejich autority stejný prohřešek, jako vlastizrada.
｜ Armorijské království
⌘Národní barvy je černá. Artrozsca je země zamrzlých tunder a zmrzlých plání. Krom ledu, sněhu, dlouhých nocí a krátkých dní zde naleznete také jeden z pramenů vody z Agarthy, který se nachází na Ekatěrinských pláních, během jarních a letních měsíců, přes které je nemožné se z Artroszky dostat. Artrozsca jako jediná ZEMĚ NEMÁ ŽÁDNÝ PŘÍSTAV, jedinou možností jak se do této země dostat je přes Yoachin tj. přes Lucze do Nowy. Ledy v tomhle místě nabrali světlejší a zářivější barvy, ale svou tuhostí a stálostí také znemožňují sběr této prazvláštní tekutiny. Zemi stejně jako kteroukoli jinou obklopují menší ostrůvky. Jeden z nejdůležitějších je Lunamir, podle kterého je pojmenovaný i hrad Nocturnské královské rodiny, který na jeho úpatí stojí. Země je západně spojená s knížetstvím známém jako Yoachin. Pomyslnou hranici tvoří horský masiv, který pro knížectví tlumí většinu nárazu ledového elementu. Krom této země objímají Artrozscku dvě moře Ouyanovo, ze severu a Balua ze severovýchodu . Z jihovýchodu také oceán Adamantis. Artrozsca je nesmírně studena země nazvaná též jako Ledový Démant Astorie. Jaro, ani podzim lidé v tomto kraji moc neznají. Létem je pak pro ně obdobím, kdy ledové větry stoupají k výšinám rozháněje těžká tmavá mračna, aby se alespoň na pár chvil zjevilo ono zázračné teplo dávající pochmurného slunce. Léto u nich trvá pouhý jeden měsíc, než vše opět upadne ve sněhovou náruč, je to období kdy se zemijci mohou připravit na opět zimní měsíce. Prostí lidé Artrozscy jsou velmi zocelení. Tuhá, věčně trvající zima a nájezdy krvepíjců jsou jejich denním chlebem. Tito lidé jsou statnější, urostlejší a zároveň s tím u pochmurnější. Nevěří pocestným ani jiným lidem, kromě své vlastní rodiny. Avšak, každý rod, či větší šlechtic spravuje své menší území, týkající se především obydlených oblastí. HLAVNÍM MĚSTEM Artrozscy je Kharnov.
Této zemi železnou rukou VLÁDNOU NOCTURNY. Jejich vláda není uznaná dalšími zeměmi, ale přesto s tím nikdo nic nedělá. To je však ve své podstatě to samé, jako když jim onu vládu všichni potvrdili. Nocturny tak v jiných zemich nedostávají statusy diplomatů a vážených občanů. Takové označení využívají ve svých vnitřních řadách, nejhlavnějším z nich je tzv. Půlnoční Dvůr, do něhož spadá krvepijská šlechta. Nocturny mají i svojí armádu - členové této jednotky se nazývají Stínotvůrci. Národní nápojem je Artrozscká Mrznica.
Artrozsca je známá také díky svému kvalitnímu alkoholu, který svou průzračností si obyčejný zemijec dokáže splést s čistou vodou, avšak nádech alkoholu je tak silný, že leckteré dokáže posadit pevně opět na židli. Tento nápoj se speciálně vyrábí v Krosnowě, který spravuje nocturnský rod Astol´wan. Další doménou je zde hospodářské zvíře, Yak, které mají především na starost obyvatelé Novyborgu. Po Artroszce se nachází mnoho Vlčích smeček, útočících na obyvatele. Artrozscčtí vlci, průměrná výška v kohoutku se odhaduje na devadesát až devadesát pět centimetrů. Alfy tohoto druhu však mají k tomuto číslu přídavek až patnáct čísel.
Jsou to děsivá a nelítostná stvoření, které žijí pouze ve smečkách. Ke své skupině a alfě jsou velice loajální, což ukazuje i fakt, že se starají o své mladé a zraněné, které klidně dokáží zabít, aby jim darovali klid věčnosti a zbavili je utrpení. Tato stvoření se nedají ochočit, raději zemřou, než sloužit nebo spoléhat na někoho, kdo není z jejich druhu. Ani Fae s nimi nedokáží promlouvat. Jejich zbarvení je vždy černé jako sama noc. Pouze alfy postupně blednou do sněhově bílé. Vlk symbolizuje divokost této země, ale také řád a sílu a majestátnost.
｜ [Čti: Artroška]
⌘ Yáchelky, jak jim místní říkají, ze severu, jihu a východu omývá Aquamarínské moře, které ze západu doplňuje Daruyie. Díky nestabilním a rychle se měnícím proudům je velmi těžké k tomuto ostrovu připlout, neboť se kolem něj tvoří mnoho menších vírů, jež lodě odklánějí daleko mimo kurz k tomuto ostrovu. Největším takovým vírem je Charybda, která se nachází přímo uprostřed ostrovů, kde se mísí proud Aquias a Norai. Říká se, že tento vír, je příšerou z Balua Malis, neboť jemu podobné se nachází právě tam. Velmi zruční námořníci dokáží Charybdu využít k rapidnímu zrychlení svých lodí. Mnohem častěji však tito mořeplavci skončí v jejich chladných vodních zubech, které rozemelou loď stejně, jako mlýnské kameny rozemílají obilí.
Pevnina Yáchelových Ostrovů je převážně horská a vypíná se do výše. Zdejší hory však nejsou tak vysoké, aby je pokrýval sněhový poprašek. Místo něj zde naleznete stromy menšího vzrůstu a také traviny a křoví. V nížinách těchto ostrovů lze pak nalézt i jezírka, která jsou často bezedná, neboť se napojují do svázaného podzemního systému, kde můžete nalézt i jedny z největších jeskyní v celé Astorii. Díky umístění Yáchelů, které obepíná mnoho jak mořských tak i větrných proudů, které jsou studené i teplé se právě tady mnohem častěji vytváří monzuny, které ještě více stěžují jak plavbu, tak i život na ostrově. S tímto větrným božstvem se pak střídají vodní smrště a tajfuny. Když se však jednou za čas počasí kolem tohoto místa umoudří, dalo by se popsat jako klenot Astorie. Yáchelovy Ostrovy jsou z jedním největších nalezišť Vody z Agarthy, nejznámějším místem je takzvané Uini.
PRO VLÁDU Yáchelových Ostrovů, taktéž celkové populace sličnému lidu má na starost takzvaná S’illium Senne｜S’illium Senne｜Rada Šedých, či "starších" – Tato rada je složena z vůdců druhových kmenů Fae, kteří obývají i Yáchelovy ostrovy a zbytek Astorie a převážně jsou "staršími" jenž mají pod správou svůj druh. Právě oni rokují nad všemožnými myšlenkami ohledně chodu tohoto ostrova a světa Faejců, z představených této rady se později volí Faejský král. K tomu to místu slouží všem faejcům známý a posvátný ostrov Hanai. Právě na Yáchelových Ostrovech mají největší místo piráti a také Pirátský král Orion, který velící hned několika kapitánům kteří plují pod jeho záštitou. Ti se starají jak o to, aby Yáchelky zůstaly bezpečné, tak i o to, aby ekonomika na těchto ostrovech nevymřela. Pro zdejší lid jsou piráti hrdinové, nikoliv ti špatní. Jejich útočištěm je jeden z největších přístavních měst, Ravensdorff. a pro kriminální veřejnost je oblíbeným místem Taverna, ovšem zbytek měst je pro návštěvníky přísně střežen a jen těžko se tam dostanete bez pomoci místních, či bez domluvy s piráty.
Dalším jedinečným klenotem tohoto místa, je specifický druh ryb, které nikde jinde v Astorii nenajdete. A na kterých místní mohou jezdit, jelikož je tato země nabízí mnoho menších ostrůvků a většina lodí by měla problém vůbec zakotvit.
｜ Země nikoho a všech
