Léta běžela kupředu a nehodlala se vrátit zpět. Škod bylo nespočet a mrtvých ještě více. Čas temnoty a strachu.
Lidé se běsům bránili ve svých pevnostech požehnaných Kontilliánskou církví. Ta vznikla ještě v jejich starém světě a po příchodu temnoty se na ni obraceli čím dál tím více. Fae se zase bránili pomocí alchymie a přírody samotné. Ani jedno z řešení však nebylo takové, jež by tuhle situaci vyřešilo. Fae a jejich alchymie byla využita pouze k ochraně a lidé a jejich církev - faleš obalená nadějí. Běsové se kazatelům vysmívali. Jejich bůh nefungoval, neboť ani v tomto světě neexistoval. Pokračovat tohle dál, Astorie padne. V té době se tehdejšímu Kardinálu Kontilliánské církve začali zdát prapodivné sny, ve kterých hovořil s postavou zahalenou v temnotě. Ta se bavila nad tím, jak se lidé snaží a co všechno provádí proto, aby přežili i když si sami zničili svůj svět a v tomhle světě s tím začínají také. Velmistr si myslel, že i jeho duši posedl Běs a mnoho dní i nocí strávil neustálým omíláním modliteb a půstu, což skončilo tím, že vyčerpáním ztratil vědomí. Ani to však nezabránilo temné postavě v jeho mysli nadále mluvit a bavit se jeho počínáním.
Nijak ho nepřesvědčovala k něčemu zlému, do ničeho ho nenutila, jen se pouze bavila. Těsně předtím, než Kardinál zemřel mu temná postava dala nabídku. Nabídku, kterou nedostal ani od svého boha. Avšak, co když právě tohle byl jeho bůh? Ten, kterého všichni hledali a uctívali? Vyčerpání a stání na prahu smrti mu nedovolovalo jasného myšlení a s myšlenkou toho, že mluví s bohem onu nabídku přijal. Ve chvíli kdy Kardinál otevřel oči, jeho těhotná žena zemřela za chechotu hlasu opouštějícího jeho mysl. Malekai, jak se temná postava představila nebyl dobrým bohem, ale temným vládcem a pánem Běsů.
⌘ r. 482 Prvního věku
⌘ Svazek VI.
Pilgrim. Právě takové jméno dostal Kardinál, jehož síla nyní překonávala vše, na co lidé byli zvyklí. Vyprávěl jim o bohu, který navštívil jeho tělo a dal mu sílu tuhle situaci ukončit. Rozdával naději všude, kam jeho nohy vkročili, zatímco sám byl poznamenán temnotou o které věděli pouze další dva kardinálové a velmistr vedoucí církev. Pilgrim jako jediný za ta léta vůbec nezestárnul, stejně jako tělo jeho mrtvé ženy, kterou svou magií uzamknul v čase svého největšího žalu.
Znamení na jeho pravé ruce bylo symbolem lepších časů a míru, pro všechny krom něj. Věděl, proč mu Temný pán dal takovouhle moc. Nechtěl, aby zemijci zemřeli.
Chtěl aby žili a připravili mu další nádherné představení, které si prohlédne ve chvíli, kdy obrany Astorie padnou na minimum a on bude moct vstoupit na tento svět ve své plné podobě. Tohle poslední rozuzlení neřekl nikomu a nechal si jej v sobě a v písmě ve svém deníku. Prvně chtěl vyřešit jeden problém a až pak se soustředit na to jak celou tuhle situaci napravit.
Malekai by vstoupit na povrch země nemohl, ani kdyby byly všechny obrany stažené, ale díky znamení, které tu zanechal se vše otočilo k horšímu.
⌘ r. 65 Druhého věku
Pochod svaté armády v čele s Pilgrimem putoval Ulyssií, ve které se lidé nejvíce zdržovali. Zatímco běsové byly někde vyhlazeni, jinde se zase objevili. Začarovaný kruh, který se jen špatně lámal. Právě proto Kardinál obdařený mocí, pomocí alchymie a magie, vytvořil první stupínek k ukončení této zdlouhavé války. Povolal další boje schopné bytosti.
Stvořil Prvotní Nocturnu.
Magií z podsvětí vytáhl duší své ženy, kterou vložil do alchymií zakonzervovaného těla. Uspěl.
Jeho žena byla naživu a co víc - měla dostatek síly k tomu, aby mohla bojovat proti těm pokřiveným stínovým bytostem. S čím však ani Pilgrim nepočítal bylo to, že z podsvětí nevytáhl jen duši své ženy, ale také duši svých dětí, které se zanedlouho vynořili z lůna matčina. Děti rostly vysokou rychlostí a jejich růst se zastavil v dovršení jejich nejlepší let.
Dvojčata nebyla obyčejná, stejně jako matka i ony se staly novými bytostmi, ale co bylo více překvapující bylo to, že jedno z nich mělo vize budoucnosti.
Díky těmto vizím Pilgrimova válka nabírala brzkého uzavření. Jedna z těchto vizí byla jasnější než-li jiné a to ta, že Pilgrima hledá poslední Faehan, kterého našli u Jeremiášova vrtu. I o vědomí tohoto Vyššího Fae se pokoušel sám Vládce temných bytostí Daeris, díky čemuž věděl o všem, co se stalo Pilgrimovi. Oba tedy uzavřeli smlouvu, týkající se nejen odvracení běsů, ale i úplného odtržení od Malekaiova pouta, které bylo na tenhle svět vloženo.
⌘ r. 215 Druhého věku
⌘ Svazek VII.
⌘ Svazek V.
V dávných dobách datujících se dál, než lidská paměť sahá byl tento svět velice magickým místem. Jen jediná rasa obývala tuto zemi s níž žila v jakési symbióze. Svět vzkvétal i chřadl pod náladami Matky Země zvané Astorie, neboť ostatní bohové, kteří tento svět stvořili na vše dohlíželi jen zpovzdálí.
Traduje se, že tohle bylo jedno z jejich posledních děl a k jeho tvorbě využili veškerou svou magii. Ohledně tohoto činu se míhají legendy mnohé, které zapsány jsou v knihách, či se pouze vyprávěním předávají dál. Jedno je však jisté - čas Bohů se rozplynul v řekách nekonečnosti, aby se utvořilo místo pro cestu novou.
Cestu těch, kteří po této zemi kráčejí.
⌘ Svazek I.
⌘ Svazek II.
O mnohá staletí později začala Astoria slábnout a chřadnout. Svět pomalu přicházel o magii, která ho dělala jedinečným. Vznášející se ostrovy podlehly gravitační síle, fauna i flora svázaná s tímto elementem umírala i samotné počasí se vymykalo kontrole. Sama Astorie jakoby šílela a odrážela něco, co napadalo její podstatu.
Tímto virem byli lidé, kteří zničili svůj vlastní svět a pomocí portálů hledali další, který by mohli pojmout za svůj domov. Magické obrany Matky Země tomuto vzdoru odolávali dlouhý čas, ale nakonec Astoria vnější síle podlehla. Lidé byly z nového světa nadšení. Měli nové místo k životu i nový začátek. Všechno vypadalo idylicky a jako autor bych se nebál použít slovo: “Utopicky”. Lidé i Faejci k sobě našli cestu a společně začali žít v tomhle pro obě rasy nově budujícím světě.
Harmonie však netrvala dlouho. Lidé ve zdejším světě nedokázali používat magii, na kterou byly zvyklí. Nešla jim ač zkoušeli vše, co jim přicházelo na mysl. Byly obyčejní, stejně jako zrnko písku v poušti. A co víc, díky oslabené magii se do světa dostali i jiné bytosti, které utkané byly z vláken temnoty.
⌘ r. 85 Prvního věku
⌘ Svazek III.
Krev, žal, tyranie. Tak by se dalo nazvat další období v letopočtech Astorie. Mnoho z lidí neuneslo to, že přišli o svou moc, nehledě na to, že jim svět, do kterého přišli de facto nepatří. Právě do tohoto aktu dění vstoupili temné bytosti, které začali nahlodávat lidská vědomí i nevědomí. Sváděli je k temnotě, do které utápěli jejich duše, které nakonec pozřeli. Lidská rasa se rozrůstala, roztahovala a započala zabírat větší a větší území. Spolu s tím začali zabíjet a zkoumat Fae i jiné bytosti, aby zpátky dostali to, po čem toužili nejvíce: Magii.
Fae však nejsou jen čistá, nevinná, mírumilovná stvoření plná lásky vzniklé z inhalací halucinogenních látek. Jsou to stvoření Astorie a stejně, jako ona i oni dokáží pojmout podobu živelných katastrof.
Právě takto vznikla válka, která ani zdaleka neměla taková měřítka jako ta, jež přišla později.
⌘ r. 305 Prvního věku
⌘ Svazek IV.
Válka a násilí páchané ve světě dřívější harmonie nadále oslabovala vlákna magie, která se pomalu trhala. V tomhle čase vniknul další zlom, který Fae připravil o jejich moc, neboť temné bytost započali nahlodávat i jejich mysl. Vír událostí tedy nabral jiný směr, při kterém byly Fae skoro vyhubeni. Možná by onu válku vyhráli, ale začali se věnovat fenoménu jménem Daeris, který v jazyce lidí dostane později jméno: Běs.
Fae už neovládali tolik magie, ani své aspekty a s tím, co jim zůstalo nemohli přijít na způsob, kterým by Běsy sami ze sebe vytáhli. Zbylo jen jediné řešení - vzdát se bojů a nenávisti, aby svou mysl uchovali čistou. Nic však není natolik jednoduché.
Úbytek magických obran Astorie byl už nenávratně změněn, což dovolilo běsům vkročit na Astorii v jejich plné podobě. Válka vystřídala válku a Astoria se ponořila do hlubin krve a temnoty.
⌘ r. 430 Prvního věku
Klíč k Abbysu. Myšlenka, která utkvěla v hlavě Pilgrima i Kováře na dlouhý čas. Lidé se přeci jen dostali na Astorii díky portálu, běsové využívají stejnou cestu - co tedy tu bránu uzavřít? Oba dlouhý čas dumali nad tím, jak něco takového vytvořit, což se jim nakonec povedlo. Z krve Noctury kovář ukoval klíč, který obalil kousky obranné magie z Astorie. Pilgrim následně vsunul klíč do vzdušného zámku, načež jej obohatil většinou své magie. Soustředil se na uzavření portálů, všech, které nejsou zdejší. A nic - klíč jak se zprvu zdálo zmizel a nikdo nevěděl co se stalo. Chvíli si mysleli, že neuspěli, tedy až do chvíle, než Běsy, kteří byli poblíž nezačali vřískat a umírat. Bez přísunu magie z Temnoříše se nedokázali adaptovat. Potíž byla v tom, že se jejich těla rozpouštěla v jakousi miasmu, která pomalu zabíjela vše, co přišlo ji do cesty. Ulyssie umírala a halila se do tmavých mraků, které zvěstovaly smrt. Zatímco Pilgrim zmizel, Faehan díky využití časového kouzla zůstal na místě, kde se rozhodl zadržovat miasmu do poslední chvíle. Takto všichni dostali jediný den k útěku, o čemž věděl jen málokdo. Většina živých tedy padla spolu s Ulyssií. Přeživší z osudného místa pak vedli spekulace o tom, co se vlastně stalo. Mnozí si mysleli, že Kovář jen utekl a Prvotní Nocturny zemřely při záchraně lidí, stejně tak jako Pilgrim. Kde však pravda dlí je ukryto pouze v myslích hlavních aktérů.
⌘ r. 20 Třetího věku
⌘ Svazek IX.
Faehan byl aspektem magie. Dokonale tedy věděl jak vypadá Pilgrimova magie a věděl také to, že se stejná, i když slabší, nachází v tělech pár nově narozených lidí, kteří ji neumí ovládat. Spolu s Pilgrimem tedy zkoumali Malekaiovu kletbu, kterou se jim pomocí krve podařilo duplikovat. Jistě, oba věděli, že tak vytvářejí něco, co ještě více Vládce Běsů spoutá s tímhle místem, ale na druhou stranu - budou mít více lidí k tomu, aby mohli bojovat.
Čím více lidí schopných pravého boje, tím více času budou oba mít k tomu, aby se dozvěděli, jak zničit Malakaiovo znamení. Lidé tak získali to, po čem prahli - magii, kterou se mohli bránit. Fae byly díky nové smlouvě chránění, i když díky ní byl Faehan kdysi uctívaný jako nejstarší a nejmoudřejší, nyní byl ďáblem a vyvrhelem. Svět se však pomalu ocital v kladnějších normách, o což oběma mužům šlo.
⌘ r. 392 Druhého věku
⌘ Svazek VIII.
Příběh odehraný před staletími se stal pomalu pohádkou, kterou matky strašili zlobivé děti, jež nechtěli dělat to, co se po nich chtělo. Lidé se rozprchli do všech koutů Astorie. Zakládali všude jinde města a osady. Panovali svému království. Co bylo, to bylo. Příběh byl uzavřen a teď byl čas na nové. Kontilliánská Církev se dostala do stavu úpadku, neboť v jejich kázání nikdo nevěřil. Přesto však díky zlatu a bohatství měli své fary a sirotčince po celém světě, ale bez věrných oveček v jejich řadách moc ztratili. Z Nocturem se stala šlechtická smetánka ovládající své království a utlačující lidi, které používají na hony, jako formu zábavy. Jejich hierarchie je spletitá a pevnější než ta lidská. Nejstarší upíři mají nejvyšší moc a proto je ti mladší utkvělé poslouchají, jen proto aby i oni mohli nadále existovat v tomhle světě. Fae pak upadli v zapomnění skrývajíc se v lidských podobách. V jejich pravé formě je lze nejčastěji nalézt prý jen na Yáchelových ostrovech, na které stále platí úmluva mezi Pilgrimem a Kovářem, kterou všichni dodržují díky Církvi a Králům, kteří tyto ostrovy prohlásili za prokleté. Bohům žel, ne vše zůstalo idylické jako kdysi, neboť se objevují ojedinělé případy, kdy Běsové opět vkročili na Astorii. Skoro všichni to prozatím berou jako fámu a pokus Církve opět přijít k moci, ale pravda vězí v tmavém chřtánu znovu se opakujícího času. Jen Církev a Fae těmto hlášením pečlivě naslouchají, neboť spolu s Běsy se začalo šuškat i o bytosti, která kdysi zradila svůj druh...
⌘ r. 2 Čtvrtého věku
⌘ Svazek X.
⌘ r. 205 Čtvrtého věku
– Na Astorii, se nachází již jen poslední ze čtyř Obsidiánových věží, ve které sídlí vševidoucí Oraculum. V této věži mají všichni možnost najít informace, které hledají, ale slouží také jako soudní dvůr pro obě knížectví: Yoachin a Lyngstad. Zlato a alchymistické techniky nalezli útočiště v Armorii, která se po pádu Ulyssie stala nejvyspělejší zemí. Armorie se však uzavřela před celým světem a je velmi obtížné se do tohoto království vůbec dostat. Všechny okolní země se bojí, aby je nenapadla Armorijská armáda. Právě tato země společně s Maztalfatem, dodržují i další úmluvu mezi Pilgrimem a Faejským Kovářem a zadržovala ostatní od vpádu na Yáchelovy ostrovy. Úmluvu však dodržují spíše kvůli tomu, že několik v alchymii zdatných fae se k Armorii přidalo. Fae lze tedy hlavně najít na Yáchelových ostrovech, ale také se zdržují i na Pyrijských ostrovech a území Maztalfatu.
Díky schopnosti Chiméry, splývají faejci s obyčejnými zemijci po mnoho staletí a tak jsou pro většinu obyvatel již jen legendou či dokonce vymírajícím národem nebo doslova mrtvou rasou. O jejich existenci samozřejmě ví rasy, které je dokáží rozpoznat díky vrozeným schopnostem. V této době se také hojně využívá cestování po moři, což zapříčinilo větší nárůst Pirátství. Většina nocturen se usídlila v Artrozsce. Krvepijská královská rodina, není však plně uznaná jako právoplatný správce tohoto území, ačkoliv královský rod vlastní svoji nocturnskou armádu, nazývanou Stínotvůrci a má nad zemí absolutní kontrolu. Kontilliánská Církev, kdysi stavějící chrámy, fary a sirotčince nyní spíše žebrá. V jejich náboženství věří už jen málokdo. Většina jejich budov chátrá, nebo se z nich staly ruiny. Výskyt běsů pomalu tichl a není tak častý jako kdysi, spíše ojedinělý. Ovšem stále církev spoléhá na Řád kazatelů. jehož členové stále vyšetřují stížnosti obyvatel Astorie a jejich povinností je vše důkladně prověřit, popřípadě eliminovat zárodky běsů. Taktéž Kontilliáni zajišťují pro několik zemí i poštovní služby, k tomu to účelu slouží církevní kurýři.
Na této stránce se nachází Easter Egg. Pokud jej objevíte informujte Admina.
Šťastný lov.