Kniha I. (Kapitoly 3–6.)

​

📋Kniha I.  Kapitola 3. Dítě Úsvitu

V dobách, kdy moře lemující pobřeží Armorie voněla solí a železem, a parní kotle v Nonblance duněly do rytmu městského života, začal se psát další úsek příběhu. Loď LaCornia, slavná jako sama historie přístavu, se opět blížila k břehům, přičemž její příjezd sledovaly davy cestovatelů, kupců a podivínů. Ti, co nemohli zaplatit za její palubu, volili jinou cestu, klikatou, nebezpečnou stezku vedoucí k vesnici Lucedonia. Malá, avšak hrdá ves, proslavená mokem zvaným Pijanica, se právě stala svědkem zvláštní události. Astarte, služebnice kultu a nositelka rozkazů vyšších než rozum, učinila zde svůj první pokus. Měla nařízeno vpravit uměle vytvořený běs do těla obyčejného zemijce. Výsledek? Neúspěch. Tělo pokus nepřežilo, duše se nepropletla s běsem a přesto se cosi pohnulo ve vzduchu. Magie nabrala pachuť zkaženého dechu a běs, třebaže nezformovaný, byl přítomen.

​

📋Kniha I.  Kapitola 4. Běsnění v Milfortu

Daleko odtud, v městečku Milfort v Lyngstadu, se šířil strach jiného druhu. Mizely děti. Dvacet pět jich už bylo pryč — beze stopy, bez svědků. Poslední ztracené dítě, malý Yeremaija, bylo tou poslední kapkou. Kontilliánská církev ve své pověstné horlivosti vyslala kazatele z Krásnohradu. Ti měli zjistit, zda se jedná o divoké vlky, Noctureny z temných hvozdů, nebo něco daleko horšího. Noelle, jedna z mladších Nocturen kultu, dostala za úkol přivést zpět ztraceného prvorozeného, Crowleyho. Podle zpráv se měl nacházet v Krimitře. Cesta ji však zavedla jinam. Na své pouti narazila na dva astrály z řádu kazatelů a z pouhé chvilkové rozmařilosti nabídla svou pomoc výměnou za dohodu. Netušili, že jejich osudy se právě teď nevratně propletly.​

 

📋Kniha I.  Kapitola 5. Šílený Crowley​

​Crowley mezitím nebyl v Krimitře, nýbrž v Rychole. Město ponořené v mlze, potemnělé a nehostinné, se stalo dalším dějištěm vražd. Stejné znaky jako před dvaceti lety, symboly Kontilliánské církve vyryté poblíž mrtvol. Tehdy případ skončil nevyřešen. Teď však církev reagovala rychleji. Skupina čtyř byla vyslána neprodleně, dva astrálové a dvojice Nocturen, aby události prošetřili a zastavili šířící se zlo. Daeris se vrátil.

 

📋 Kniha I.  Kapitola 6. Bestie

Ve stejný čas se cosi probouzelo v Yoachinu, na obchodní stezce Liamy-Vally mezi Lucze a Albrechttem. Pocestní začali mizet, vozky umírali a stezka zarůstala tichou panikou. Vrah? Bestie. A co hůř, bestie běsí. Mladá astrálka a její doprovod, kvepijec sloužící církvi, byli první, kdo se stvůře postavil. Jejich úkol však nabral jiný směr, když zjistili, že bestii stopuje jiný astrál, dříve vyslaný. Tato stvůra nebyla běžným tvorem. Nešlo o vlka, ani o zvráceného člověka. Šlo o výsledek úspěšného pokusu, běs přenesený na zvíře. Cosi, co do té doby nebylo možné. A za tímto pokusem stál Cain, třetí z trojice kultistů, jehož experiment, na rozdíl od Astarte, přinesl výsledky. Církev však stále netušila, kdo za masakry stojí.

 

Zatímco Noelle pátrala po Crowleym a Astarte hledala nový způsob, jak dokončit svůj úkol, Cain potvrdil děsivou pravdu, běs se může zrodit nejen v srdci člověka, ale i v srdci zvířete. Temná smlouva, kdysi zpečetěná krví a zapomenutá po pádu Ulyssie, opět dýchá. A svět Astorie se, byť nevědomky, pomalu sklání k novému úsvitu. Úsvitu běsů.