⌘ Vliv věčnosti, čím starší nocturna, tím větší je jeho síla a odolnost vůči magii mladších nocturen, dá se říci že jsou to ostřílení krvepijci. Mají menší potřebu konzumovat krev. Stejně jako starší člověk, přestává na sklonku svého života jíst a zajímat se o to co bude dělat druhý den, i nocturny se stávají apatické ke každodenním činnostem. Čas vždy nakonec nese tíhu tak dlouhé existence a projeví se to u každého jedince jinak a v různých časech. V jejich chování prosvítá melancholie jejich nálady. Je to někdy paralyzující nebo disociativní nostalgie spojená s uvědoměním si všeho, co svět ztratil, a dekadencí všeho, co kdy nocturna znala. Nejčastějším důsledkem, dlouhého života nosturen je postižená paměť, vzpomínky jsou smíšené nebo vymazané, jména a tváře z minulosti jsou zmatečné. Někdy je to jen bezprostřední vzpomínka, někdy ta nejstarší. Nikdo vlastně neví, co spouští tuto degeneraci, která může postihnout nocturny staré sotva sto padesát let, ale ušetří ostatní dvě stě let staré krvepijce. Ztráta lidskosti tím, že se mnoho nocturen vzdaluje smrtelnému světu a jejich každodennímu životu, rychle zapomene na tuto část duše, která z nich udělala temné bytosti. Někteří to popírají, někteří na to zapomínají, zatímco jiní to nenávidí. Pak se stanou méně tolerantními, ne-li krutými, ztratí veškerý respekt k lidstvu. Nocturny nepotřebují dýchat, či mrkat avšak několik set let po proměně tyto drobné zemijské úkony stále vykonávají. Následně pak přijde zlom a zcela se odprostí od těchto již banálních zvyků.

​

Nocturny se dožívají až pět seti padesáti let. Díky zlepšeným smyslům se dokáží noční krajinou orientovat lépe, než člověk a navíc, nemusí vyloženě spát jako obyčejní lidé. Díky tomu získali název "Děti Noci", slunce jim tedy nikterak nevadí. Jak už bylo řečeno, tuto lidskou činnost jako je spánek provozovat nemusí, ale dokáží se uložit do jakéhosi vegetativního spánku, ve kterém dokáží rychleji regenerovat. V některých období roka je tento spánek pro méně zdatné Nocturny nutnost. Před spánkem je nutné se pořádně nasytit a po taktéž, jelikož nocturna po probuzení stejně cítí nutnou potřebu krve.

​

⌘ Zabít Nocturnu je těžké, díky její velmi silné regeneraci. V podstatě velmi mnoho zranění dokáže vyléčit již na místě. Vážnější zranění, jako porušení orgánů zaberou na uzdravení delší chvíli, dokonce i amputaci končetiny, ale to regenerace probíhá několik měsíců. Pravá smrt přichází v momentě, kdy Krvepíjci setnete hlavu, nebo jinak poškodíte mozek a s ním i nervovou soustavu. Poté se  tělo Krvepijce pomalu rozkládá na popel v šedých barvách, který za měsíčního světla, či slunečních paprsků mění své tóny do stříbrna. Nocturna se tak ještě pár chvil rozpadá, než její pozůstatky nezmizí z povrchu Astorie, tento proces je nejrychlejší. Záleží jakým způsobem Noctrunu zabijete i pokud jí zasadíte ránu do srdce stříbrnou dýkou vyrobenou z Criosu, rozklad se značně zpomalí a tělo krvepijce pomalu uhelnatí ještě několik dní. Stříbrná krev, která dokáže zranit Běs. I zranit Nocturnu a zpomalit její přirozenou regeneraci jen za předpokladu, že Nocturna ovládá Crios. Jinou než svou stříbrnou krev ovládat nedokáže. Nocturnu nedokáže posednout běs, některý druh jako je třeba Stín na přítomnost klidné nocturny nereaguje vůbec, jen pokud krvepijec na Stín zaútočí.

⌘ Stravování. Nocturny dokáží pozřít i obyčejné jídlo. Velmi si libují hlavně v alkoholických nápojích, které dokáží alespoň trochu tlumit jejich hlad. Jejich pravou potravou je však krev. Pokud si během několika dnů, či týdnů nedopřejí tento nektar, slábnou a mohou zemřít na vyhladovění. Mohou pít i krev jiných Nocturen, ale to je bráno ve společnosti jako tabu. Na veřejnosti je to považováno jako kontroverzní chování – V soukromí, při hrátkách je to však běžné a považováno za velmi erotické. Nocturnská krev však nemá takové živiny jako ta zemijská, kvepijce to však udrží při životě několik dalších dní, než se nasytí zemijcké krve. Nocturna si sama dokáže zvolit jakým způsobem se z někoho napije. Kousnutí může být šíleně bolestivé, ale může být protkáno i afrodiziakálními účinky, které přinášejí rozkoš. Také tento jedinec dostane od nocturny jakési označení, které dokáže vycítit jiná nocturna, záleží jak dlouhé krmení je a zda si Nocturna přeje tohoto zemijce označit, aby jej lépe vycítila. Ovšem značka časem slábne až se pach zcela vytratí. Pro zemijce, astrála není označení nijak rozpoznatelné, dokonce i faejci dokáží zcela rozpoznat zda se z jedince krmila Nocturna, před chvílí či byl jen v její těsné blízkosti. 

⌘ Otisk a Nocturnská značka, toto jsou dva pojmy, které jsou u zemijců často zaměnitelné. Otisk｜Orzana, vzniká raritně při proměně zemijce nocturnou, jenž prožívá vnitřní boj. Mnohdy se tak otisknou proměněnému vzpomínky z minulosti jeho stvořitele. Mladá nocturie je poté dosti zmatená, jelikož cizí vzpomínky cítí za své. Nocturnská značka, či krvavý polibek｜Draga Astar  je chápána jako “přisvojení”. Dospělá nocturna, jenž se krmí a cítí jisté sympatie k nádobě krve, může vědomě i nevědomě na zemijci vytvořit jakousi značku. Jako upozornění ostatním nocturnám, které značku dokáží vycítit, že se jedná o jejich kořist. Toto majetnické chování je v podnicích, kde se nabízejí Otroci krve nepřijatelné, jelikož takovýto otrok není jejich majetkem, ovšem zbožím někoho jiného. Toto je v kultuře nocturen extrémně choulostivé téma. Tam, kde jsou dominance a mocenské války každodenní záležitostí, sdílení stejné nádoby krve, v podobě otroka, vyvolává otázky nadřazenosti a konfliktu. Stejně jako označení nebo pokus označit zemijce, který je již svázán skrze značku s jinou nocturnou, je závažnou urážkou.

⌘ Krvepijské šílenství, pokud si chtějí Nocturny udržet život i osobnost, musí se živit pouze lidskou krví. Pozřou-li krev zvířat, přežijí, ale pomalu přicházejí o svou příčetnost. Po prvním doušku zvířecí krve, se může zdát, že se nic nestalo, ale opak je pravdou. Již v té chvíli Krvesaj začíná pociťovat vyšší nárůst síly a hlavně silnější hlad, neboť začíná lépe vnímat cirkulaci krve ve všem živém kolem sebe. Nocturna živící se krví zvířat se mění na stvoření podobné šelmě či bestii. Ztrácí svou osobnost, možnost komunikovat i využívat své magické dovednosti. Stává se v podstatě tím, co jedl - zvířetem. Takovéto nocturny lze označit za šílené, i Kontilliánská Církev je má za úkol eliminovat, avšak díky Salazarovým řetězům je dokáží spoutat a následně využít ve velkých klecích jako detektory běsů, jelikož šílená nocturna začne v blízkosti běsu vyvádět, značně šílet a nezastavitelně křičet - tyto kusy jsou označováné církevním žargonem jako Slavíci.

​

⌘ Rozmnožování. I když si mohou užívat v postelových hrátkách, nemohou počít dítě. Nocturna získá své dítě ve chvíli, kdy přemění zemijce na jednoho ze svého druhu. Dá se tedy říci, že při proměně se tává krvepijec infertilní.Proměna. Díky tomu, že tělo první Nocturny bylo stvořeno alchymií, tak i těla ostatních jsou jakousi alchymistickou magií obdařena. Veškerá krev, kterou tedy Krvepijec vypije se mění na stříbro, což je velmi důležitým faktem u přeměny Zemijce v dítě noci. Nocturna z oběti vysaje skoro všechnu její krev. Ponechá ji jen minimum, aby ji přivedl na práh mezi životem a smrtí. Následně, do takto připraveného těla vpraví svou vlastní krev v poměru, aby stříbrná krev Zemijce později zabila. Nejlepší způsob je ovšem ten, kdy v polobdělém stavu Zemijec přijme krev svými ústy sám, hltá jí například ze zápěstí Nocturny, každým douškem jej toto stříbro pomalu zabíjí a Zemijec se stává bezvládným. Jeho tělo opouští život, ale jeho duše a mysl bdí v Urnhně, kde se teprve konečně rozhodne zda projde touto zkouškou. Potom, co se krev v novém těle správně aklimatizuje vznikne nová Nocturna tedy Nocturie, světlo světa tento nováček spatří jinýma narůžovělýma očima. Ovšem tento proces může trvat i několik hodin, či dní. Zda je přeměna úspěšná je pozorovatelné okem, kůže Zemijce šedne a tělo se mění i rány se například postupně hojí. Obřad je i velmi vysilující pro stvořitele Nocturie, proto se po něm nachází ve velmi oslabeném stavu.  Krevní pouto mezi stvořitelem a Nocturií, dítě Nocturny, nedokáže ublížit svému stvořiteli, ani jej zabít. Tohle pouto však pomalu slábne. Po několika letech, tedy může dítě klidně svému stvořiteli vrazit pár facek a po dalších několika letech jej může i zabít, ovšem vnitřně cítí nepopsatelná muka, utrpení a bolest nad svým činem. Do svých prvních deseti let od proměny Nocturie těžko zvládá své emoce, které jsou divočejší a ostřejší stejně jako jejich smysly. Díky tomu jsou chvílemi emocionálně nestabilní. Aby toho nebylo málo, tak se k tomuto faktoru přičítá i silnější hlad. Mladé Nocturny často své oběti zabíjí, neboť krve nikdy nemají dost. Neustálý hlad se dá nováčky jen těžko zkrotit. Nocturny mají taktéž zakázáno proměňovat novorozeňata a děti v mladém věku. V minulosti se na tyto děti konal samostatný hon, jelikož jejich mysl není zcela připravena na vliv věčnosti a takovéto nocturny nikdy nevyrostou, spíše se stávají agresivnějšími a jsou těžko zvladatelné i vlastním stvořitelem.