Pilgrim theme
(Faejsky)
Pilgrim theme
(Anglicky)
Yáchelovy ostrovy byly vždy velmi zvláštním místem. Místo plné svobody, volnosti. Místem, které skrývalo mnohá tajemství. Od pradávna se říkalo, že zde žijí Fae, stvoření z pohádek a bájí. Místo, které trochu žilo vlastním životem stvořilo i mnoho různých skupin, kterým se souhrnně říkalo piráti. Z počátku to byli spíše nájezdníci, zlodějíčci a celkem neškodní lapkové. Postupem času začali však tvořit samostatné společenství, se svými nepsanými pravidly a zvyky. Protože ve větším počtu, ve smečce byli silnější. Skupiny se ucelili do jedné hlavní, která však už neměla jen tak snadný úděl. Piráti, jak je známe dnes se z dob svého vzniku a mládí poučili a dnes jsou komunitou, která spíše pomáhá svým druhům.
Jejich centem je město a pevnost Ravensdorff, kde je jejich hlavní sídlo. Jejich náplň práce je starat se o zdejší obyvatelstvo. Shánět dostatek jídla, pomáhat při stavbě domů, chránit zdejší Fae, ale také získávat zlato a jiné bohatství, které občas „náhodou“ vypadne z cizích lodí. Občas tomu trochu i napomohou. Získávání prostředků pro život zde je velmi důležité, a proto se piráti nebojí spolupracovat ani s Maztalfatem a jejich královnou Mellisandriah II., o které se tvrdí, že nad piráty drží ochranou ruku. Proč je dodnes záhadou. Za dob své existence měli piráti několik velkých kapitánů, o kterých se dodnes zpívají písně, či se vypráví historky. Před více jak sto lety se stal hlavou této skupiny někdo, od koho by to nikdy nikdo nečekal. O svém nynějším vůdci, kterému se říká Orion mluví piráti skoro až s láskou. Je velmi oblíbený, byť nebudí strach silou, nebo nějakými tvrdými příkazy. Pokud ho muži popisují u lahve medoviny v krčmě, doslova byste se divili, proč vlastně někoho takového následují. Ale Orion je v tomhle ohledu odlišný, od předchozích vůdců pirátů, kteří veleli silou, ale své velení nedokázali dlouho udržet. Svůj respekt si Orion nevynucuje silou, ale dobrými skutky, pomoci obyvatelům ostrovů. I když je horlivý a horkokrevný, rád se do věcí vrhá po hlavě, je také hlavně osobou, která udržuje zdejší Fae v bezpečí a dohlíží na ně. Osobou, která by bojovala za každého z nich na smrt. Osoba, která se snaží, aby život zde byl pro jeho druh mnohem jednoduší a bohatší. Nejspíš by se dalo říct, že je Orion velmi charismatickou a silnou osobností, co přirozeně k sobě lidi přitahuje. Ať už sebou samým, nebo svými kroky a nápady. Možná dokázal svést i nebohou královnu Maztalfatu, to se aspoň vypráví ve sprostých vtipech v krčmách v Ravensdorffu.
Lidé Oriona následují z důvodu toho, že mu věří. Mnohokrát dokázal ostrovy ochránit a zachránit jejich obyvatelstvo před útoky, hladem, morem a dalšími útrapami. Navíc je známo i to, že je Orion i docela prohnaný a nemá problém obchodovat se směnkami a různými dohodami. Mnoho lidí je mu zavázáno životem či pravidlem Irubium. Ovšem zradu rozhodně neodpouští a umí být až děsivě krutý a pomstychtivý. Když si něco usmyslí, jde si za svým cílem. Více se toho o kapitánovi Orinovi však neví.
O jeho osobnosti, o tom, kdo doopravdy je. Jediné známá fakta jsou ty, že momentálně vlastní tři lodě. Jednu stěžejní, na které se plaví sám a to je Millenium. Je velmi rychlá, krásná a moderní, ale poměrně malá. Používá jí především ke zmatení protivníků, k nalákání lodí na útesy a více než na sílu děl spoléhá právě na přesnost a obratnost. Další dvě lodě – Arcadia pod bývalým velením Leshanny, nyní pod velením Sery Everett. A Fate's Revenge pod velením Cassia Hawkeho jsou mnohem větší a těžší, mají také větší posádku a palebnou sílu. Každou z lodí řídí jeden z jeho kapitánů, kterým důvěřuje. Samotnému Orionovi, ale pomáhá na Millenium velet jeho přítel a pravá ruka Andrea Dorhiya, který vyvažuje Orionovu povahu svou klidností a rozvážností, a proto je perfektním rádcem i přítelem. Oba dva tvoří základ pro pirátskou chásku tohoto věku a mají mnoho špehů a spolupracovníků. Hierarchie mezi piráty může však vypadat zmateně a málokdo jí pochopí. Z počátku to vypadá, že žádná organizace velení neexistuje a že si každý dělá, co chce a jak chce. Ale pravdou je, že každý člověk v tomto pirátském soukolí má svůj úkol, své dané místo a úděl, kterým obohacuje toto podivné společenství pirátů.
Jejich oblékání a vyjadřování může být různorodé, tak jako jejich dovednosti, které jsou ceněny. Někteří umějí pracovat se dřevem, jiní kreslí mapy proudů, jiní obšívají plachty. Každý článek v tomto společenství je důležitý a jen spolu tvoří takto silný celek, který je prakticky neproniknutelný a mnozí věří, že i neporazitelný.
Na této stránce se nachází Easter Egg. Pokud jej objevíte informujte Admina.
Šťastný lov.
Vrána bez Vrány, jako Vláda bez Vlády.
Vrány, jako ti černí ptáci, s nebezpečným pohledem a děsivým skřekem, létají za úsvitu. Tajná organizace, nebo spíše cech zabijáků, které není radno na sebe poštvat, či být jejich cílem. Protože pokud už se tak stane, není úniku. Jak dlouho jsou na tomto světě, jak dlouho jejich cech funguje dnes už nikdo neví. Nejspíš to bude stovky let. A přesto jsou jen přízrakem, v tomto světě a nic o nich není prakticky známo. Kdo je vede? Kde mají sídlo nebo základnu? Jaká je struktura a hierarchie jejich organizace? Kdo jsou její členové? Nikdo na tyto otázky nedokáže odpovědět.
Ani dobové texty a historické záznamy to nijak nerozvádí. Jako kdyby neexistovali, byli neviditelní. Pravdou je, že jejich Vránou se může stát prakticky kdokoliv, každá z ras, pokud má předpoklady dokázat přežít výcvik a pokud dokáže odhodit vše, co zná, vše, čím byla, vše, co je. Protože Vrány nemají jména, nemají blízké, nemají žádné vlastní cíle, nemají minulost ani budoucnost.
Jen plní rozkazy, oděni v černém oděvu a kápi, která jim zasahuje do obličeje, a navíc nosí i špičaté masky právě s onou tváří děsivě vypadajícího ptáka. Nikdo nesmí znát jejich tvář. Jediné, podle čeho se dají identifikovat je kovový přívěsek s jakýmsi symbolem. Pokud Vrána zemře, je nutné získat zpět její přívěsek, aby mohla vzniknout nová Vrána a převzít ho. Je o nich v dobových textech jen pár zmínek, kde jsou nazývány i jako Lugovi Vrány, podle faejského boha Luga.
Říká se, že jejich vliv a schopnosti jsou takové, že dokáží odstranit samotné hlavy církve, či samotné vladaře jakékoliv rasy. To oni tahají za nitky osudu ze stínů, a možná právě oni ovlivňují dění na Astórii natolik, až by nám to nebylo milé. O tom můžeme jen spekulovat.
Nehratelný
Jedná se o další společenství, Medičejští neberou ohledy na rasu ve světě Astorie.
Všichni sloužící tomuto společenství jsou ve světě vážení, jednak jako zdatní léčitelé, alchymisté i vědci
jenž se zabývající se vědou života. Nejednají na rozkaz, ale svou vůlí pomáhat v prosbách dobrého výsledku.
Corpus Mediceum- Jest přísahou Medičejských skládaná všemi alchymisty, lékaři, apatykáři i vědci, která obsahovala základní etické principy jejich povolání.
V současnosti se od ní liší v rámci jednotlivých zemí, či dokonce i mezi jednotlivými lékařskými školami. Bývá například vypuštěno odvolávání se na bohy, slib o vyučování lékařství ve které Medičejští zakazují vyvolávání potratů, jelikož život je vůle božstva Astorie. To se například týká Sorranské školy, která se nachází v Maztalfatu, přímo ve městě Hataroi. Jiné se zaměřují přísně na rostlinstvo a jiné praktiky jako je to třeba Yoachinská lékařská univerzita s největším archivem o zaznamenaných postupů v léčitelství na Astorii, tento letohrádek a škola nese název Bianica-Notte. Dalším spíše univerzálním místem je Akademie Věd v Saint-Luce v Armórii, která však nejedná jen v duchu léčitelství. - Všichni kdo úspěšně absolvují a složí přísahu si vyslouží emblém Medičejců - tato malá brož (viz. obrázek) je vstupenkou na nejrůznější místa či povolením vykonávat kde jaké povolání. Dalším zajímavým uskupením na linii léčitelství, jsou takzvaní Balzamovači, přesto že se nejedná o lidi, kteří mají v popisu práce se starat o nemocné, stále jsou váženou skupinou v řadách Medičejů, jelikož jsou to právě oni, kdo se stará o těla mrtvých. Spekuluje se zda do tohoto společenství postupně nezačlenit i takzvané Vypravěče z Tallosy.
Označení všech krvepijců spadajících pod královskou rodinu. To v praxi znamená skutečně všichni krvepijci, všechny existující rody. Od jejich vůdce, až po toho nejnižšího sluhu. Dokonce i Duwall´ové, kteří jsou považováni v nocturnské společnosti za okraj, odpad a jsou pouze tolerováni, patří neoficiálně do Půlnočního dvora, kterého se však kvůli šikaně příliš neúčastní. Jinak se mu také přezdívá Společenství noci.
Je to společenství, které za svou domovinu pojalo Artrozscu, kde funguje jako její vláda. Mají pod palcem veškeré dění v zamrzlé zemi, ačkoli nejsou oficiálně uznávaní jako vláda. Hlavou Půlnočního dvora je král s královnou - Yeremiash s Manoou de Arges. Tito dva se označují jako noctura impera, vládnoucí pár. Král oplývá schopností ultimatera, která mu umožňuje ovládnout a přimět chvilkově jinou nocturnu uposlechnout jeho příkazu. Půlnoční dvůr je společnost, ve které hraje hierarchie velkou roli. Postavení nocturny a jejího Stvořitele má velký dopad na její další život a fungování v rámci dvora a celkového fungování společenství krvepijců. Hned pod vládnoucím párem, jsou krvepijci se statusem noctura liberti, libertinští, děti stvořené královským párem, které zdědily titul i rodové jméno. Pod nimi pak v hierarchii leží nocturny nobiles, což jsou všechny nocturny spadající do smetánky, šlechty Půlnočního dvora. Pod nimi už leží jen nocturny uras, kteří často fungují jako jejich služebníci, dograu a doggenové, a noctura incultas. Ti jsou považováni za spodinu, spousta z nich propadne krvepijskému šílenství a je nutno se jich zbavit. Společnost Půlnočního dvora se nesestává ovšem pouze z nocturen vládnoucího rodu de Arges. Existuje několik dalších rodů, kteří se sice odpovídají králi, ale také si udržují určitý stupeň vlastní autonomie. Každý rod má vlastní sídlo, vlastního vůdce a také své služebnictvo a jistou oblast, kterou spravuje. Každý z nich má svou vlastní roli a úkol. Stejně jako Yeremiash ovládá ultimateru, každý rod má svůj osobitý vlastní dar. Často se tyto schopnosti ovšem vztahují pouze na vůdce rodu nebo jeho přímé potomky. Dvůr a jeho pravidla se vztahují na všechny nocturny. Trestá ty, kteří se provinili, jak uzná za vhodné, často i za prohřešky vykonané mimo území Artrozscy. Také se ale stará o svou zemi. Artrozsca je země sněhu a ledu, nepřívětivé území plné tvrdé práce. Tamní zemijci mají tuhý kořínek a musí toho vydržet hodně. Přesto se nocturny o ně do jisté míry starají, jakožto o své poddané. Každý rod udržuje území jemu svěřené a má tak na starosti i zemijce. Těm se většinou nedaří zrovna špatně. Často vykonávají tvrdou práci, ale život v mrazivé zemi snadný není a za svou práci dostávají poctivě zaplaceno a spadají pod jejich ochranu. Kromě dalších rodů a obyčejných služebníků spadá pod moc Půlnočního dvora ještě jeho vlastní armáda Stínotvůrců.
– Armáda nocturen spadající pod Půlnoční dvůr. Tato organizace má své centrum v Yorginnu, pevnosti nedaleko Kharnova na úpatí hory Zimoraz. Stejně jako v celém Společenství noci, i mezi Stínotvůrci panuje silná hierarchie. Hlavními veliteli, kteří mají na starost své vojáky, jsou tři generálové. Ti se zodpovídají králi a také sami sobě podle toho, jak to jejich postavení vyžaduje. Nejvýše stojí první generál, Daveras de Arges. Jeden z dětí královského páru, který velí nejbližšímu okruhu a gartě krále. Druhý generál je Cisserius, nocturna původně nízkého původu, která byla do statusu nobiles povýšena samotným králem. Jen málokdo ví, že armáda Stínotvůrců byl právě Cisseriův nápad a na jejím vzniku má nemalé zásluhy. Momentálně má pod svým vedením prostřední okruh řadových vojáků s nejrozsáhlejším polem působnosti v Artrozsce. Post třetího a posledního generála zastává Merciless. Nechvalně proslulý mezi vojáky, mezi šlechtou znám často pod přezdívkou Bastard, jenž má pod správou menší okruh zvědů.
.png){kind=small}
Kořeny církve sahají do dob dávných a již téměř zapomenutých. Na Astorii přišla společně se zemijci z padlého světa Albionu. Nebo tedy lépe řečeno její zbytky. Na Albionu představovala víra vše. Byl to zářný monument, ke kterému vzhlíželi všichni zemijci. Byla jen hrstka nevěřících, Castelly stále existovaly mezi obyčejnými lidmi a Kontillios, jejich bůh, pozorně naslouchal každému zemijci. Astorie je ale pro Kontillia příliš daleko, téměř mimo jeho dosah. Jeho vliv, stejně jako vliv církve, začal slábnout. Z původní církve, která fungovala jako oddaný služebník svého boha, se stala organizace, která nyní skrývá mnohem ošklivější a temnější stránky. Ačkoli se velmi ráda honosí “vyšším cílem” a jistým pozlátkem, kterým se snaží ověnčit jejich poslání. Pravdou ovšem je, že často své pěšáky posílá na téměř jistou smrt.
Její hlavní funkcí byl vždy lov Běsů. Boj dobra proti zlu, jak to sama církev ráda podává. Eliminace temného nebezpečí, které číhalo na obyčejné zemijce. Ke kazatelům kdysi vzhlíželi zemijci téměř stejně jako k samotnému Kontilliovi, jelikož představovali jejich zachránce, pocit bezpečí. Jenže stejně jako víra samotná, důvěra v církev a její zástupce časem začala upadat. Dnes už jsou z ní jen zlomky zašlé slávy. Běsů je v dnešních dobách méně a méně, což znamená, že církev pomalu ztrácí svůj smysl. Stejně tak upadá víra a bez víry ubývá církvi na moci. Začínají se tenčit finanční zásoby a mecenášů je méně a méně. Snad nejspíš i proto hraje církev stále více a více hru politickou. Jedinou zemí, ve které má stále silné zastoupení a neoficiální “nadvládu”, je Yoachin. V Lyngstadu se nachází taktéž jejich druhé sídlo. Mimo ten má ale působiště v každé zemi s výjimkou Artrozscy a Yáchelových ostrovů. Její moc a autorita se ale se vzdáleností ztenčuje. V Armorii je jen hrstka věřících a pouze jediný sirotčinec a Maztalfat jejich akce spíše toleruje.
I přes nedostatek běsů má ale církev stále dost svých pěšáků. Astrálové, zemijci schopni ovládat magii, se rodí stále a církev nad nimi drží svá ochranná křídla. Z těch, kteří přežijí tvrdý výcvik a Rituál Malekaie, se pak stávají nelítostní bojovníci. Vojáci, kteří vědí, že na každé misi mohou položit svůj život. Kazatelé.
Výcvik mladých astrálů začíná v útlém věku. Mnoho z nich jej nepřežije. Jakmile astrál projde Rituálem Malekaie, svléká barvy své učednické školy a stává se kazatelem. Rituál mu vtiskne znamení na ruku a také schopnost využívat moci moir, magických mincí. Od církve dostává každý kazatel dvě základní moiry, pomocí kterých dokáže zneškodnit a vymýtit běs. Další moiry už závisí jen na dalším postupu kazatele. Moiry, podle určitých stupňů, požadují různé obětiny za propůjčení své moci. Některé žádají krev, energii, jiné zase třeba části těla. Ty nejsilnější už pak ukrajují i ze samotné životní energie kazatele. Obecně se dá říct, že čím je kazatel starší, tím více ovládá moir. Závisí to ale především na zkušenostech jedince. Silnější moiry vyžadují pevnější vůli uživatele a nezkušené mladé kazatele by mohly přivést na práh smrti nebo rovnou zabít. Síla mysli je v každém případě velmi důležitá, proto ji každý kazatel kultivuje. Jsou pro to mnohé metody, ať už se uchýlí k meditaci nebo k jiným aktivitám. Ovládání moir je dovednost stejně jako například zacházení s mečem. Záleží na vytrvalosti a tréninku každého kazatele, jak dokáže ovládnout a využít schopnosti svých moir. Dráha kazatele ale není jediná, po které se astrálové mohou vydat. Po přežití Rituálu Malekaie se mladí astrálové mohou vydat na cestu medičejskou. V základu jsou to stále kazatelé, mají schopnost ovládat moiry a základní dvě pro vymýtání běsů mají vždy v zásobě. Jejich specializace je ale spíše léčitelská. Dá se říct, že fungují jako bitevní medici. Společně s dalšími kazateli se vydávají na mise, kde zastávají post podpory. Starají se o zranění přímo na místě a léčí ty nejakutnější rány. Pokud je astrál těžce zraněn, je, poté co je stabilizován, převezen rovnou k medičejům v budovách církve. To jsou ale specializovaní léčitelé, často faejci skryti maskou chiméry, kteří se nevydávají na mise. Kazatelé-medikové jsou stále bojeschopní kazatelé. Jejich moiry bývají často zaměřeny právě na léčitelství a schopnosti uzdravovat sebe či druhé. Dalším možným odvětvím jsou kurýři. Ti se misí účastní jen málokdy, spíše zprostředkovávají komunikaci mezi církví, kazateli a okolím. Jejich název je vcelku vypovídající. Doručují zprávy, často kontrolují církevní sirotčince a hledají další astrály, jejichž potenciál by církev mohla rozvinout. Cesta kurýra ovšem není tak snadná, jak by se mohla zdát. Hlavní jejich schopností je totiž otevírání bran za pomocí magického klíče. Jedná se o podobný artefakt jako moiry. Klíče jsou vyrobeny ze stejného materiálu také Faejským kovářem. Narozdíl od moir si nežádá tak vysokých cen, pouze energie svého uživatele. I tak je ale schopnost otevření bran velmi složitá. Kurýrů v církvi není mnoho, jelikož trvá dlouho, než se naučí klíče používat. Vyžaduje to dokonalé soustředění, energii a také jistotu. Pokud kurýr nemá jedno z toho a brána se otevře špatně, po vytažení klíče ze zámku se v prostoru rozevírá trhlina a cestovatel je navždy ztracen v temnotách Etheru. Pokud ale kurýr uspěje, po otevření dveří, do kterých byl klíč zasunut, se objeví místo, na které se chtěl přemístit. Pomocí těchto klíčů cestují do míst, kde jich je potřeba a zprostředkovávají spojení například mezi kazateli na misi a samotnou církví. Je totiž mnohem snazší přenést zraněné k medičejům kurýrskými dveřmi, než je nutit podstoupit například několikadenní plavbu lodí.
.png){kind=small}
Rada Šedých je ve Faejské kultuře velmi dobře známá. Nyní však nemá takovou moc jako kdysi. Jejich hlavním účelem bylo vést Faejského krále na svaté mohyle, ke správným rozhodnutím, měla to být skupina silných Faejců, jenž dokáží ochránit podstatu života svých druhů ale i právě Krále, zajistit harmonii bytí na Astorii. Vždy byla součástí historie, kdysi místo zaujímala rada postavená z Faehanů, ale ti se již nerodí. Po smrti posledního krále Fajeců, známého jako Šíleného, při bitvě proti zemijcům se rada rozhodla, že nový král bude zvolen až přijde správný čas, jelikož s posledním tažením Šíleného krále, byla v nekonečné válce se zemijci a později i s temnotou, skoro vyhlazena valná většina populace prvotní rasy Astorie. Od té doby vliv S’illium Senne utichl, vyčkávají na vhodnou příležitost, až se Faejci ze svých ztrát z minulosti plně zotaví. V radě se již vystřídalo mnoho nositelů takzvané Se´ehen, Faejské masky, známkou cti, postavení a důkazem členství v Radě, tato maska je předávána v druhovém kruhu. To znamená, že Člen rady Animae, předá masku pouze členu svého druhu, tudíž dalšímu Fae který je také Animae. Mezi nepsané pravidla platí taktéž forma vyjednávání a debatování, jakmile si člen rady nasadí Se´ehen v přítomnosti dalších členů, mizí pomyslná hranice společenského statusu jelikož členové Rady jednají na stejné úrovni.
Další zvláštností je, že Se´ehen se dá předat pouze osobně s uzavřením irubia, maska poté převezme jiného majitele a toho stejně jako předchozího následuje. Maska proto nemůže být ukradena, vždy se vrátí ke svému majiteli, kterého následuje pokud si ji vyžádá. Také bylo zaznamenéno, že pokud ji má majitel na tváři, jeho přítomnost je pro okolí zakryta v jakési mlze, jedná se o iluzi, dotyčný je viděn, slyšen, ale jeho bytí je pro ostatní zahaleno nevšimnutím. Tento efekt trvá dokud na sebe dotyčný nijak neupozorní, poté je jeho přítomnost lehce odhalena.
｜Se´ehen [ čti Sé:ehen] Faejská maska
– Každý právoplatný člen rady vlastní tuto prastarou masku, vyrobenou ze dřeva a opředenou starou magií. Sama maska není nijak silná, nedodává majiteli nadpřirozené schopnosti, ačkoliv se může zdát že působí jako umocňovač, není tomu tak. Neví se kdo tyto masky skutečně vyrobil zda se jednalo o prvotního Faehana a uskupení těchto velikánů ve společenském žebříčku v dávných dobách, nyní slouží maska pouze jako důkaz členství v Radě Šedých.. Tyto masky se liší pouze zdobením, které je stejně jako zbytek jednodušších stylů, výhradně zakrývá tvář majitele a to i v případě pokud by se mělo jednat o Dragonita s dlouhou čelistí, i tak maska pohltí zbytek a zůstane sedět na tváři, jako kdyby se přirozeně přizpůsobila.
┃S’illium Senne
Dvůr divů byl založen s postupným rozkvětem samotného Edenfordu, ve kterém se tako organizace nachází. V jeho začátcích se jednalo o společenství zlodějů, kteří žili dle určitých pravidel ve stínech mimo hranice zákona. Měli své morální zásady, kodex zlodějů. Společenství se pomalu rozrostlo v cech, který se pohyboval na hranicích dvou světů. Na jednu stranu vystupovali jako obchodníci, otvírali podniky, investovali a pomáhali z části inovovat město.
Na druhou stranu měli prsty v černém trhu, vyráběli lehké drogy a ve svých podnicích nabízeli znaveným bytostem všeho druhu prostitutky. S příchodem nocturen se cech změnil ve Dvůr divů jak je znám dnes. Dvůr je plodná půda a město živá prosperující zahrada. Řídí část toku peněz a vlastní mnoho podniků pro znavené obyvatele a obchodníky, kteří městem prochází. Spolupracují s podsvětím v jiných městech, ale stále se drží starého kodexů původních zlodějíčků. Dvůr divů je také domovem pro nocturny, které neměli zrovna velké štěstí a nechtějí se zaplétat do pletek nocturnské šlechty. Dvoru momentálně vládne Madame V.
｜Z Edenfordu
Organizace tak tajnosnubná, jak jen její samotný název napovídá. Aby také ne. Za tímto jménem totiž na počátku stálo hned několik zámožných rodů Lyngstadu. Temné tajemství smetánky, které skrývalo jejich zvrácené choutky a potěšení. V dnešní době už je to ale především společnost vrahů a méně významných jmen z podsvětí a temných koutů země. Své jméno převzala právě od tajných “čajových dýchánků” zbohatlíků a vznikla tak novodobá Temná růže, jejíž členové si nechávají vytetovat znamení na levé zápěstí či rameno.
Šlechta ovšem nevymizela úplně a stále nenápadně tahá za nitky organizace. Temná růže má na svědomí co jen smrtelníka napadne. Peníze jí proudí téměř tak dobře, jako v bordelech a drogových kartelech. Však také není téměř nic, co by Temná růže nedokázala zařídit. Je to vše jen pro trochu bohatší klientelu. Přesněji řečeno pro ty nejbohatší rody ze země. Prochází jí od drog, otroků a děvek až po faejce, prodávané jako zvrácené hříčky přírody. Temná růže dokáže sehnat cokoliv, po čem si znuděná šlechta zamane, ovšem za patřičnou částku.
Své sídlo má organizace v Krimitře. Město temné stejně jako ona sama. O Krimiterské eskapádě ví snad každý, ale málo kdo ví, že to měla na svědomí právě Temná růže. Především díky nim se z Krimitry stalo temné doupě, město nasáklé kriminalitou. Mrtvoly tu nejsou nic zvláštního a krádeže jsou stejně časté, jako nové šlapky na každém rohu.
Temná růže ovšem neobstarává jen obchody, naopak. Je velmi schopná se rychle a nepozorovaně zbavit kohokoli nepohodlného. Toho také šlechta zhusta využívá. Znak a podpis Temné růže je znám po celém světě. Na každém místě, které poctí svou přítomností zanechají několik okvětních lístků černé růže.
┃ Krimitra
Jak už název napovídá, nejedná se zrovna o žádnou žhavou pracovní pozici. Otrokem Krve se můžete stát třemi způsoby: Narozením, dobrovolně či osvobozením od svobody. Otroci krve mohou být nalezeni snad všude po zemi, ale nejvíce se soustřeďují v Yoachinu a především Artrozsce, jelikož svou funkcí slouží nocturnám. Velmi zjednodušeně řečeno slouží jako chodící nádoba krve, která je krvepijcům k dispozici kdykoli je třeba. Každý nocturnský rod má své otroky krve a je jen málo bordelů, ve kterých byste je nenašli. Otroky bývají zpravidla zemijci. Žádný fae by se k něčemu takovému nepodrobil, navíc jejich krev nocturna nemůže pozřít.
Zemijci se jakožto otroci buď rodí jakožto potomci dalších otroků, či je dítě svobodných zemijců zaslíbeno. V pozdějším věku může být dítě do otrockých poměrů prodáno. Paradoxně to není nic příliš zvláštního, především v Artrozsce. Podmínky jsou tam kruté a nemilosrdné. Pakliže je rodina příliš chudá, v zimě umírají její členové na hlad nebo umrznutí. Často proto zoufalí rodiče volí raději pro své děti otroctví. Prodají je a ačkoli je tak zbavují vlastní svobody, otroci mají zajištěno, že o ně bude postaráno. Dostatek jídla, teplo a vlastní postel. Zacházeno s nimi není nijak špatně, nocturny by přeci nechtěly večeřet z vyhublých zoufalců, kteří už jsou jen chodící stránkou člověka, to ne. Navíc kousnutí krvepijce sebou nese nekonečné množství slasti, pokud se tak daná nocturna rozhodne.
Hlavně i kvůli tomuto důvodu mohou být otroci krve i dobrovolní, kteří se tak rozhodnou ze své vlastní svobodné vůle. Některým požitek kousnutí učaruje natolik, že mu zaprodají celý svůj život. Například církev si takovéto jedince hýčká. Nikdy by si nedovolila nazývat je otroky, ale plní ve své podstatě stejnou funkci. Skupina dobrovolníků slouží církevním naháněčům jako každodenní přísun obživy, aby byli schopni plnit svou práci bez větších rozptýlení.
Jak dobrovolní, tak nedobrovolní otroci jsou zbaveni své svobody, ale pouze ti nedobrovolní si s sebou nesou značku otroka. Je jim na ruku či krk vypálen cejch, známý jako “slza”, kterého se po zbytek života už nemohou zbavit. Otroci přechováváni v nevěstincích se namísto cejchu značí tetováním, které slouží stejnému účelu.
Role otroka ovšem není definitivní. Pokud se někdo s tímto titulem narodí, je stále šance, že se od něj může oprostit. Většinou mohou být vykoupeni za odpovídající částku, pokud se někomu zalíbí natolik, aby za ně byl ochotný zaplatit.
