Pilgrim theme
(Faejsky)
Pilgrim theme
(Anglicky)
Každý člen rady musí stezkou kráčet sám, směr mu udávají mohutné monolity, jako maják který nikdy nesvede špatným směrem, a na každý z těchto kamenů zapíše další pasáž v již prastaré historii Astorie. Svým způsobem faejské monolity vypráví o dějinách světa faejců právě z pohledu každého z členů, pokud by rada zanikla, všechny tyto znalosti a vzpomínky by vymizely společně s nimi, navždy vyryté do chladného kamene, odsouzené k věčnému nepochopení.
Tato několikahodinová pouť vede ke dveřím Božského prozření｜Raelis Prae, monumentální kamenné bráně, rovněž pokryté prastarou Staroterrejštinou. Její existence se táhne celá tisíciletí nazpět, do časů faejských králů i mocných faehanů, avšak i přestože na kamenné klenbě držící bránu na místě je věk jasně vidět pouhým okem, dveře samotné se zdají jako kdyby byly vytesány před několika dny. Jakoby les samotný respektoval její význam, a vegetace v jejím okolí jen ukrývá vchod před zraky těch kteří by jej mohli znesvětit. V okolí Raelis Prae se rovněž nachází nejstarší z monolitů, jejíchž tajemství již dnes nedokáže rozluštit žádná žijící bytost, jedná se o historii o samotném vzniku faejců a osudu matky celého jejich druhu.
Tohle místo však není úplný konec poutě S’illium Senne, pouze poslední překážkou právě před destinací ke které mají namířeno. Dveře jsou zapečetěné magií starší než by si jakákoliv obyčejná mysl dokázala představit, a k jejich otevření lze použít jen jediný způsob. Očím neviditelná pečeť reaguje na životní energii pulzující v žilách faejců, stačí pár kapek jejich krve, společně s frází která dává všem Faejcům jejich účel a smysl.
Mahre anima. Aimen feurn. Dia vi'etau.
“Krev Faejců je láskyplná smrt, pro rovnováhu života. ”
Tohle tajemství je přísně střeženo Radou Šedých, již staletí žádný jiný Faejec za bránu Raelis Prae nevkročil, a tato slova také zůstávají jako klíč který je svěřen pouze vyvoleným před předáním masky Se’ehen.
Velká Síň｜Aurean Sollei, bývalý chrámový komplex, nyní již však jen fosílie zašlé slávy a architektonického umu rasy, která obdobně jako tyto ruiny přežívá ve světě, který žije bez vědomí jejich důležitosti. Nyní již existuje méně než tucet žijících bytostí, které by v paměti chovaly obraz toho jak tento monument vypadal za dávné minulosti, v časech vrcholné slávy a prosperity faejského lidu. Na zarostlých a téměř rozpadlých sloupech a klenbách se kromě husté vegetace ještě dají vyčíst známky dávných modliteb, texty písní které již tisíciletí nevyšly z úst živé bytosti, a ojedinělé záznamy monarchů a vládců minulých.
Kromě chrámového komplexu působila později ve Faejské historii i jako sídlo faejských králů, míšenců kteří po tisíciletí vedli svůj lid k prosperitě a kulturnímu rozkvětu, jako pastýři zvolení právě Radou Šedých, snažíc se držet hladové vlky dále od svých svěřenců. Hluboko v útrobách Velké Síně se nachází skrytá místnost, konečný cíl pro poutníky nesoucí Se’ehen, síň sloužící k setkání Rady Šedých, která stejně jako celý tento archaický monument, již příliš dlouhou dobu nenacházela využití a naplnění svého původního významu.
Jakmile se návštěvník dostane na hřbet jednoho ze zvířat směřujících na Hanai, vlny oceánu jen tiše proplouvají po boku zvířat, přinášejíc s sebou šepot matky Astorie. Když rudý Payoang bezpečně dopluje na pobřeží ostrova, člena uvítá nekonečná paleta zeleně a barev květin, které zde rostou. Jelikož je ostrov dosti vyvýšený, dá se na něj dostat pouze přes ono pobřeží, které znají pouze Akaiini. Celý ostrov je pokryt hustými lesy plnými starobylých stromů, které se nezdají být naživu a přesto dýchají a odedávna střeží tajemství Rady Šedých.
První, co návštěvník spatří, je velká kamenná brána, známá jako Brána Věčnosti ｜Hanatte Lau´re. Tato monumentální stavba byla postavena dávno za účelem oddělení vnitřní části Hanai od vnějšího světa. Marně se můžeme dohadovat, zda na ostrově kdysi přebývala stará kultura Faehanů, ovšem dle rozborcených staveb, jenž pohlcuje příroda, bychom nebyli daleko od pravdy. Za branou se otevírá malebné údolí obklopené vysokými monolity na první pohled namodralé barvy, které tvoří přirozenou ochranu před nežádoucími hosty.
Již od pradávna se celé této scenérii říká cesta zapomnění v oblasti Spícího údolí｜Anas´la Morfei. To nedostalo svůj název pro nic za nic. V celém této kotlině směřující do útrob Hanai, totiž můžete na vysokých monumentech spatřit drobné modré motýly. Polymatus iscares je v jazyku fae znám jako Morphas｜Morphas neboli Snář. Přestože je malý, rád se zdržuje na vysokých místech, které jsou pro něj přirozeným útočištěm. Jeho akvamarínová barva se nádherně třpytí na slunci a odráží paprsky světla. Když kolonii snářů něco vyruší, začnou se spolu s ostatními odlepovat od monolitů a vznášet ve vzduchu kolem. Během této harmonické chvíle se zdá, že motýli tvoří jakýsi houf a poletují okolo kamenů a objektů jejich zájmu. Zvláštní je, že prach, který Snáři zanechávají na svých křídlech, má účinek, který uspává své okolí. Když se prach z jejich křídel dostane na kůži, či je vdechnut, začne se postupně šířit jakýsi uklidňující pocit celým tělem zasaženého. Ovšem není to jenom uklidňující pocit, který motýli přinášejí, Snářův prach také má schopnost okamžitě uspat a to i na několik dní. Tento jev se však týká pouze zemijců, na nocturnu by měl nejspíše pomalejší efekt, ale zda by byl i přesto účinný, není známo. Jedno je jisté, na faejce nemají takový účinek a pouze je uklidňují.
Snáři jsou totiž velkou raritou a vyskytují se pouze zde na ostrově Hanai, stejně jako jejich přirozený nepřítel, kterého můžete znát již z Maztalfatu v oblasti Hataroi, cyanského slavíka. Ačkoliv tento jeho poddruh na ostrově se vyznačuje více stříbrným peřím a pouze drobné části hlavy a špičky per na křídlech a ocasu mají nádech akvamarínu. Dlouho se na Astorii a u sličného lidu tradují slova ukolébavky, kterou prý Astorie zpívala svým narozeným dětem před spaním. Tato ukolébavka｜Eldui´in neehme Sinue Anai ｜Spočni mé dítě sladké, či překládáno jako milované, má údajně schopnost i z daleka přivolat Snáře a zanechat v místnosti prach z jejich křídel.
Existuje mnoho dalších příběhů a pověstí spojených s těmito modrými motýly, pro sličný lid jsou totiž bráni jako poslové Astorie či samotné duše jejich blízkých. Přirozený koloběh smrti a znovuzrození v jiné formě.
Na samotném konci Spícího údolí se nachází další zalesněná část, kde se nachází Les Padlých｜Valht Me´rra. Staré a mohutné pamětníky časů zlých i hojných, zde zastupují převážně Luobu, majestátní stromy zde leží jako obrovské oběti přírodních živlů a zubu času, položené na zemi a nejrůzněji propletené do sebe. Umírající dávají život jiným, mladším, jenž si skrze jejich kůru v rozpuku brázdí cestu svou. Mezi nimi se prolínají pletence pokroucených větví a kmenů, vytvářející zvláštní labyrint, kterým je zdánlivě těžké projít. Atmosféra tohoto lesa je temná a tichá, připomínající místo ztracených duší či jemu podobný les nedaleko Habibe, Anima in Feurn, les odpočinku. Stíny padlých stromů dopadají na zem ve tvaru nepravidelných obrazců, které oku patrně, tancují pod pohyblivým světlem slunce, jakoby je opečovával sám bůh Lug.
Ve větru se ozývají zvuky vrzání a šustění větví, jako by les dával najevo, že je stále živý a reagoval tak na návštěvníky členy Rady Šedých svou vlastní mluvou. Právě i ve Valthme´rrském lese se nachází několik set obřích faejských monolitů｜Kakhenec. Kam členové rady, musejí zapisovat historii, na ostrově Hanai se nachází přibližně přes 3 489 těchto kamenů. Některé z nich jsou napsané ve Staroterrejštině a některé i v písmě Elgehen, tyto z nich jsou již skoro rozpadlé a pohlcuje je vegetace ostrova. Je to právě zde, kde skutečně začíná pouť členů S’illium Senne, pouť která již staletí zůstávala neprozkoumána, avšak nikdy ne zapomenuta.
｜Orkian na Ostrově Hanai ｜Hanai
Na této stránce se nachází Easter Egg. Pokud jej objevíte informujte Admina.
Šťastný lov.