Easter EGG
%20(9).png)
Astorie je fascinující svět plný různorodých kultur a jazyků. Tento svět je domovem sedmi různých zemí, každá s vlastním jedinečným nářečím. Začněme tím, že představíme dialekty jednotlivých zemí. Univerzálním jazykem na Astorii je tedy LIERANI｜Lierani, později nazývaná zemijci jako NOVÁ ASTORIJŠTINA. Ostatní rasy mají taktéž své jazyky. Ulyssie, nejstarší země v Astorii s příchodem zemijců, kdysi měla svůj vlastní jazyk nazvaný VISCA LIERANI [Čti: Vizka Lierány]｜Visca Lierani, stará zemijština, ještě ze zničeného světa Albionu｜Albionu, který však s příchodem nových vlivů pozvolna a temnoty zanikl.
Nyní starou Viscou Lierani nikdo nemluví a nepíše, jen málokdo dokáže rozluštit staré texty. Nejblíže však k tomuto jazyku mají obyvatelé Anafé, kde se ještě používají slovně staré výrazy z Visca Lierani, místní obyvatelé mají stále tendenci mluvit s mírným přízvukem a specifickou intonací, která odkazuje na původní ulyssijskou kulturu.
Kvůli expanzi a obchodním vztahům se stal později zjednodušený lieranijský jazyk druhým univerzálním jazykem v celé Astorii především pro všechny zemijce, hned po faejské Aeterře, kterou ovládají všichni fae. Jazyk Lierani je bohatý a melodický, s vysokým počtem samohlásek a dlouhých slabik. Písmo, které se používá, je složité, založené převážně na zakřivených tvarech. Lierani je bohatý na samohlásky a má komplexní gramatickou strukturu. Znají ho téměř všichni zemíjští obyvatelé Astorie a je používán jako lingua franca pro mezikulturní komunikaci. Ze základu tohoto jazyka později vzniklo mnoho jiných dialektů.
AstOrijské jazyky
dialekty & slOvníky
„Slova jsou hluk. Gesta jsou pravda.“ — hashinské přísloví
⌘ Lyngstadský dialekt, se liší od ostatních dialektů a jazyků. Například, v lyngstadském dialektu se používá bohatá varianta přídavných jmen, která vyjadřuje jemné odstíny emocí a pocitů. Navíc je také charakteristické bohaté skloňování a změkčování ve větách. Dialekt také obsahuje mnoho slov, která pocházejí z tradičních lyngstadských vsí, zemědělských oblastí a místní kultury. To reflektuje úzký vztah lidí s přírodou a zemědělstvím v této oblasti. Mnoho slov se týká souvisejících činností, jako je péče o zvířata, pěstování plodin a tradiční řemesla. Navzdory své unikátnosti a odlišnosti však lyngstadský dialekt stále sdílí některé rysy s ostatními dialekty v Astorii a především ve velkém základu odkazuje na převzatou Viscu Lierani a lieranštinu. Například hláskování a výslovnost některých slov mohou být podobné v jiných dialektech, což umožňuje komunikaci mezi lidmi z různých regionů, ale intonace je jiná. Například rycholské nářeční je typické protahováním koncovek a jejich zaměňováním za dlouhá “ů”. Dle názorů nezaujatých posluchačů to neznalému uchu může znít, jako kdyby dotyčný při výslovnosti žvýkal horký brambor. Dalším poznávacím znakem tohoto nářečí je také notné množství nadávek, které jsou ovšem převáděny do zdrobnělinek.
⌘ Další příklad, Maztalfat, země s bohatou historií a tajemnou kulturou, má vlastní přízvuk. Je to melodický jazyk s obrovskou paletou slov a výrazů, který se vyznačuje propracovaným systémem tónů. Maztalfatština, pokud ji tak můžeme nazývat je považována za jeden z nejobtížnějších přízvuků v Astorii kvůli svému důrazu na výslovnost a velkému množství podstatných jmen, avšak jedná se o nádherný měkce přízvučný dialekt, jenž pohltí každého.
ROZSCA
%20(10).png)
Tento druh nářečí vznikl po invazi nocturen do Artroszcky. Jejich jazyk se stal sloučeninou jejich mateřského jazyka, jazyka Lierani a následně obohacen slovíčky z Nostry. Artrozscké slovo "rozsca" představuje nový začátek, a tak se tento nový jazyk stal jménem Artrozsca. Artrozsca je vysoce gramaticky strukturovaný jazyk, který má zabudovanou hierarchii vět, významové přežití inflexí a vývoj slov na základě kontextu. Jazyk je známý svou jednoduchostí a přímočarostí, důraz na význam se klade vždy do první části věty. Písmo je poměrně velmi málo zdobné a systémové, s málo oblouky a předvídatelně se opakujícími vzory. Jazyk dále rozdělují dialekty, které se liší výslovností vybraných hlásek a přízvukem, ale jejich význam je stále snadno srozumitelný. Především nižší třída v Atroszce mluví slangovou rozscou, vzdělanější používají Lierani s jasným chraplavým až chrochtavým přízvukem. Jazyk se liší výslovností vybraných hlásek a umístěním přízvuku, ale jejich význam je stále snadno srozumitelný.
⌘ V Armorii se mluví dialektem, který se vyvinul taktéž z lieranijského jazyka. Avšak armorijský dialekt na jihovýchodě a jihozápadě je hrubší a tvrdší variantou, která odráží tuhé klima a drsnou přírodu v těchto místech jejich země. V tomto dialektu jsou mnohá slova stlačená a zkrácená, často se používají slangová slova a nářečí. Tento dialekt také obsahuje bohatý slovník pro všechny věci spojené s válkou a obranou, protože Armorie je známá svými vojenskými schopnostmi. Taktéž má tento slang, příliš mnoho výrazů pro velmi špatné počasí. Hláskové změny jsou zde také zřetelné, především ve výslovnosti "r" a "s" zvuků, které jsou při mluvě zřetelné a leckdy protahované na rozdíl od kratších slov, které obyvatelé především přístavních měst spíše ještě více zkracují a vytvářejí tak tvary, kterým neznalec sotva rozumí. Zkrátka se Armorijské nářečí vyznačuje tvrdým výslovnostním stylem a bohatou slovní zásobou pro válečnické fráze a pořekadla.
⌘ Yoachinský dialekt má minimum gramatických pravidel a slovesa se většinou vyjadřují ve formě jednoduchých infinitivů. Tento jazyk klade důraz na výraznou intonaci, která pomáhá vyjadřovat různé významy slov. Říká se, že pokud uslyšíte dva Yoachinské se hádat, s určitostí můžete poznat že se jedná o rodilé mluvčí z Yoachinu, jelikož velmi rádi křičí při debatách. Takovéto dohadování a především gesta při rozhovoru jsou klasické znaky yoachinského dialektu. Yoachinské písmo je jednoduché a má přímé tvary, které se podobají zjednodušeným geometrickým symbolům. Díky svému minimalismu a jasnosti může být yoachinský jazyk snadno naučen obyvateli ostatních zemí Astorie, hlavně se opírá stále o starou Visca Lierani.
⌘ Na Yáchelových Ostrovech se mluví dialektem, který je velmi blízký Lierani a faejštině a tvoří jakousi hybridní verzi těchto dvou jazyků. Yáchelovský dialekt je známý svým výrazným důrazem na sykavky, které jsou často přehnané a dávají řeči melodický zvuk. Díky pobřežnímu prostředí těchto ostrovů také obsahuje mnoho zkomolených slov spojených s vodou, rybolovem a námořním životem.
%20(8).png)
(zeh-ar, z hashinštiny: „tiché slovo“) Zehar je neveřejný jazyk gest, rukou, prstů, pohybů očí a těl, který slouží výhradně Hashinům. Je rychlý, přesný a často skryt v pohybech, které běžný člověk přehlédne – prst sklouznuvší po jílci, kloub, který krátce poklepá o zápěstí, změna postoje. Gesta nikdy nejsou přehnaná, naopak jsou nenápadná, blízká pohybům běžného těla. Každý Hashin se učí jazyk již od dětství, nejprve mimikou, poté jednotlivými znaky. Taktéž je většina posunků jednoruční, ale existují i kombinace pro přesné sdělení. Hashini dokáží tato gesta zakomponovat i do otáčení zbraně, škrábnutí se za krkem, založení paží nebo dokonce do rytmu chůze. Jedno mrknutí, přenesené přesné nadechnutí nebo přešlápnutí může znamenat: „kryj mě“, „odvádím pozornost“, nebo „čekej na mé znamení“.
Zehar kombinuje:
– pozici prstů (např. ohnutý malíček = popření),
– směr dlaně (otevřená k zemi = klid; k nebi = pozor),
– rychlost pohybu (čím rychlejší, tím naléhavější).
“Zehar nesdílíš – Zehar neseš.“ — hashinské přísloví
HASHINSKÝ JAZYK „ZEHAR“
✧ Keh – Dra’ta – Ash’ram – Rehna – Zai’reth ✧
„Ticho. Rozumím. Cíl nalezen. Jsme spolu. Připrav se k útoku.“
Hashinský jazyk Zehar není jazykem pro uši. Není psán na pergamen, ani vyřčen mezi přáteli. Je živým nástrojem přežití, tradice i víry, je tělem nesený kód, kterému porozumí jen ti, kdo v něm vyrostli. Zehar vznikl v tichu. Tam, kde slovo může znamenat smrt a kde se každý pohyb stává sdělením, právě tam se zrodil jazyk beze slov. Každé gesto, každý pohled, každý prstový stín na jílci čepele v sobě nese význam, rozhodnutí, rozkaz či varování. Pro ty, kdo se chtějí ponořit hlouběji do této tiché řeči dětí boje, je k dispozici rozšiřující článek reálií pod názvem Učení Zeharu.
Probíhá příprava textů ... Vyčkejte.
Další jazyky & SlOvníky
"Každé slovo je klíč. Každý jazyk je brána.“
Tato prastará země mnoha kultur, stojí na fragmentované jazykové krajině, jež odráží její rozmanitou historii a pohnuté osudy. Každý z jazyků – živý, mrtvý či zapomenutý – má své místo v mozaice mocí, víry a paměti. Některé jazyky jsou nástrojem běžné komunikace, jiné jsou magické nebo zakázané. Zde mají místo určitě faejci a jejich řeč, stejně jako jazyk nocturen.
AETERRA – JAZYK SLIČNÉHO LIDU
Aeterra, jazyk zrozený z legend a ztracených věků, je univerzální název jak pro samotnou řeč faejců, tak i pro jejich výtvarně založenou abecední soustavu. Tento jazyk je stejně krásný jako zrádný, stejně starý jako hvězdy, jež jej kdysi možná sledovaly z výšin. Aeterra je ozvěnou pradávné moudrosti faejského lidu. Říká se, že stejně jako smrt byla jejich přirozeností, byl i jejich pád nezbytný, aby mohla vzejít nová rovnováha. Přirozený koloběh. Harmonie bytí. Dodnes se v odlehlých částech Astorie nachází zbytky chrámů a věží – zejména Obsidiánové věže – o nichž ani sami faejci nedokáží říct, jaký byl jejich původní účel. Tyto zříceniny často ukrývají ještě starší nápisy a znaky, než je složitá Aeterra – znaky, které připomínají malbu a jsou považovány za písmo Elgehen.
Právě Elgehen je dnes rozpoznatelné z tzv. Moir, magických odpustků, které dle legend vytvořil faejský kovář. Jeho účel je dodnes nejasný, ale existuje domněnka, že Elgehen nebyl jen jazykem, ale přímo jakýmsi převodníkem magie. V kombinaci s mrtvou Staroterrejštinou, jejímž významem se nezabývá žádný dochovaný manuál, vznikla později Aeterra, jak ji známe dnes. Staroterrejština je zcela ztracená – dokonce i v dobách slavné Ulyssie ji už nikdo plně neovládal, a přesto se v prastarých textech opakovaně objevuje. Slovník Aeterrion, jenž slouží jako částečný klíč k faejskému jazyku, ji zmiňuje pouze jedinkrát. Samotná Aeterra je natolik složitá, že ji málokterý faejec dokáže ovládnout bez vedení staršího společenství. Písmo se skládá z ornamentálních znaků, z nichž každý připomíná obraz, znak má tvar, rytmus, dech. V Obsidiánové Věži je uložen jediný úplný výtisk slovníku Aeterrionu, několik dalších kopií se však objevuje po světě a říká se, že některé knihy jsou napsány pouze v Aeterře. Přesto i se vším nadšením a odhodláním může zemijec studovat tento jazyk celý život, aniž by jej kdy ovládl plynule. Vždyť kdo by se také učil jazyk rasy, která podle mnohých vůbec neexistuje, že? A přesto ti, kdo slyšeli faejskou poezii v originále, říkají, že i jediné slovo dokáže rozplakat nebo zabít duši. Takový je jazyk Aeterry.
Aeterra, jazyk faejců, je víc než jen prostředek dorozumění. Je to zpěv pradávné rasy, jejíž krása a zkáza jdou ruku v ruce. Každé slovo v Aeterrionu nese paměť generací fae, otisk magie a poezie, která nemá obdoby v žádném jiném jazyce Astorie. Tento jazyk není snadný. Je hluboký, vrstvený, náročný na výslovnost i pochopení. Písmena připomínají obrazy, slabiky se táhnou jako stíny v mlze a intonace je tak jemná, že i sebemenší změna může z lásky udělat kletbu. Proto vznikl Aeterrion, který se snaží rozluštit a uchovat faejštinu pro ty, kteří hledají krásu v neznámém. Slovník je vzácný, nekompletní a proto se předává ústně.
“V každém tónu Aeterry je dech věků. A v každém slově – smrt i zázrak.“
— útržek z faejské písně nalezené v ruinách Yaniky
NOSTRA — TEMNÝ JAZYK DĚTÍ NOCI
Nostra, známá též jako Nostrajský jazyk či Temnyi, je šepot mezi řádky. Jazyk, který vznikl ne pro světlo, ale pro stín. Byl navržen prvotní Nocturnou z rodu Lumires, krátce před pádem Ulyssie, v době, kdy se svět otřásal v základech a krev se stala inkoustem budoucnosti. Co začalo jako šifrovaná abeceda pro skryté depeše, přikázání a rozkazy, se postupem času vyvinulo ve skutečný jazyk. Temný, elegantní, ostrý jako čepel. Dnes se Nostra používá i ve volné řeči, ale zůstává stále těžkopádná, nepředvídatelná a pro běžného cizince téměř neproniknutelná. Nostra neodpovídá běžné gramatice, vyznačuje se převrácenou skladbou vět, nejednoznačnými záporovými konstrukcemi a propracovaným systémem oslovení dle hierarchického postavení mluvčího.
Je důležité rozlišovat mezi mluveným jazykem (Nostra) a jeho psanou znakovou podobou (Nostraiyou). Zatímco mluvená forma se vyvíjí a přizpůsobuje běžnému použití, Nostraiya zůstává ritualizovaná, pevně svázaná s původními šiframi a pravidly. Každé písmeno v sobě nese symbolický význam, a jeho kombinace mohou vyjadřovat složité vztahy, emoce, závazky či příkazy. Účel původního písma je však stále záhadou. Sloužilo snad ke komunikaci s božstvy temnoty? Bylo nástrojem proti běsům, nebo tajným jazykem Prvotní Nocturny? Nikdo neví. A možná je to tak správně.
Jako dědictví Prvotní Nocturny, byl jazyk stvořený za účelem zakrývání, ne zjevování. Každé slovo je zrcadlo, každá věta dýkou. Na rozdíl od melodické Aeterry nebo otevřené Lierani je Nostra kompaktní, ostrá a přesná. Používá vrstvení významů, nepravidelnou strukturu a záhadné znaky, které byly původně určeny k šifrování zpráv, rituálů a kódů moci. Mluvená forma je rezonantní a temná, zatímco psaná připomíná runový zápis křivolakých tahů a prastarých znamení. Ovládnout Nostru znamená chápat, že jazyk je zbraň. A ne každý je hoden ji ovládat.
“Jsem Hlasem stínů. Knihou krve a slova.“
— úvodní citace z Nostranomiconu
